Žil v jediném tichomořském království. Byl jsem tam trochu za exota, říká Čech

Na Tongu se Menčík poprvé vypravil v roce 2010, když na Novém Zélandu pracoval na vinicích a v jablečných sadech. Po konci sezony chtěl poznat některý z méně probádaných pacifických ostrovů, a jelikož tehdy Vanuatu i Šalamounovy ostrovy zasáhla přírodní katastrofa, padla volba právě na jediné pacifické království.

„Původně to bylo na týden, takříkajíc na kukačku, ale natolik se mi tam zalíbilo, že jsem zůstal čtyři měsíce. Pracoval jsem jako dobrovolník jen za jídlo a ubytování. S mojí tehdejší šéfovou jsme si padli do oka a domluvili jsme si delší pracovní poměr,“ vzpomíná Menčík s tím, že se nakrátko vrátil do Česka a následně putoval zpět na Tongu, kde se chtěl nastálo usadit. V tom mu ale nakonec zabránil zdravotní stav, kvůli kterému se i s manželkou odstěhoval zpět do rodné země.

Na celý rozhovor se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Vztah s Tongou přitom na první dobrou nezačal úplně slibně. Menčík dorazil na souostroví po cyklónu a všude kolem byly popadané stromy i pobořené domy. „Po třech dnech, když jsem se rozkoukal a vydal se i na sousední ostrůvky, tak jsem měl najednou úplně jiný náhled,“ připouští český cestovatel s tím, že se prvotní obavy rozplynuly. A to i dílem místních obyvatel. „Ti jsou prostě fantastičtí.“

Za zcela odlišné označuje Menčík místní životní tempo, které je podle něj odlišné už na Novém Zélandu. „Lidé si tam umějí užívat života. Na Tonze je na prvním místě také víra, jsou tam hluboce věřící a život tráví kolem kostela,“ uvádí Čech a dodává, že na hodnotovém žebříčku následují mimo jiné rodina, jídlo nebo zábava. „Někde na padesátém místě bychom asi našli práci a povinnosti,“ říká s úsměvem Menčík.

Tonga se podle něj nicméně od roku 2010 poměrně změnila. I když si pořád zachovává svou autenticitu, už je více turistickou destinací a místní jsou již více zvyklí na cizince. „Já jsem pro ně byl tehdy trochu exot,“ vzpomíná Menčík s tím, že když se pohyboval sám po ostrově jen s batůžkem a mačetou na prosekávání se porostem, vzbuzoval u obyvatel zvědavé pohledy. „Křičeli na mě palagi palagi, což v jejich řeči znamená běloch. Tehdy jsem byl navíc podstatně hubenější a měl jsem dlouhé blond vlasy, což pro ně jistě bylo exotické.“

Na Tonze si nakonec Menčík našel i manželku. „Bydlela tehdy kvůli práci na hlavním ostrově Tongatapu u tety a strýce. Seznámili jsme se díky mojí šéfové, a když jsme se chtěli poznat trochu blíže, hned nastal problém,“ vzpomíná Menčík s tím, že randění je v tichomořské zemi poněkud složitější. Kvůli silnému náboženství je pro řadu rodin nepředstavitelné, že by mezi dvěma lidmi došlo k jakýmkoli intimnostem před svatbou. A tak i na první schůzce byli pro jistotu přítomní právě teta se strýcem.

„Došlo i na několik tajných rande na útesech nebo na procházky městem,“ usmívá se Menčík s tím, že brzy on i jeho nynější manželka došli k závěru, že se hledali, až se našli, a tak si jeli pro požehnání k rodině.“

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Čech připouští, že po přestěhování do Česka čekal manželku trochu kulturní šok. Musela si zvyknout mimo jiné na to, že jsou lidé mnohem méně usměvaví a ochotní a jsou více rezervovaní. „Vrátili jsme se navíc začátkem března, venku ještě ležel mokrý sníh, manželce šel kouř od pusy. Byly to trochu Kokosy na sněhu,“ tvrdí Menčík.

O návratu na Tongu v tuto chvíli manželé neuvažují kvůli svým dětem, které vyrůstaly v Česku a mají tu kamarády. Nevylučují však, že až potomci vyrostou, mohou se přestěhovat zpět. „Manželka by paradoxně chtěla raději na Nový Zéland než na Tongu,“ konstatuje Menčík s tím, že sám to má 50 na 50.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Chtěli byste si poslechnout povídání s někým konkrétním, kdo má k cestování co říct? Své tipy můžete posílat na adresu michael.svarc@novinky.cz, do předmětu uveďte „Slepá mapa“.