Moldavsko musí do EU. Když tam nebudeme my, tak kdo tam bude? ptá se velvyslanec

Kázecký vysvětlil, že dopady ruské agrese pocítili Moldavané hned od počátku války: „Přes Moldavsko prošla velká uprchlická vlna Ukrajinců, kteří směřovali především do dalších evropských států. I dnes ale zůstalo v zemi, která má kolem dvou milionů obyvatel, zhruba devadesát až sto tisíc uprchlíků.“

Osobně se však domnívá, že si válku uvědomili Moldavané hlavně kvůli příbuzným na Ukrajině: „Moldavané žili po většinu 19. a 20. století v jednom státu s Ukrajinci a v přilehlé Oděské oblasti, která je větší než Moldavsko, mají mnoho příbuzných, kteří musejí snášet útrapy spojené s válkou. Ať už jsou to úmrtí blízkých, nebo bombardování.“

Válku připomínají i občasné dopady ruských střel na moldavské území. „Nepřidá vám klidu, pokud víte, že na vás mohou rakety spadnout. Je to něco, na co jsme v Evropě nebyli zvyklí. Naštěstí nedošlo k žádnému úmrtí,“ řekl v podcastu velvyslanec a dodal, jak k tomu došlo: „Většinou to byly ruské rakety sestřelené ukrajinskou protileteckou obranou.“

Velkým rizikem je pro Moldavsko Podněstří ovládané od počátku devadesátých let proruskými separatisty. Oblast, kterou vláda v Kišiněvě nemá pod svou kontrolou a kde jsou i ruští vojáci a sklady zbraní, se nachází na východním břehu Dněstru, mezi jeho břehy a Ukrajinou. „Podněstří, kde třetinu obyvatel tvoří Ukrajinci, třetinu Moldavané a pouze třetinu Rusové, válka na klidu nepřidala.“

Kázecký se domnívá, že pokud by Rusové uspěli a dobyli celé ukrajinské černomořské pobřeží, mohli by se dostat až do Podněstří a zřejmě by to udělali. „Jak byly analyzovány kroky v prvních dnech po napadení Ukrajiny, tak dnes už víme, že byly v Černém moři připravené výsadkové jednotky určené pro Oděskou oblast. Myslím si, že je zřejmé, že pokud by se Rusům podařilo Oděsu obsadit, tak spojení s Podněstřím by byl v jejich vidění logický krok. To by výrazně destabilizovalo situaci v Moldavsku.“

Velvyslanec připomněl, že tak malá země by neměla možnost se ruské invazi ubránit, navíc podobně jako Ukrajina není součástí NATO: „Jestli je pro Ukrajinu těžkým úkolem se bránit Rusku, tak dvoumilionové Moldavsko není schopné mu vojensky čelit. Osud Moldavska je v podstatě hodně spojen s úspěšností ukrajinských vojáků. Tak je to od loňského února dodnes.“

I když Rusko neuspělo s plánem ovládnout celou Ukrajinu, podle velvyslance se dále snaží dostat Moldavsko pod kontrolu: „Snaha destabilizovat situaci a zvrátit proevropské směřování Moldavska je přítomná. Prostředky, které tomu Rusové věnují, jsou nemalé a je to viditelné.“

Kázecký uvedl, proč se to Kremlu nepovedlo: „Pro Moldavsko byly naprosto klíčové prezidentské volby na konci roku 2020, které vyhrála dnešní prezidentka Maja Sanduová. Kdyby se jí to nepodařilo, myslím, si že by byl osud Moldavska hodně jiný. Jejím protikandidátem byl proruský prezident Igor Dodon s blízkými vazbami na Bělorusko a Rusko. Během svého mandátu byl mnohokrát na návštěvě Kremlu.“

Jak připomněl velvyslanec, Sanduové se povedlo upevnit moc prozápadních sil: „Prezidentce se před dvěma lety podařilo prosadit předčasné parlamentní volby a v těch její strana vyhrála s většinou 64 mandátů v 99členném parlamentu, takže je situace minimálně do dalších voleb poměrně stabilní. To neznamená, že se proruské strany nesnaží situaci zvrátit za výrazné pomoci ze strany Ruska. O tom nemohou být žádné pochyby.“

O tom, o co všechno by se mohli Rusové pokusit, velvyslanec raději nespekuloval, i když mu byl připomenut pokus Ruska o puč v Černé Hoře: „Skoro se bojím představit si, o čem mohou uvažovat ruské tajné služby, které jsou nepochybně aktivní a pracují s různými variantami. Nemyslím si, že by byl standardní puč v současné době možný. Stoprocentně se to vyloučit nedá, ale pozice proevropské strany i díky jasné většině v parlamentu je poměrně konsolidovaná.“

Evropská unie si podle Kázeckého uvědomuje klíčový význam Moldavska a bude to zohledňovat při přijímání do EU: „Důležitá je celková geopolitická situace, kdy si státy Evropské unie uvědomují, že to není čistě ekonomický součet toho, jestli je výhodné, nebo nevýhodné mít další v zemi v Evropské unii. Je to i geopolitický problém. Když nebudeme v Moldavsku my, tak kdo tam bude a kdo bude na hranici členského státu Evropské unie a NATO? To jsou faktory, které napomáhají rychlejším jednáním.“ Přiznal však, že přijímání je složitý proces.

Podle něj přijetí nebrání ani existence Podněstří, které označil za zamrzlý konflikt: „Podněstří je složitá oblast, za třicet let tam došlo k určitému statu quo, ze kterého část Podněsterců velmi úspěšně získává bohatství. Z obou stran i z Ukrajiny se našli lidé, kteří na tom vydělávají. Určitě to není něco, co by cestě Moldavska do EU pomáhalo, ale pamatuju si debatu před vstupem Kypru do EU. Taky se tvrdilo, že do EU nemůže Kypr vstoupit, pokud do něj nevstoupí celý ostrov, a nakonec vstoupil i bez toho.“

Kázecký zmínil, že v rámci východního partnerství už EU v Moldavsku výrazně pomáhá: „Jestli je nějaká ‚success story‘, tak je to právě Moldavsko. Některé země jsou tam přítomné s rozvojovou pomocí dlouhodobě a já hrdě opakuji, že jednou z nich je ČR.“

Zájem o zemi v EU však stoupl po ruské invazi: „Francie v loňském roce otevřela v Moldavsku kancelář rozvojové pomoci, v první půlce letošního roku tam otevřelo velvyslanectví Nizozemsko a v nejbližší době to udělají Belgie a Španělsko.“

Klíčovou roli v pomoci však podle diplomata hraje Rumunsko: „Je to nejbližší země, která má stejný jazyk. Je to hraniční země, pro kterou je Moldavsko téměř vnitropolitickou otázkou. Myslím, že dnešní vztahy jsou nejlepší za třicetileté období od vzniku Moldavska. Pomoc, která přichází z Rumunska, je výrazná. Ač ne všichni obyvatelé Rumunska jsou nadšení z prostředků, které jsou věnovány Moldavsku, tak je to otázka určité reputace.“

Na celý rozhovor se Stanislavem Kázeckým se podívejte na videu, poslouchat můžete i v audio přehrávači.