Analytik: Ukrajinci ještě nenasadili vše. Pořád je možné, že udeří úplně jinde

Boje v oblasti okolo vesnice Velyka Novoselivka probíhají už od neděle 4. června a ruští vojenští blogeři už na začátku minulého týdne přiznávali ztrátu obce Neskučne, připomněl redaktor. Jeho osvobození oznámili Ukrajinci až o víkendu, kdy zveřejnili i video z osvobození obce Blahodatne. Odtud postoupili po obou stranách řeky Mokri Jaly až do Storoževe a Makarivky. To by naznačovalo, že snahou je proniknout dále na jih na pobřeží Azovského moře mezi Mariupol a Berďansk, dodal Švamberk.

„V tuhle chvíli by to tak mohlo vypadat,“ připustil Mikulecký. „Ale myslím si, že s hodnocením všeho, co se dělo na bojišti v uplynulém týdnu a co se bude dít teď, bychom měli být hodně střízliví, protože na frontě nevidíme zdaleka všechnu techniku, kterou už Ukrajina ze Západu obdržela, nevidíme nasazení všech sil, které má k dispozici, a taky proto, abychom brzdili předčasná očekávání. Jsme zmlsaní z ukrajinských úspěchů z druhé poloviny loňského roku, ale situace na frontě se změnila na obou stranách, i Rusové se naučili lépe válčit,“ upozornil expert.

Dále podotkl, že nyní se bavíme o osvobození vesnic a osad: „To nijak nesnižuje úspěch Ukrajinců, že se jim daří osvobozovat jejich území, ale k tomu, abychom mohli říci, že dochází k nějakému zlomu v celé válce, tak k tomu jsme se zatím ani nepřiblížili.“

Švamberk také zmínil, že ukrajinský postup u Velyké Novoselivky o deset kilometrů znamená, že Rusové přicházejí o výběžek, který tam drželi. „Každý výběžek, který zabíhá do území, které člověk brání, je nepříjemný, na druhou stranu nabízí tomu, kdo ho chce zlikvidovat, poměrně komfortní situaci, protože křídla se nemusejí probojovávat několika obrannými liniemi,“ vysvětlil Mikulecký s tím, že ho mohou vzít do kleští. „Ale opět, je to dobře, ale není to nic, co by měnilo průběh války,“ upozornil.

Švamberk podotkl, ale že i další směr útoku vedený od Orichivu na Tokmak naznačuje, že se Ukrajinci dále pokoušejí proniknout k Azovskému moři a přerušit ruský pozemní most na Krym.

„Nechci si hrát na poručíka Duba a říkat, že my jsme to tady ve Zbytečné válce říkali, protože toto vidí na mapě každý, kdo se na ni podívá. Zaútočit v Záporoží a proniknutím k Azovskému moři rozetnout ruské síly na dvě části je něco, co se logicky nabízelo. Že to jako evidentní hrozbu vnímali i Rusové, je jasně vidět na tom, že tam vybudovali několik obranných linií,“ podotkl Mikulecký.

„Za mě je v této oblasti zajímavá zvýšená intenzita ukrajinského hnutí odporu. O víkendu se jim kromě jiného podařilo zlikvidovat železniční most u Jakymivky (nedaleko Melitopolu). To znamená, že Rusové mají zničenou jedinou železniční trať z Krymu, a je otázkou, jak rychle ji budou schopni obnovit,“ pokračoval analytik.

Přestože se podle něj útok k Azovskému moři přes Záporožskou oblast sám nabízí, je podle něj současně v tomto směru obtížný: „Rusové se zde dlouho připravovali. Pokud by se Ukrajincům podařilo probít jednu linii a Rusové se dokázali včas stáhnout, tak se mají zase kde bránit. Boje na této části fronty budou tuhé, náročné na ztráty na obou stranách, ale protože tam nevidím zdaleka všechny zbraně a vojáky, které má Ukrajina k dispozici, pořád si myslím, že je velká šance, že Ukrajinci udeří úplně jinde.“

Oba pak zmínili boje u Bachmutu a Bilohorivky na severu Doněcké oblasti u hranic s Luhanskou. Ukrajinci postupují severně i jižně od Bachmutu. Švamberk také spekuloval o možném útoku na severu Luhanské oblasti, kde je obrana slabší. „Vidíme na ruské straně přesuny vojska odtamtud na Záporoží, které je ohrožené,“ dodal Mikulecký a zmínil, že lidé z proruské luhanské milice, kteří v Luhanské oblasti bojují od roku 2014 a kteří se teprve v roce 2022 formálně stali součástí ruské armády, jsou z větší části mrtví nebo zranění a nemohou bojovat, tudíž tato oblast je dnes hůře chráněna.

