Klasická válka vs. vojensko-policejní operace. Konflikty na Ukrajině a v Izraeli nemohou být rozdílnější

Milan Mikulecký odmítá současné nářky, že ukrajinská ofenzíva selhala a ničeho nedosáhla: „Mám pocit, že jsme ve vnímání vývoje ruské války na Ukrajině obětí věrozvěstů rychlého ukrajinského vítězství. Ve veřejném prostoru se nám tady vyrojili experti, kteří říkali, že až se Ukrajinci rozjedou, tak se zastaví až v Moskvě. A lidé zkrátka chtějí slyšet dobré zprávy, a média jim je ráda přinášejí. Každý by chtěl, aby tato válka už skončila.“

„Stále je to podle mě válka, která bude trvat roky. I já jsem měl od ofenzívy trošku optimističtější očekávání, ale ne o moc. Neočekával jsem, že v letošním roce válka skončí, ale přál jsem si, aby se Ukrajincům podařilo postoupit dál. Bohužel, Rusové dostali příliš mnoho času na to, aby mohli připravit hloubkovou obranu, a Ukrajincům se útok nepodařilo rozvinout,“ pokračoval analytik.

Podle Mikuleckého jde o klasický velký konflikt a na ukrajinské straně nejsou splněny všechny podmínky pro vedení moderního boje. „Chybí tam vzdušná převaha a získání nadvlády nad bojištěm a bez těchto klíčových prvků je těžké vést bleskovou válku ve stylu války v Zálivu,“ řekl Mikulecký ke konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.

Ani operace v Gaze, i když trvá teprve šestý týden, není bleskovou operací, podotkl redaktor. „V podmínkách velkoměsta se blesková válka úplně vést nedá, ale na to, v jakých podmínkách Izrael válčí, že je to městská válka, tak podle mě postupuje překvapivě rychle. Ono se to určitě zpomalí, protože teď se dostávají k tvrdým jádrům odporu. Ale za mě je zatím rychlost až překvapivá s relativně nízkými ztrátami jak na stranách Izraele, tak na straně civilního obyvatelstva Gazy, přestože nadsazená čísla obětí, kterými nás Hamás zásobuje, mohou znít děsivě,“ vysvětlil Mikulecký.

Zmínil však ještě jeden důvod, proč se nedá postupovat extrémně rychle. „Zapomínáme, že ze strany Izraele to není čistě vojenská operace, ale vojensko-policejní. Kromě likvidace vojenských kapacit teroristů je to také operace na osvobození rukojmích, která má úplně jiná pravidla, úplně jiné nároky na zpravodajskou přípravu, na zabezpečení samotné operace,“ řekl.

Redaktor také upozornil na to, že likvidace tunelů zabere čas, protože se musejí zasypat. „V rámci psychologického boje jsme viděli řadu ukázek bomby, která vybuchne a vyplní tunel. Ale on člověk nemůže vyplňovat tunel, pokud ho napřed neprozkoumá a nezjistí, že tam nejsou rukojmí z řad vlastního obyvatelstva,“ podotkl Mikulecký a doplnil, že její nasazení není možné vyloučit, ale určitě jí nebude možné nasazovat v každé situaci.

Švamberk zmínil, že i když se opakovaně mluví o různých válečných zločinech, tak ten největší stál na začátku – vraždění a unášení civilistů, což je gangsterský čin. Mikulecký připomněl, že Hamás neunesl jen Židy ale i muslimy a další náboženské a etnické skupiny z Izraele i řadu cizinců z třetích zemí.

Boje na Ukrajině byly a jsou tvrdé, ale k žádnému průlomu letos nedošlo. A je důležité dodat, že ani z jedné strany. Na jaře padl Bachmut, pak se o několik kilometrů posunuli Ukrajinci směrem na Mariupol a směrem na Berďansk, ale fronta výrazný pohyb nezaznamenala.

Nyní se vedou tuhé boje u Avdijivky, což je místo, které je pro Rusy velmi důležité, protože je součástí výběžku, který je velmi blízko Doněcku. Pokud zde Rusové prorazí, může Ukrajincům hrozit obklíčení nebo nutnost vyklizení systému polních opevnění. Ale také zde válčení připomíná boje u Bachmutu a Vuhledaru s velkými ztrátami techniky i mužstva na obou stranách.

