Češka odjela jako dobrovolnice do Asie. Na jízdu s indickým řidičem už nikdy nezapomene

„Vždy říkám, že jsem se s láskou či touhou po cestování už narodila,“ konstatuje Košnařová a vzpomíná na dětství, během něhož s babičkou ráda sledovala nejrůznější cestopisné dokumenty. „Asi ve druhé třídě jsme viděli v televizi pořad o Francouzské Polynésii, která mě hrozně zaujala. Vždy jsem to brala jako inspiraci k tomu, abych jednou začala cestovat sama,“ říká v podcastu Češka, která o svém dobrodružství napsala knihu Jednou se mi splní sen.

Vlastní zážitky na sebe nenechaly dlouho čekat. Košnařová vyrazila mimo jiné do USA v rámci programu Work and Travel, k její půlroční cestě po Asii ji zase zavedlo dobrovolnictví.

„Dala jsem tehdy výpověď v práci, čímž se mi otevřelo poměrně velké časové okno. Chtěla jsem toho vidět co nejvíc, takže jsem si naplánovala trasu. A jelikož mi dobrovolnictví dávalo smysl a dává mi ho popravdě dodnes, rozhodla jsem se ho vyzkoušet,“ vysvětluje Košnařová svou volbu.

Dodává, že si vybrala svou počáteční destinaci, kterou byl Nepál. Z naprosto odlišné kultury i jiného životního stylu prý strach neměla, naopak se na změnu těšila. Velkou motivací jí byly také všudypřítomné hory.

Košnařová připouští, že kdyby vyrazila zcela na vlastní pěst, vyšla by jí cesta mnohem levněji z důvodu, že za dobrovolnické programy musejí zájemci platit nemalé částky. „Já si to ale chtěla vyzkoušet, takže jsem tomu přizpůsobila rozpočet. I z toho důvodu jsem dobrovolnictvím začala, abych věděla, kolik mi pak zbyde peněz,“ konstatuje.

První setkání s Nepálem Košnařovou vyloženě nešokovalo. „Měla jsem vše načtené a nakoukané, ale je pravda, že přijedete do úplně jiného světa. Už cestou z letiště vidíte, jak to tam funguje; jak se všude troubí, jsou zaprášené ulice, jak se lidé pohybují, jak na sebe pokřikují, různě to tam voní…“ vzpomíná Češka na přílet do Káthmándú. „Já jsem se na to těšila.“

Košnařová bydlela u místní rodiny asi 20 kilometrů za hlavním městem, kde také učila ve zmiňovaném dětském domově. Nepálské obydlí se od toho českého samozřejmě rapidně odlišuje, stejně tak celý chod domácnosti. Není výjimkou, že vnitřní prostory s rodinou sdílejí také hospodářská zvířata ať už slepice, či kozy.

„Rodiny žijí pospolu. Dodnes tam platí, že když se syn ožení, tak se jeho manželka odstěhuje k němu a jeho rodičům. Čím více synů, tím více žen, pomoci a pracovní síly,“ popisuje Košnařová a doplňuje, že ženy mají v Nepálu velmi tvrdý život a dřou v domácnosti od rána do večera. Musejí uklízet, vařit, chodit prát, nosit vodu a podobně.

Košnařová se sice do fungování rodiny zapojovat nemusela, když však viděla, jak se dvě mladé dívky musejí o vše postarat, sama jim nabídla pomocnou ruku. „Není to tak, že si zvládnou udělat vše za dvě hodiny a pak si sednou a nemají co na práci. Jednou jsme třeba šly k veřejnému kohoutku, protože v domech není tekoucí voda a často se stane, že nenaprší ani do sudu. Já se šla osprchovat a ony šly prát prádlo, které si nesly v obrovských nůších zavěšených na čele,“ vzpomíná Češka.

„Do toho měly ještě pytel máku, který šly proprat, a další koš naplněný plastovými lahvemi, aby si přinesly vodu i domů,“ doplňuje Košnařová. „Pomohla jsem jim, ale měla jsem co dělat.“

Po dvou měsících se Košnařová vypravila z Nepálu do Indie, kde už jen cestovala. Chvíli jí doprovázel kamarád z Barbadosu, většinu času strávila sama. Coby žena měla nejprve obavy, ale dávala si dobrý pozor, aby se nezapletla do problémů.

Nejdivočejším zážitkem byla jízda místním autobusem. „Jeli jsme po silnici, která byla podle mě strašně nebezpečná, protože se tam pohybovaly krávy, psi, kárky tažené lidmi, zkrátka všechno možné. A indičtí řidiči jezdí jako šílenci, zatáčka nezatáčka,“ tvrdí Košnařová s tím, že mít sešlápnutý plyn až na podlaze není nic výjimečného.

Češka však popisuje situaci, kdy řidič oznámil, že už je unavený a za volantem ho v plné rychlosti vystřídal průvodčí. „Naštěstí se nic nestalo, ale už jsem potom autobusem znovu nejela,“ směje se Češka.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jak funguje nepálská rodina a jak se Nepálci chovají k cizincům? Jak moc dokáže turisty vyřadit z provozu výšková nemoc? Mají se ženy v Indii bát o svou bezpečnost? A jak je to s pohřbíváním v Ganze? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru; tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.