Hlavní obsah

Rok žila ve Florencii a říká: Italové se považují za velmi důležitý národ, o Češích si myslí své

Itálie se řadí mezi nejoblíbenější destinace Čechů. Mezi dovolenou a žitím po boku tamních temperamentních obyvatel je však výrazný rozdíl, což na vlastní kůži při ročním pobytu ve Florencii poznala i Magdalena Maxová. Pouští si Italové cizince k tělu? Jak moc je pro ně důležitá móda, jídlo a káva? A jaká jsou tu pravidla randění? O tom vypráví Maxová v nové epizodě podcastu Slepá mapa.

Slepá mapa – ItálieVideo: Novinky

Článek

Témata dnešního dílu:

  • Dokáže Itálie při ročním pobytu něčím překvapit?
  • Jaká je italská mentalita?
  • Proč v zemi panují protituristické nálady?
  • Čemu Italové v životě přikládají největší význam?
  • Připraví chaotická Florencie člověka na pobyt v ještě chaotičtější Asii?

Do Florencie přivedla Maxovou před několika lety práce. Z předchozích návštěv Itálie nabyla Češka dojmu, že se v zemi rychle zorientuje, přesto pro ni nebylo přestěhování do ciziny nijak snadné. „Itálii vnímáme jako krásnou a romantickou zemi. Ale pak tam přijedete a trávíte spoustu času na home officu jako já a říkáte si, co teď. Život v zahraničí nebyl vůbec taková psina, jak jsem si představovala,“ konstatuje Maxová, kterou roční pobyt ve Florencii nakonec inspiroval k sepsání humorné knihy Teorie býka.

Prorazit do italské mentality se nakonec ukázalo jako velmi složitý úkol. „Hodně mě jejich nátura překvapila. Myslela jsem si, že jsem také temperamentní, a tak Itálii zvládnu. Párkrát jsem se ale docela vyděsila, když třeba číšník v restauraci seřval kamarádku za to, že si dovolila dát k obědu cappuccino,“ vyzdvihuje Maxová italský militantní přístup ke kávě.

Souhlasí i s tím, že Italové mnohdy cizince považují za barbary, kteří jim ničí kulturu, a chovají se k nim proto odtažitě. Svůj negativní postoj ale nedávají znát na první dobrou. Na druhou stranu srdce Italů podle Maxové vždy zjihnou, když na ně turisté začnou mluvit italsky; nevadí ani špatný přízvuk.

Foto: Stanislava Benešová, Novinky

Magdalenu Maxovou inspiroval pobyt v Itálii k napsání knihy.

Hrdost na vlastní kulturu či jazyk je z Italů cítit, podle Maxové se považují za velmi důležitý národ – o těch ostatních ale paradoxně nemají tak velké povědomí.

„Občas mám pocit, že si o Češích pořád myslí, že chodíme bosi a taháme povozy,“ směje se a dodává: „Nakonec se mi ale podařilo přes italskou krustu proniknout, vyzkoušela jsem různá setkání s místními přes aplikace či Facebook. Pak jsem našla skupinu asi dvaceti holek, Italek i cizinek, co se taky zrovna přistěhovaly do Florencie, a velmi jsme si sedly.“

Módu více prožívají muži

Italové mají mnohdy pověst poměrně lenivého národa, což ale podle Maxové tak úplně neodráží realitu. Minimálně na severu země se pracuje opravdu hodně a tvrdě, životní tempo se zpomaluje spíše od Říma na jih. „V Milánu říkají, že tam všichni pracují na zbytek země. To samé ale tvrdí i ve Florencii nebo v Římě. Je to dáno tím, že na jihu jsou běžné dlouhé pauzy na oběd a siesta. Na to na průmyslovém severu opravdu není čas,“ konstatuje Maxová, ačkoli připouští, že se všichni Italové rádi baví a scházejí u skleničky či u jídla.

Chození na veřejnost, do restaurací či barů je pro Italy mnohdy alfou a omegou, samozřejmě hlavně ve městech. K něčemu takovému pak neodmyslitelně patří i dobře upravený zevnějšek. „Zejména pro muže je móda velmi důležitá. Tenisky jakékoliv barvy ozdobené kameny nejsou problém, vše musí být sladěno. Řekla bych, že pánové dokonce investují do módy více peněz než ženy. Ale i na Italkách je vidět, že řeší, co mají na sobě,“ potvrzuje Maxová jeden ze zažitých stereotypů.

Italští muži jsou podle Češky také velmi urputní milenci a jsou schopni svým objektům zájmu dlouze psát či volat. Ne vždy však bývají pozorní. Manželky a rodinu obecně však stavějí na piedestal. „Na žebříčku hodnot je to ještě výš než jídlo a káva,“ směje se Maxová.

Tu nakonec pracovní život zavál od italského dolce vita až do chaotického Hongkongu, jednoho z nejhustěji osídlených měst světa, kde aktuálně pobývá dva roky. „Množství lidí pro mě byl šok, tlačenice v metru jsou tu na denním pořádku. Překvapilo mě ale tempo chůze. Očekávala jsem, že tam budou všichni sprintovat, ale chodí pomalu. Asi proto, aby se navzájem nepobili. Naučíte se tam uzavřít do sebe.“

Maxová připouští, že Hongkong i Florencii spojuje chaos, ačkoli v obou případech trochu jiného druhu. Na pobyt v Itálii stále velmi ráda vzpomíná, zejména na tamní kuchyni – ta čínská ji totiž příliš neuchvátila.

Jak se žije po boku Italů? Jaké stereotypy o tomto ohnivém národu se zakládají na pravdě? Tráví Italové všechen volný čas hodováním a obdivováním umění v galeriích? Jak přísná je v Itálii kávová kultura? A proč se Italové považují v evropském kontextu za významný národ? To se dozvíte v kompletním 50minutovém rozhovoru. Můžete se na něj podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Chtěli byste si poslechnout povídání s někým konkrétním, kdo má k cestování co říct? Své tipy můžete posílat na adresu michael.svarc@novinky.cz, do předmětu uveďte „Slepá mapa“.

Miliardář koupil milánskou vinici, která patřila da Vincimu. Veřejnosti ji zavřel na neurčito

Cestování

Podcast Slepá mapa pravidelně přináší rozhovory o blízkých i vzdálených koutech naší planety, exotických kulturách, lokálních pamětihodnostech a jedinečných cestovatelských zážitcích. Pusťte si Slepou mapu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.

Poslechněte si i naše další podcasty:

Související články

Výběr článků

Načítám