Garance pro Ukrajinu jsou iluzí, řekl analytik

„Garance už poskytnuté byly. Jmenovaly se Budapešťské memorandum. A co z toho Ukrajina má? Všichni od toho dali ruce pryč,“ řekl Mikulecký.

„V tuto chvíli nejde spoléhat na to, že někdo bude garantem. Vždycky to byly Spojené státy. Když se někde ve světě odehrával masakr, tak po 14 dnech pokrokoví novináři začali křičet, jak to, že Spojené státy nic nedělají. Když Spojené státy něco udělaly, tak titíž pokrokoví novináři říkali, proč tam Spojené státy dělají tohle a nedělají to jinak? Proč bojují a nerozdávají květiny. Chápu, že to Ameriku přestalo bavit. Jenomže jiná relevantní síla tady není. Čína hájí čistě svoje zájmy a žádná třetí supervelmoc tady není. Rusko nemá sílu chránit svoje spojence ani v Sýrii, je rádo, že bojuje na Ukrajině. Evropa čeká, nevím na co, asi až nám Húsíové v Jemenu útoky na lodě zničí ekonomiku. Svět se mění. Není to jenom o Ukrajině, Rusku, Evropě. Svět se hrozně dynamicky mění směrem k nestabilitě. Dneska hoří naplno celá řada konfliktů, které v minulosti doutnaly.“

Podle Mikuleckého se Evropa také nyní příliš zabývá tím, jestli Donald Trump něco udělá nebo neudělá: „Donald Trump je prezident Spojených států a primárně bude řešit americké zájmy. Vždycky to říkal a všichni to věděli. Není povinností Ameriky neustále tahat kaštany z ohně za Evropu kdekoliv, kde Evropa něco zvrtá. Evropa má primární zodpovědnost za to, že válka na Ukrajině vypukla.“

I ohledně vstupu Ukrajiny do NATO je Mikulecký skeptický: „To by znamenalo, že by Ukrajina řekla - vzdáváme se území, které Rusko teď okupuje. To na Ukrajině neprojde. A chceš vzít do NATO někoho, jehož část území je obsazená a kdo veřejně a naprosto správně deklaruje, že jednoho dne to území bude chtít zpátky? To nikdo neudělá a nemusí to být ani Fico a Orbán. Určitě se najdou i další země, které budou proti. Přitom, jak funguje Severoatlantická aliance, na to mají právo. Tady je nutné připomenout, že to byla Angela Merkelová, která vstupu zabránila na summitu v Bukurešti. A možná i tím přispěla trošku k té válce.“

„Garance jsou kecy, které to mají Ukrajincům osladit, ale v reálu nebudou nic znamenat. Myslím si, že Ukrajina, ale i jiné země postsovětského prostoru mají dostatek zkušeností. co znamená papír, na kterém je ruský podpis. To neznamená nic. Takže by byli jenom hloupí, kdyby na to přistoupili,“ zhodnotil sliby jejich poskytnutí analytik.

Švamberk v této souvislosti připomněl slova generálního tajemníka Severoatlantické aliance Marka Rutteho, který řekl, že nyní není vhodná situace na jednání s Ruskem a je potřeba s jednáními počkat, až bude lepší situace na frontě. „Já ale moc nevidím, že bychom cokoliv dělali k tomu, aby vhodnější byla. Mark Rutte teďka na setkání s Volodymyrem Zelenským prohlásil, že Ukrajina dostane všechno, co je třeba. Ale to slýchám tady od roku 2022 a skutek utek. Před Vánocemi bych chtěl říct něco pozitivního, ale já tam nic nevidím,“ řekl Mikulecký.

Oba se věnovali i vývoji na frontě, kde Rusové dál postupují, ale pomaleji. Mikulecký reagoval na slova ruského prezidenta, který ve čtvrtek televizi odpovídal na dotazy diváků: „Vladimir Vladimirovič Putin říkal, že Rusové postupují po celé délce fronty. To není pravda. Rusům se daří postupovat pouze v některých oblastech. Mluvil o desítkách kilometrů čtverečních denně. To taky není pravda.“

Dobrá však situace není: „To, že Rusko má v tuhle chvíli iniciativu na bojišti, je fakt. Ztráty území nejsou z hlediska rozlohy Ukrajiny fatální, jak říkají sami Ukrajinci, což je také pravda. Nicméně je třeba dodat b - každý ztracený kilometr ukrajinského území znamená do budoucna velké úsilí k jeho zpětnému osvobození. Samozřejmě by pro Ukrajinu bylo výhodnější ty kousky držet, jenže válka začala pro Ukrajinu v roce 2014 a není kde brát lidi. A s dodávkami (vojenského) materiálu (ze Západu) to také není dvakrát růžové.“

„Ukrajina nevítězí. Říkáme si to tady už několik měsíců. Rusku se však nedaří udržet tempo operací, jak se mu to dařilo ještě před měsícem. Zpomalují. Je bláto a nástup zimy na Ukrajině je ve znamení mlh. To snižuje možnost leteckých operací. Snižuje se i možnost využití FPV dronů jak z ruské, tak z ukrajinské strany,“ shrnul vývoj na frontě Mikulecký.