„Máme zprávy z ruské strany, že pozorují soustředění čerstvých ukrajinských sil právě v severovýchodní části fronty,“ řekl Mikulecký. Podle něj je však potřeba počkat ještě tak čtrnáct dní: „Pak si budeme schopni kvalifikovaně říci, kde je jádro ukrajinské ofenzivy.“

Problémem je podle něj omezená dělostřelecká příprava, i když Tokmak byl ostřelován několik hodin: „Nevidíme tentokrát tak intenzivní nasazení ukrajinských dělostřeleckých a raketových prostředků, které by zajistily úplnou izolaci bojiště, tedy oddělit vojáky na frontě od jejich týlu. Zásobování dělostřeleckou a raketovou municí, kterou Ukrajině poskytujeme, není na takové úrovni, kterou by Ukrajina potřebovala.“

Oba se věnovali zničené západní technice a záběrům, na nichž byl vidět zničený tank Leopard 2A6 a obrněné transportéry Bradley M2. „Ani tato technika není imunní vůči nepřátelské palbě,“ upozornil Mikulecký.

Zmínil také ruský pohled: „Ten je úsměvný v tom, že Rusové dlouho vydávali záběry na zničené ukrajinské kombajny a traktory za zničené americké abramsy, francouzské AMX-10 a německé leopardy. Teď konečně mají skutečně poškozený leopard. Co ale Rusy nepotěší, je srovnání, že když dostane zásah ruský tank T-72, tak většina jeho posádky se vydá ve věži směrem na oběžnou dráhu, tak tady je vidět, že posádka podle všeho z tanku odešla po svých. U většiny vozidel Bradley je vidět, že mají spuštěné rampy. To znamená, že výsadek, který tam byl, i posádka měly možnost vozidlo opustit.“

Analytik dodal, že na většině techniky je vidět, že se dá opravit, i když je otázkou, jestli není místo pod ruskou dělostřeleckou palbou a Ukrajinci ji zvládnou odtáhnout. Připomenul i pohled, který se rozšířil v České republice, že „technika dodaná ze Západu je neprůstřelná, neohrozitelná a nezastavitelná – a teď jsou všichni v šoku, že se Rusům něco podařilo zničit“. Švamberk podotkl, že nikdy neexistovaly žádné superzbraně.

„Je to válka a v té krvácejí obě strany. A kdybychom byli schopni tuto techniku poskytnout Ukrajině už loni, kdy o ni žádala, tak Ukrajinci už mohli být reálně na březích Azovského moře,“ uzavřel blok věnovaný technice Mikulecký.

Oba konstatovali, že na záběrech není možné zjistit, kde byly pořízeny. „To je jedna z těch věcí, kde se učí Rusové i Ukrajinci. Je to velká změna oproti prvním měsícům války, kdy bylo možné ze záběru i amatérsky vyčíst polohu a vše, čemu mohl nepřítel přizpůsobit taktiku,“ uvedl Mikulecký.

„Pro nás na Západě s naší závislostí na sociálních médiích a sdílením on-line všeho, co se děje, by tohle mělo být velkým poučením,“ varoval.

Oba hovořili i o odpálení hráze na řece Mokri Jaly asi 15 km od fronty u Velyké Novoselivky, což ukázalo, že Rusům nedělá problém odpálit hráz, když to potřebují.

„Došlo k tomu řízeně, tak aby to narušilo probíhající ukrajinský útok v tomto směru,“ uvedl Mikulecký.

I v případě Nové Kachovky vidí vinu na straně Rusů: „Nebýt ruské agrese, Nová Kachovka stále stojí. Ukrajinci podle mě neměli motivaci ji ničit. Jim to přineslo víc starostí než Rusům, ale hlavně neměli čím to provést. Ukrajinci nemají žádnou zbraň, kterou by mohli na dálku způsobit na hrázi takové škody, k jakým došlo. Hráz byla plně pod kontrolou Rusů.“

Mikulecký zmínil, že již historicky se u podobných strategických staveb počítalo s jejich případným zničením, aby se zastavil nebo zpomalil postup nepřítele: „U všech velkých infrastrukturních staveb se nejen v padesátých letech, ale už před druhou světovou válkou počítalo s jejich řízenou destrukcí při případném ústupu. Naprostá většina mostů z třicátých let, které vznikly na Vltavě nebo na Ohři, měla místa, kam se dala vložit výbušnina. Ta místa byla předem spočítaná tak, aby došlo k účinné destrukci mostů. Není to nic, co by dělali jen Rusové. Dělali to všichni.“

Redaktor podotkl, že když se ničily přehrady na řece Ruhr v roce 1943, tak se na to musely vyvinout speciální skákavé pumy, které se u hráze ponořily, aby vybuchly pod vodou u dna a hráz zničily.

