Článek
Kozák se účastní pietních akcí za bestiálně umučené a zavražděné Izraelce, mezi nimiž převažovali civilisté. S novinkami hovořil ze Sderotu.
Jaká panuje atmosféra v den výročí strašného útoku?
Nálada odpovídá té situaci, tomu, že jsme rok od velkého teroristického útoku, při kterém zemřelo více než 1000 lidí a další stovky byly uneseny. Více než 100 lidí je stále ještě někde v Gaze.
Je izraelská společnost jednotná, když vidíme protesty, že se unesené nepodařilo dostat zpátky do Izraele?
Pro příbuzné je to těžké a jsou zklamáni, že k tomu ani po roce nedošlo. V Tel Avivu se konají pravidelné demonstrace za to, aby byli zachráněni rukojmí. Připomínám, že jsou mezi nimi i děti.
Někteří lidé zase tvrdí, že je potřeba se nejdříve vypořádat s teroristy z Hamásu a teprve potom bude možné rukojmí osvobodit. Takže společnost je rozdělená v tom, jak by se mělo postupovat. Nicméně jsou všichni jednotní v tom, že je potřeba se s teroristy vypořádat, aby Izrael byl do budoucna bezpečný.
Vnímají v Izraeli naši podporu, protože v konfliktu stojíme plně za Izraelem?
Tu podporu tady vnímají. I dnes mi za ni děkovali. Před malou chvílí jsme navštívili prostory Nova festivalu, kde se odehrál největší masakr. Rukou teroristů tam zemřelo přes 300 mladých lidí. I tam je pověšena česká vlajka, která připomíná, že Česká republika stojí za Izraelem a za jeho bojem proti teroristům. Naše spolupráce s Izraelem je dlouhodobá a probíhá v různých oblastech, ať je to boj proti terorismu a zabezpečení nás všech, nebo jde o spolupráci ekonomickou a vědeckou. To všechno pokračuje i po teroristických útocích a myslím si, obě strany mají zájem, aby to pokračovalo.
Na druhou stranu EU není v přístupu k Izraeli ohledně jeho obranných opatření příliš jednotná. ČR nepodpořila poslední vyjádření Evropské komise. Nakolik se liší přístup Prahy od přístupu bruselského vedení EU?
České vlády dlouhodobě podporují Izrael a ještě více teď, kdy aktivně bojuje proti teroristům. Samozřejmě se ne vždy shodneme s kolegy z dalších evropských států. Je to dáno historicky, skladbou lidí, kteří v těch zemích žijí, i dalšími vazbami včetně personálních. To, že my chceme podporovat Izrael, je dáno tím, že naše vazba existuje už od dob Tomáše Garrigua Masaryka a jde i dál do minulosti. V naší historii je to tradiční partnerství. Stojíme na straně demokratického státu, který se zde na Blízkém východě snaží bojovat proti teroristům. Mluvíme o tom s našimi kolegy z evropských států, neshodneme se úplně, ale v čem se shodneme, je potřeba zastavení utrpení civilistů, aby nepřibývalo civilních obětí.
Jak vnímají lidé v Izraeli i vy sám, že se ten konflikt protahuje, že trvá už rok. Navíc je tam ještě otázka útoku ze strany Hizballáhu a postupné likvidování jeho vedoucích představitelů. Panuje nějaký strach?
Nejhorší kromě lidských tragédií a toho, že se stále nepodařilo dostat rukojmí zpět do Izraele, je každodenní strach z náletů, se kterými si naštěstí protivzdušná obrana dokáže poradit. Nicméně například izraelská ekonomika velmi trpí dlouhým konfliktem. Izrael je téměř bez turistů. Zvyšují se ceny. Každodenní život v Izraeli je složitý, protože dodávky váznou. A samozřejmě všichni Izraelci si přejí, aby už ten konflikt byl za námi, ale to, že se se otvírají nové fronty, není úplně pravda. Ty fronty jsou otevřené už od teroristického útoku. Hizballáh útočil na Izrael ze severu už 7. října. Izraelská armáda a vláda se teď soustředí na uzavření všech front, na vypořádání se s teroristy.
Ale Írán se k útokům přidal až později, až na jaře tohoto roku. Obáváte se vy sám nějakého většího angažmá Íránu v tom konfliktu, než je to současné vypálení dalších balistických raket?
Írán je do toho zapojený od začátku, protože Hizballáh, který operuje v Libanonu, je podporován Íránem. Podpory se dostává i teroristům z Hamásu. Húsíové v Jemenu jsou také podporováni Íránem. Ti všichni utočí na Izrael, takže Irán je v tom od okamžiku začátku toho konfliktu, a vlastně už dávno předtím. A co se týká eskalace, tak všichni teď čekáme, jak odpoví Izrael na íránské raketové útoky, kterých jsme byli svědky minulý týden, kdy do Izraele mířilo kolem 180 raket. Uvidíme, jak Izrael odpoví. Samozřejmě si nikdo nepřeje, aby se spirála roztočila.
Hodně se hovoří o utrpení Palestinců, ale nemělo by se více hovořit o utrpení Izraelců? I Palestinci jsou také oběťmi teroristů z Hamásu, kteří si pod jejich domy ukrývají zbraně nebo mají pod nemocnicemi velitelská střediska.
Říkáte to úplně přesně. Civilní oběti jsou jak na straně Izraele, tak i na straně Palestinců, kde je to dáno tím, že Hamás opravdu využíval civilní infrastrukturu včetně škol, školek, nemocnic k tomu, aby v nich ukrýval své zbraně a své lidi. Proto můžeme číst o tom, že dochází k civilním obětem, ale jaká jsou skutečná čísla, nevíme, protože z Gazy přicházejí hlavně údaje od Hamásu. Nikdo jiný tam nemá přesná čísla o tom, kolik civilních obětí bylo. Ale samozřejmě je každá civilní oběť tragédií. Dnes ráno jsme hovořili se zástupci izraelské armády a oni nám vysvětlovali, jakým způsobem se snaží minimalizovat civilní oběti jak v Pásmu Gazy, tak dneska i na jihu Libanonu. Ale samozřejmě se proti tomu bojuje velmi těžko, když teroristé používají své vlastní spoluobčany jako živý štít.
Jak vidíte budoucí uspořádání izraelsko-palestinských vztahů? Je otázkou, jestli dvoustátní řešení, o kterém se tolik hovořilo, má v nejbližší době vůbec naději. Když si Palestinci spravovali sami Gazu, tak ji ovládl Hamás.
Pro ČR je dlouhodobě dvoustátní řešení jediné možné. Chápeme však izraelský postoj, že k němu nemůže dojít dnes, protože oni nemají partnera. Teroristé z Hamásu jím nemůžou být, ale musí to být někdo, kdo bude mít dostatečnou autoritu. V Gaze teď nikdo takový není, a i na Západním břehu je palestinská samospráva velmi oslabená. Takže první důležitý úkol, abychom se posunuli k dvoustátnímu řešení, je, že budou posíleny struktury, které nejsou teroristické a které mohou palestinská území spravovat.
To se zatím neděje a nemůžeme se divit Izraelcům, že nechtějí jednat o dvoustátním řešení s teroristy.