Dvojice Čechů pátrá ve světě po štěstí. Miliardy na účtu šťastný život nezaručí, potvrzují

Štěstí si Kristýna Tronečková už před několika lety vybrala jako ústřední téma své diplomové a nyní i dizertační práce. Tento fenomén pak zdokumentovala ve dvou knihách nazvaných Cesty za štěstím, které pojednávají mj. o Bhútánu, Islandu, Arménii či Izraeli, a nyní se k ní pro třetí pokračování nazvané Naše cesty za štěstím připojil i partner Matouš Hurtík.

„Není až tak důležité, kde jsme, ale spíše to, kým doopravdy jsme, protože štěstí vychází zevnitř,“ zmiňuje Tronečková v úvodu heslo, kterým se řídí. „Štěstí je, když si člověk cení drobných radostí, které má tendenci v každodenním životě často přehlížet. Časem pak umí tyto malé radosti povýšit na velké,“ konstatuje psycholožka a spisovatelka. Dodává, že jde vždy najít něco, za co být vděčný.

S tím souhlasí i Hurtík, podle nějž je v životě důležité všímat si maličkostí a umět je docenit. „Je důležité trénovat mysl, aby takové věci zpozorovala a neulpívala na negativech. Je nutné si užívat toho, že jsme se každé ráno probudili, to je asi největší štěstí, co nás může na tomhle světě potkat,“ míní Hurtík.

Oba hosté připouštějí, že je v tomto směru ovlivnil Dálný východ a buddhismus, ale inspiraci jim přinášejí i zvířata. „Hlídám teď psa, který každé ráno oslavuje, že jsme se probudili. To je opravdu ohňostroj radosti. Myslím, že právě i psi jsou mistři tzv. mindfulness, toho opravdového žití tady a teď, stejně jako třeba Bhútánci,“ konstatuje Tronečková, pro niž je štěstí tématem na celý život, které asi nelze vyčerpat.

Obzvláště pak v případě, kdy oba autoři zkoumají, jak vnímají štěstí lidé z různých koutů světa. V nejnovější knize jsou středobodem pátrání Turci, Kostaričané či Japonci, což je podle Tronečkové i Hurtíka zajímavý a velmi kontrastní mix. Právě díky odlišným mentalitám vyniknou i rozdíly v náhledu na štěstí.

„Jde o to, aby v každé knize vyšla najevo esence štěstí v kontrastu s ostatními zeměmi. Zároveň jsme zohledňovali i umístění ve World Happiness Report, indexu štěstí, který každoročně sestavuje OSN,“ vysvětluje Tronečková.

Na vrchních příčkách v tomto indexu se již několik let umisťují severské země - Finsko, Dánsko, Norsko či Island, zohledňovaná je i ekonomická situace, která však podle Tronečkové a Hurtíka hraje roli ve štěstí jen do určité míry.

„Existují výzkumy, které ukazují, že když si člověk zajistí základní životní potřeby, tak míra štěstí spolu s majetkem už nijak nestoupá. Je jedno, zda máte na účtu deset milionů, nebo miliardu. Pokud máte kde spát a kde jíst, tak už není štěstí závislé na tom, jak se zvyšuje křivka materiálního zabezpečení,“ vysvětluje Kristýna Tronečková.

Hurtík dodává, že jde o určité mentální cvičení, které praktikují například v Kostarice. Ta je relativně chudou zemí, ale je považována i z hlediska World Happiness Report za jednu z nejšťastnějších na světě. „Oni říkají, že jsou rádi, že jsou chudí a žijí jednoduchý život. Setkávají se s kamarády či rodinou… Proč to nemůžeme dělat stejně, když máme ještě k tomu o trochu víc peněz?“ ptá se Hurtík.

Že je pro lidi z různých koutů světa ke štěstí důležité něco jiného, ukazuje podle Tronečkové i případ Norů. Těm k mentální pohodě pomáhá, že mají až do vysokého věku fungující těla, která utužují sportem. „Na zasněžených pláních se kolem mě v nekonečných běžeckých stopách proháněli staří sněžní vlci, kteří měli fyzičku lepší než já, a to jsem tam trénovala celkem dost,“ směje se Tronečková a dodává, že významným faktorem pro Nory je také propojení s přírodou.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Součástí štěstí je ale podle autorů i pochopení neštěstí či smutku. „Jedno bez druhého by nešlo. Jak bychom si dokázali uvědomit štěstí, pokud bychom nikdy nezažili neštěstí? My ani v našich knihách nepopisujeme svět v růžových barvách, ale realisticky. Chceme však čtenáře povzbudit k tomu, aby nad životem přemýšleli v pozitivním duchu,“ říká Hurtík.

Co všechno ovlivňuje pocit štěstí? Lze najít štěstí i v horší ekonomické situaci a ve stále rychlejším světě? Proč je potřeba sáhnout si občas na dno? A od kterého národa bychom se mohli učit pocitu štěstí? Nejen to se dozvíte v kompletním 54minutovém rozhovoru. Můžete se na něj podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Chtěli byste si poslechnout povídání s někým konkrétním, kdo má k cestování co říct? Své tipy můžete posílat na adresu michael.svarc@novinky.cz, do předmětu uveďte „Slepá mapa“.