Do našich jaderných cvičení se partneři mohou zapojit, řekl Novinkám francouzský velvyslanec

Je to koncept, který už přijala řada lídrů včetně vašeho prezidenta Petra Pavla. Strategická autonomie znamená, že musíme být schopni se sami o sebe postarat, být sami pány svého osudu. Jsme po mnoho let spojenci Spojených států – v první světové válce, v druhé světové válce i v NATO –, ale vidíme, že se věci mění.

USA mají odlišné priority, více se zaměřují na Asii, a my si musíme uvědomit, že jsme také supervelmoc, a nejen ekonomická. Musíme být schopni se bránit jakékoli hrozbě.

De Gaulle měl velmi jasnou vizi, jaká by měla být francouzská obrana. Přišel s konceptem odstrašování, který se stal realitou, protože od roku 1964 máme odstrašující údernou sílu. Předminulý týden jsme slyšeli projev prezidenta Macrona k francouzské veřejnosti, ve kterém zmínil možnost strategického dialogu s našimi spojeneckými partnery v Evropě o rozšíření ochrany pomocí jaderného odstrašení.

Není to nic nového. Už v roce 2020 řekl v zásadě totéž – jsme otevřeni strategické debatě s našimi evropskými partnery o roli odstrašování v Evropě. Tehdy to každý poslouchal, ale nikdo to nebral moc vážně, neboť tu byl silný americký deštník. Ale nyní jsme ve zcela odlišné situaci. Slyšeli jsme Donalda Trumpa, jak mluví o článku pět. Dokonce řekl: „Myslíte si, že kdyby byly Spojené státy napadeny, že by Francie přišla na pomoc?“

Přesně to můj prezident řekl. V těžkých časech jsme vždy stáli za Spojenými stály. Ale vidíme, že je tu teď nejistota. Proto projev prezidenta Macrona vyvolal velký zájem, dalo ho najevo i Německo. Bylo to poprvé, kdy se zapojilo do této diskuse.

Rozhodnutí o použití jaderné zbraně je vždy na prezidentovi. Na nikom jiném. Není s nikým sdíleno, není sdíleno ani s NATO a nebude sdíleno s Evropou. Když vznikla pátá republika, prezident byl volen parlamentem. Generál de Gaulle hned po zvolení řekl, že potřebujeme referendum, ve kterém se rozhodne, že prezident bude volen přímo.

Měl na paměti, že vyvíjíme jaderné zbraně, a potřeboval mít z voleb takovou ultimativní legitimitu, aby mu mohla být svěřena tak velká odpovědnost. Když prezident Macron před pár dny řekl, že otevírá strategický dialog reflektující možnost rozšíření našeho jaderného odstrašení pro spojence v Evropě, neznamená to, že budeme sdílet nějaké kapacity.

Francouzské odstrašování stojí na několika klíčových principech. Především mluvíme o svých životních zájmech. Pokud jsou životní zájmy Francie ohroženy, musíme mít kapacitu schopnou způsobit nepříteli nepopsatelné škody. Žádný prezident nikdy neřekl, co jsou ty životní zájmy, což je velmi důležité. Vždycky tu musí být strategická nejednoznačnost u toho, co považujeme za životní zájmy.

Odstrašování není nikdy zaměřeno na nikoho konkrétního, je zaměřeno na státy. Je také národně zcela nezávislé, nejsme v něm odkázáni na nikoho dalšího.

Generál de Gaulle odešel z vojenských struktur NATO v roce 1966 a až za prezidenta Sarkozyho se do nich Francie vrátila. Alianci jsme však nikdy neopustili. Myslím si, že klíčovým spojením je, že jsme spojenci, ale nejsme srovnáni v řadě, nestojíme v řadě za tím, co zrovna USA řeknou. To bylo hlavní hnací silou zahraniční politiky v celé páté republice od generála de Gaulla. A myslím, že nám to sloužilo docela dobře. To, že jsme se stali jadernou silou, nám vždy dávalo zvláštní odpovědnost a přimělo nás, abychom si uvědomili, jaké mimořádné místo zaujímáme v mezinárodních vztazích a jak nesmírný vliv kvůli tomu máme.

Naši prezidenti od dob Nicolase Sarkozyho říkali, že máme méně než 300 hlavic. USA a Rusko jich mají více než 5000, mají více než 90 procent všech jaderných hlavic. Podstatné ovšem je, že je to naprosto dostačující a extrémně věrohodné.

Extrémní věrohodnost znamená mít dvě součásti odstrašujících sil. Je tu oceánské odstrašení, máme čtyři jaderné ponorky, které nesou jaderné hlavice. Mají jaderný pohon a mohou měsíce plout nedetekovány pod hladinou a nemusejí se vynořit. Nejméně jedna je vždy operačně nasazena někde na světě v plné pohotovosti pro případ, že by prezident rozhodl o jaderném útoku.

Vzdušný, naše letadla Rafale, která mohou také nést jaderné hlavice. Tyto dvě složky dělají odstrašení věrohodné, protože máme vždy schopnost podniknout odvetný úder, kdyby nás zasáhli.

Nyní jsme teprve na začátku procesu, ale budeme chtít navrhnout evropským partnerům možnost, aby viděli, co znamená odstrašování prakticky. Třikrát nebo čtyřikrát do roka se naše letadla účastní simulace jaderného útoku, abychom ukázali, že jsme jako jaderná mocnost s dostatečnou kapacitou sil extrémně věrohodní. Budeme otevřeni našim partnerům, aby se účastnili těchto cvičení.

Nechtěl bych odpovídat přesně, protože kdybych odpověděl, poskytl bych definici, co jsou naše životní zájmy. Co vám mohu říci, je, že máme v EU společný osud. To je odpověď na vaši otázku.

Do obrazu je potřeba přidat i Spojené království, které není od brexitu součástí Evropské unie, ale vždy bylo a zůstává velmi důležitým parterem v obraně. Jsme jedinými dvěma zeměmi v Evropě, které mají jaderný arzenál. V této oblasti hodně spolupracujeme. V roce 1995 prezident Chirac a premiér John Major přišli s deklarací, že životní zájmy obou zemí jsou vzájemně propojeny.

Když zůstaneme u francouzského odstrašování, to stojí asi šest miliard eur ročně (150 mld. korun ročně). Je to patnáct procent obranného rozpočtu, což je dost, ale není to nepřekonatelné. Je to asi sedm eur na každého Francouze měsíčně. Jaderné odstrašení představuje každý měsíc dva vaše šálky kávy.