Legendární český Dr. House: Reklamština je hrozný paskvil

K dabingu se dnes třiapadesátiletý herec dostal v devadesátých letech díky Zdeňku Mahdalovi. „To byl dabingový pravěk,“ vzpomíná na své začátky v divadle J. K. Tyla v Plzni, kde má dodnes angažmá.

Tehdy bylo normální, že měl seriál i 140 dílů. Dnes jsou v kurzu hlavně minisérie. 

„V devadesátkách se dabovalo jinak. Když jsem na Kavkách nebo na Barrandově dělal film, trvalo to týden. Bylo na to víc času, hlídalo se, aby slova seděla s pohyby úst. Dneska na to není prostor.“

Nezaměnitelnou duši vdechl Stránský seriálu o Dr. Housovi. Za dabing svérázného chlapíka s hůlkou, který mluví pomalu, rozvážně a do toho kašle na pacienty, dostal v roce 2011 cenu Františka Filipovského. „Když seriál začínal, nikdo nevěděl, jaký bude mít u diváků úspěch,“ vzpomíná herec.

Na oblíbenosti Dr. House se podle Stránského podepsal hlavně fakt, že je dobře zahraný a na jeho produkci se nevystřídala hromada lidí „Seriálům svědčí, když u nich zůstane jeden tým od začátku až do konce. U House se nevyměnila ani figura, a myslím si, že se to vyplatilo.“

Stránský zároveň dodává, že hlavní hrdina je českým divákům blízký i svým humorem.

„Byla doba, kdy chtěli všichni reklamu s Dr. Housem, ale nechtěli tomu podřídit text. Na jeho projev musíte mít prostor. Nejde to udělat v pěti vteřinách.“

Kromě patálií s prostorem pro ztvárnění Dr. House v reklamě hodnotí Stránský z pohledu dabéra i další úskalí spojená s tvorbou českých reklam. „Reklamština je neuvěřitelný paskvil. Papír snese vše, ale než to řekneš, tak to trvá,“ popisuje s čím se musí herci popasovat.

„Často mi dělají problém slova zalknout nebo vzlyknout. Písmeno l je také zrádné, protože může být řečeno všelijak. Ř je obecně problém,“ vyjmenovává Stránky písmena, která umí hercům zavařit.

Přitom právě volba slov má kvůli krátké stopáži reklam zásadní roli na to, jak v nich obsažené sdělení vyzní.

Složité to bývá také s agenturami, pro něž herci dabují. Stránský zmiňuje, že od některých se zprávu o ukončení spolupráce dozvídá pokoutně a ne napřímo. Navíc mnohdy od úplně jiných lidí, než by se slušelo.

„Někdy vám agentura ani nezavolá, že končíte. Nezhodnotí, co bylo dobře a co nestálo za nic. Poslední roky pozoruju, že tito lidé nechtějí mít žádnou zodpovědnost a pořád ji pinkají na někoho výš,“ říká.

Který herec ho při dabování umí potěšit? Proč si audioknihy narozdíl od Lábuse nečte předem? Podívejte se na celý díl na videu, poslouchat můžete i v audio přehrávači v úvodu článku.