Prožila 15 let v Černé Hoře. Nás Čechy tu mají velmi v lásce, říká

Do Černé Hory se Blechová přistěhovala v roce 1993. „S manželem jsme se seznámili v univerzitní knihovně, když do Prahy přijel studovat režii a dramaturgii na DAMU. V Čechách jsme byli, dokud nedostudoval a dokud se nám nenarodil první syn. Manžel pak dostal v Černé Hoře prestižní práci,“ vzpomíná Blechová s tím, že stěhování bylo poměrně divoké i z důvodu, že v bývalé Jugoslávii začínala občanská válka a propukla velká inflace.

„Neoplývali jsme po studiích příliš penězi, ale nějak jsme to vydrželi. Já jsem našla práci v historickém ústavu Univerzity Černé Hory,“ uvedla v podcastu Blechová, která se v rámci profese věnuje medievistice, tedy období středověku. „Moje představa, kterou mi o Černé Hoře předestřel manžel, rozhodně nepostačovala k tomu, abych se vyhnula šoku, který člověk zažije, když se stěhuje do prostředí, kde musí fungovat, aniž by kohokoli znal,“ konstatuje.

Na celý rozhovor se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

V Černé Hoře Blechová publikovala i odborné knihy. Byla to právě historie, která jí pomohla najít kotvu, a snad i hlubší vztah k zemi svého manžela. Jak sama zmiňuje, většina drtivá historiků má velký vhled do kulturních i politických dějin země, kterou zkoumá.

Přiznává však, že z počátku pro ni život v novém domově nebyl zrovna procházkou růžovým sadem. „Jako nevěsta jsem zažila vesnice, do kterých ještě nebyla zavedena elektřina ani tekoucí voda. Do rodiště mého manžela nevedla asfaltová silnice, tu si vydupal až před nějakými dvaceti lety,“ vypráví Blechová, která svůj patnáctiletý pobyt v Černé Hoře prožila nejprve v hlavním městě Podgorica a poté v Kotoru.

Černohorce historička označuje za přátelské a temperamentní, pro ostrá slova při hádce prý nejdou daleko. K cizincům se však chovají uctivě, pokud nekritizují třeba politiku či poměry. Obzvláště oblíbení jsou právě Češi, s nimiž mají obyvatelé Černé Hory i z historického hlediska silné vazby.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

V zemi, která je silně nábožensky založená, pospolu žijí pravoslavní, katolíci, muslimové či židé, k žádným třenicím nedochází. „Do každodenního či pracovního života to vůbec neprosakuje,“ tvrdí Blechová s tím, že je Černá Hora kulturního i z historického hlediska jakousi křižovatkou Západu a Východu.

„Černá Hora není velká, ale jak místní rádi ve vtipu říkají - kdyby byla vyžehlená, tak by byla prostorná,“ říká s úsměvem Blechová v narážce na hornatý ráz země. Právě hory a lesy vyzdvihuje jako velké turistické lákadlo. V tom je podle historičky země, na rozdíl od sousedního Chorvatska, unikátní. „V Černé Hoře je úžasné vnitrozemí. V minulosti tam stavěli kláštery v horách, aby na ně nemohli útočit Turci. Je tam přenádherná příroda a dokonale čistý vzduch,“ vyjmenovává Blechová některá z lákadel.

U pobřeží je podle Češky nesmírně zajímavé město Kotor, a to kvůli svojí historii. V minulosti šlo o součást Benátské republiky. Drobné odlišnosti od zbytku Černé Hory tu dodnes přetrvávají.

Blechová Černou Horu jednoznačně doporučuje k návštěvě, protože si tu každý najde to svoje. „Ať do Černé Hory jezdí lidé, kteří mají otevřené srdce,“ uzavírá.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Chtěli byste si poslechnout povídání s někým konkrétním, kdo má k cestování co říct? Své tipy můžete posílat na adresu michael.svarc@novinky.cz, do předmětu uveďte „Slepá mapa“.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Černé Hory