Mikulecký je jen zklamán, že se neozvaly žádné organizace na ochranu lidských práv nebo OSN, které kritizují každý, byť sebemenší přešlap Západu či Izraele: „Tady stále čekám na masivnější reakci.“ Také by čekal, že EU se svojí péčí o planetu v tomto případě uvalí tvrdší sankce na Rusko, protože „jde i o ohromnou ekologickou katastrofu“.

Ruské neúspěchy na frontě se projevily i v pokračujících sporech mezi ministerstvem obrany a majitelem soukromé Wagnerovy armády. Ministerstvo nyní chce wagnerovce dostat pod svou kontrolu.

Mikulecký zmínil, že ministr obrany Sergej Šojgu, který nebyl v posledních měsících příliš vidět, se v posledním týdnu znovu objevuje na hlavních ruských televizních stanicích a sociálních médiích: „Komunikuje, apeluje na ruský obranný průmysl, aby zdvojnásobil svoje úsilí, a dokonce kritizoval některé velitele Západního vojenského okruhu, že nedostatečně rychle posílají vojenskou techniku na frontu. Vidíme tu vnitřní boje uprostřed ruské věrchušky. Šojgu se pokouší eliminovat ty, které vnímá jako největší ohrožení, a kritiky, to znamená wagnerovce. Nejjednodušší by pro něj bylo je převzít a zařadit do pravidelné ruské armády, o což se evidentně pokouší. Ale nemyslím si, že mu to vyjde.“

Mikulecký připomněl, že Prigožin na tento tlak zareagoval a poslal otevřený dopis ministru obrany, kde popisuje, jak se někteří lidé z vysokých ruských kruhů pokoušejí vydělávat na válce, když se snažili „na sílu“ zapojit mezi subdodavatele Prigožinovy firmy Concord, která zásobuje ruské vojáky potravinami. Přičemž jejich zapojení by podle Prigožina jen zvýšilo cenu, za kterou se pro armádu potraviny nakupují. Právě Prigožinova otevřená kritika neoblíbených Putinových spolupracovníků spolu s úspěchy jeho žoldáků na bojišti podle něj přispívají k jeho rostoucí popularitě v Rusku.

Za zajímavé považuje Mikulecký pokračující výměny zajatců. Spekuloval, proč to Moskva dělá, když mezi propuštěnými jsou i obránci Azovstalu, které chtěla Moskva exemplárně soudit: „Říkám si, jestli je to o tom, že Rusové tak zoufale postrádají specialisty, ale možná i prostě jakékoliv vojáky. A místo toho, aby živili ukrajinské zajatce, raději získají zpět svoje vojáky, aby se mohli vrátit na frontu.“

Švamberk připomněl informaci o projektu spuštění licenční výroby íránských útočných dronů přímo na ruském území. Mikulecký pak doplnil, že pokud k jejímu spuštění skutečně dojde, je namístě, aby se EU připojila k americkým sankcím na íránský režim.

V této souvislosti pak zmínil první potvrzené dodávky zbraní do Ruska během trvání války. „Pokud jsme v minulosti mluvili o tom, že Čína posílá do Ruska zboží dvojího užití, tak teď už máme jasně potvrzenou dodávku čínských zbraní do Ruska, protože vůdce Čečenců Ramzan Kadyrov se předvedl ve svém sídle a měl tam i čerstvě dodaná čínská pancéřovaná vozidla Tiger. Už jen to, že se dodaly do Ruska, je otevřenou podporou Ruska. A bojím se, že žádný krok nepřijde, protože jsme na Číně vlastní hlouposti v celé řadě oblastí příliš závislí.“

Jako perličku na závěr pak Mikulecký kritizoval to, jak česká média informovala o průběhu dětského dne na Pražském hradě. Podle něj z průběhu celého dne vyšla pouze zpráva o přijetí šikanované ukrajinské holčičky. Zapadla pak skutečnost, že se prezident setkal se stovkami českých dětí, což podle něj jen nahrává různým dezinformátorům.

Upozornění: pokud vás zajímají další podrobnosti a souvislosti, pusťte si podcast. Tento článek z něj pouze čerpá a nemůže postihnout vše, co v něm bylo řečeno.