Klíčovou oblastí, na kterou se Rusko soustřeďuje, je Pokrovsk na západě Doněcké oblasti. Švamberk podotkl, že některé ruské průzkumné jednotky se už dostaly na jeho předměstí. „To jsou spíš obce, které k Pokrovsku přiléhají, ještě to nejsou jeho předměstí,“ řekl analytik.

„Nicméně je zásadní zmínit, že tam, kde dosud Rusové postupovali, tak to bylo v místech, kde to pro ukrajinské obránce nebylo jednoduché, v otevřeném terénu, v polích, v malých vesničkách. Bitva o město - a těch bitev o města už jsme v ukrajinské válce viděli mnoho - bude něco jiného. Je otázka, kdy se Rusům podaří k Pokrovsku přisunout takové síly, aby ji vůbec mohli začít,“ dodal Mikulecký. Varoval, že jeho pád by otevřel Rusku cestu na Dnipro, kde jsou velké zbrojovky.

Švamberk namítl, že i samotné přibližování Rusů k Pokrovsku je pro Ukrajince nepříjemné: „Je to důležitá zásobovací a spojovací trasa a je tam jeden z nejmodernějších černouhelných dolů, kde se těží koksovatelné uhlí.“

S tím Mikulecký souhlasil: „Jednak je to koks, bez kterého nikdo žádnou ocel nevyrobí. A jak jsi říkal, je to zásadní logistický uzel pro zásobování velké části ukrajinské fronty. Pád Pokrovsku, respektive nemožnost využívat tyto přístupové trasy, by byl pro Ukrajinu velký problém.“

V jiných místech zůstává fronta stabilní, podotkl Mikulecký: „Když se podíváme na jih podél Dněpru, tak tam fronta drží. Rusové tam ani nemají síly, které by mohli použít k nějaké větší útočné operaci. Na druhou stranu terorizují obyvatelstvo tím, že používají ukrajinské civilisty včetně sanitek k tomu, aby v útocích na ně cvičili svoje operátory dronů, které následně přesouvají na severnější části fronty. Ani kolem Charkova se fronta příliš nehýbe. V Serebrjanském lese dochází stále k přestřelkám, k posunu fronty, ale maximálně v metrech.“

„To, že v tuhle chvíli došlo k nějakému zpomalení, je způsobeno počasím. Kdybychom však chtěli, tak válka mohla dávno skončit, protože jsme mohli zavést na Rusko skutečně tvrdé ekonomické sankce,“ dodal analytik.

Vysvětlil, jak to myslí: „Válka není pouze o střetnutí na bojišti. Je komplexní. Vidíme, že ruská ekonomika má jisté problémy, ale ty problémy je v tuto chvíli schopná za cenu zadlužování a chudnutí ruského obyvatelstva ne překonat, ale odsouvat. Teď se zase přijal další sankční balíček, ale když nedodržujeme ani sankce, které jsme už uvalili dříve, tak je to o ničem. Vypadá to hezky v médiích, že politici něco dělají. Nás to nic nestojí, něco tedy ano, ale není to tak bolavé, jako kdybychom posílali přímou finanční nebo materiální pomoc. Kdybychom skutečně zavedli sankce, kdybychom odstřihli ruské banky od systému SWIFT, kdybychom kontrolovali dodržování sankcí, bylo by to jiné.“

„Co se Rusům daří, je používat mlýnek na maso a posílat na frontu Severokorejce nebo jiné zoufalce, které se podaří Rusům získat a kteří vyčerpávají ukrajinskou obranu. Ukrajinci musejí být ti, kteří řeknou, nejsme schopni pokračovat. Zatím to neřekli, a dokud to neřeknou, tak bychom měli i v našem vlastním zájmu Ukrajince podporovat, aby v boji vydrželi déle. Pokud Ukrajinci zatím bojovat chtějí, tak bychom je měli podpořit ekonomicky a podpořit vojensky. Měli bychom využít ,nabídky‘ Vladimira Putina, že si máme na Ukrajině vyzkoušet naše systémy protivzdušné obrany. Já bych ho vzal za slovo.“

Analytik popsal, co se by se mělo udělat - chránit vzdušný prostor Ukrajiny: „Měli bychom vysunout na území členských zemí NATO, které sousedí s Ukrajinou, systémy protivzdušné obrany a zkoušet sestřelovat to, co tam Rusové posílají. Je to nejlevnější možný výcvik. Pomůže to nám, pomůže to i Ukrajině, ale já se bojím, že to skončí ve finále dalším Mnichovem. Když Rus na Ukrajině, nedej bože, dosáhne svých cílů, další na řadě budou Moldavsko, pobaltské země a ve finále i my. Rusko nám to říká tak, jako to říkalo Ukrajině. Akorát jsme slepí, hluší a pohodlní.“

V podcastu se Mikulecký vyjadřoval ještě k vývoji na Blízkém východě, kde po pádu Bašára Asada nejen oslabila pozice Ruska, které už přesouvá svou vojenskou techniku ze Sýrie do Libye, ale hlavně Íránu. Hizballáh utrpěl porážku a zřejmě se blíží i dohoda o příměří s Hamásem. Izraelské údery na Írán omezily jeho schopnost vyrábět rakety, což se projevuje i na Ukrajině.“ Celá osa teroru, kterou vybudoval Írán, dostala hodně na frak, když spáchala 7. října 2023 masakr v Izraeli.

Celý díl si můžete přehrát v úvodu článku nebo podcastových aplikacích.