Hlavní obsah

Zadní mlhovky můžou i škodit. Používání osvětlení přitom není věda

Letos dřív než obvykle se na silnicích začaly objevovat mlhy a časté deště a v nich stálý fenomén – tzv. mlhovkáři. Lidé, kteří chtějí do písmenka splnit povinnost danou zákonem, a přitom znepříjemňují život řidičům za sebou.

Článek

Pokud člověk vidí obrysová auta před sebou na dostatečnou vzdálenost, není třeba zapínat světla do mlhy. Zdá se to jako naprosto banální věc, kterou by měl zvládat každý, kdo sedne za volant. Přesto zejména na podzim na silnici běžně potkáte řidiče, kteří stojí v koloně a přitom pálí do očí šoféra za sebou silnými zadními mlhovkami.

Do toho existují „nesvítiči”, kteří v dešti či v mlze nepřepnou svá světla z automatiky na potkávací, např. když si vůz neumí uvědomit, že když stírají stěrače, asi bude pršet, a tedy by se hodilo rozsvítit něco víc. Dokonce člověk sem tam potká nesvítiče i v tunelu a leckdy i normálně ve tmě – ne všechna auta mají automatická světla.

Foto: Tomáš Vojnar

Ne vždy je zapnutí zadní mlhovky v lehkém oparu žádoucí. Zejména v noci je hustota mlhy, v níž už zadní obrysovky nestačí, dál než ve dne.

V novém dílu podcastu Po asfaltu se zaměříme na to, kdy a jak je vhodné rozsvěcovat potkávací či mlhová světla, kdy stačí denní svícení a kdy je naopak vhodné přinejmenším zadní mlhovky zhasnout, ať § 32 zákona 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích říká, co chce.

Kromě toho v novém „asfaltu” odběhneme i k tomu, jak efektivní někdy může být zjišťování správného autodílu podle VIN, nebo k tomu, jak to bude se schopností autonomních aut správně rozsvěcovat světla ve vzdálenější budoucnosti, jestli budou taky „mlhovkáři”, nebo naopak „nesvítiči”.

Po asfaltu

Život na čtyřech kolech a chování za volantem očima člověka, pro kterého je řízení vším. Poslouchejte na Podcasty.cz, Spotify nebo Apple Podcasts.

Související články

Výběr článků

Načítám