Mikulecký v budoucnu nevylučuje ani ztrátu Avdijivky. Ani ta by mnoho neznamenala: „Jen je otázka, jestli Ukrajinci dokáží proti Bachmutu a Mariupolu vyhodnotit správně okamžik, kdy se stáhnout. Než se hrdinně obětovat, tak ty ostřílené a zkušené bojovníky přeskupit a zachovat je pro další boje.“

Na dotaz, zda existuje možnost, jak válku rozvinout a dosáhnout významné výhody nad protivníkem jinak než současnou taktikou, jako je dělostřelecké ostřelování a následné výpady malých pěších jednotek, Mikulecký odpovídá, že ano.

„Taková taktika existuje, ale znamenala by na obou stranách dodávky úplně jiné techniky a v úplně jiném rozsahu. Ani jedna ze stran těmi prostředky dnes ale nedisponuje. V tu chvíli jim tedy nezbývá než bojovat ve stylu první světové války. Samozřejmě, nelítají tam dvouplošníky, používají se tam sebevražedné drony, vyčkávací munice, používají se tam v omezené míře přesně naváděné zbraně. Ale jinak se toho proti první světové válce, kdy prostě muži musejí vykopat zákopy, jinak jim hrozí likvidace dělostřeleckou palbou nebo vyčkávací municí, moc nezměnilo,“ uvedl Mikulecký.

Za nejzajímavější oblast bojů považuje operace na východním břehu Dněpru, na Chersonském směru, kde jsou mokřady a malé ostrůvky. „Pohyb tam není jednoduchý a dosud jsme tam sledovali operace malých týmů ukrajinských speciálních sil, takže to celé působilo dojmem, že jde o to upoutat ruskou pozornost, donutit Rusy, aby nemohli posilovat jiné úseky fronty. Teď jsme svědky něčeho jiného. Viděli jsme záběry bojových vozidel pěchoty, u nichž analytici potvrdili, že se pohybovaly právě v téhle oblasti,“ vysvětlil Mikulecký.

Ani on ale nedokáže odhadnout, jestli je to předzvěst něčeho většího. Vidí problém v tom, že se jednotky na východním břehu Dněpru těžko zásobují. „Pokud se tam Ukrajincům bude dařit posilovat a budou schopni účinně likvidovat Rusy, je to něco, co je může donutit k tomu, aby přemístili svoji pozornost ze severu na jih a odlehčili tam bojujícím jednotkám.“ Stáhnout se odtamtud nemohou: „Tím by Ukrajincům odkryli nejkratší cestu na Krym.“

Za klíčovou oba považují další podporu Ukrajiny, která ale vázne: „Prostě je to k pláči. Znova se budu opakovat, že to, co my jako Západ poskytujeme Ukrajině, je dostatečné k tomu, aby Ukrajina vydržela v boji, ale není to dostatečné k tomu, aby mohla tu válku ukončit s výsledkem, který je pro ni přijatelný. A beru to jako velký dluh, protože tu bylo podepsané Budapešťské memorandum, kde se celá řada západních zemí i Čína a Rusko zavázaly, že Ukrajině budou garantovat její celistvost, když se vzdá svých jaderných zbraní. Když už to nejsme schopní naplnit, tak dodávky zbraní jsou to minimum, jak smýt tuto chybu a hanbu.“

Mikulecký zmínil, že navzdory slovům nejsme schopni dodat ani slíbené dělostřelecké granáty, protože nejsme schopni nastartovat průmyslovou výrobu kvůli nařízením, která „po nás nikdo nechce“ a přesto jsme si je na sebe sami uvalili.

Zmínil, že se sami bojíme některé zbraně, jako jsou střely s plochou dráhou letu Taurus, dodávat na Ukrajinu, i když Rusko klidně dodává protilodní rakety Jachonit libanonskému teroristickému hnutí Hizballáh.

Význam Taurusů je podle něj v tom, že mají schopnost ničit mosty, a mohly by tak vyřadit Kerčský most: „Pokud nejsme schopni umožnit Ukrajině vybojovat vzdušnou nadvládu nad bojištěm, tak podvázání této velké logistické tepny by znamenalo pro Rusy velký problém. Přitom by to usnadnilo ukrajinským jednotkám postup v Záporoží a u Chersonu.

Upozornění: pokud vás zajímají další podrobnosti a další souvislosti pusťte si podcast, tento článek z něj pouze čerpá, a nemůže postihnout vše, co v něm bylo řečeno.