Češka se za láskou odstěhovala do Mexika. Tam zažila ozbrojené přepadení i pobyt ve vězení

Přestěhování do Mexika bylo pro Navrátilovou zcela novou zkušeností. Nikdy předtím totiž necestovala a už vůbec ne takhle daleko.

„Ten mladík tehdy přijel ještě s jedním kamarádem do Česka na prázdniny. Potkali jsme se v jednom baru v Kolíně, kde jsem pracovala jako brigádnice. Zamilovali jsme se do sebe a on mě pozval k sobě domů,“ vzpomíná Navrátilová na okamžik, který do značné míry zformoval její život. „Přišlo mi to tehdy super. Říkala jsem si, že se podívám do jiné země, naučím se jazyk… Byla jsem natěšená.“

Češka zároveň připouští, že nad případnými komplikacemi nepřemýšlela. „On mi tenkrát poslal letenku a já si ani neuvědomila, že není zpáteční. Nedošlo mi spoustu věcí, dnes bych nad vším přemýšlela už úplně jinak,“ konstatuje Navrátilová. Doplňuje, že její rodiče tehdy zrovna neskákali radostí. „Bylo mi 23. Byla jsem dospělá a nemohli mi to zakázat.“

„Měla jsem plán, že v Mexiku zůstanu. Přítel a pozdější manžel mi sliboval, že nebudu mít problém najít si práci a že si v pohodě vystačím s angličtinou. A já tomu slepě uvěřila,“ směje se Češka.

Realita ale byla ve výsledku úplně jiná a růžové brýle rychle spadly. Mladíkova rodina totiž žila na periferii hlavního města Mexico City, kde byla řada továren, podle Navrátilové šlo o chudinskou čtvrť, která byla příšerná a špinavá. Rodina ale bydlela v uzavřeném bloku, kam se muselo vstoupit přes vrátnici. „Cítila jsem se tam bezpečně,“ vzpomíná Češka.

Naopak přítel a jeho tatínek se o Navrátilovou báli a nepouštěli ji prakticky z domu. Měli prý pocit, že by se jí mohlo něco stát, protože v mexickém prostředí působila coby světlovlasá Evropanka jako pěst na oko. Nemohla jít proto ani na trh. Teprve časem si svou svobodu vydobyla.

Navzdory počátečním těžkostem i jistému rozčarování vzpomíná Navrátilová na svůj pobyt v Mexiku s láskou. Postupně se jí totiž podařilo najít si v rušném velkoměstě své místo, práci i přátele. A i když jí manželství s někdejší láskou dlouho nevydrželo, důvod k opuštění země a k návratu do Česka to pro ni nebyl.

O tom, že by utekla zpět do Evropy, Navrátilová nepřemýšlela ani ve chvíli, kdy se stala terčem ozbrojeného přepadení. Trčela tehdy s kamarádkou v dopravní zácpě, když jim kdosi zabouchal na okénko auta; v ruce měl pistoli. Muž, který byl podle Češky zřejmě pod vlivem drog, po ženách požadoval, aby mu daly peníze, cennosti, a dokonce i své psy. Mazlíčků se ale odmítly vzdát, a když se kolona rozjela, podařilo se jim z děsivé situace vymanit.

„Bylo na tom hrozné, že nás přepadli, všude kolem stála auta, ale nikdo nic neudělal. Všichni měli strach. Nikdy nevíte, kdy na vás takový člověk může vystřelit, protože je zfetovaný. Byl to hrozný zážitek,“ vzpomíná Navrátilová. „Ještě dlouho jsem měla strach, kdykoli jsem jela autem a stála jsem na semaforech.“ Podle Češky ale nemělo smysl chodit kvůli přepadení na policii. Ta by s tím prý stejně nic nezmohla.

Mexické vymáhání pořádku ale Navrátilová poznala i z druhé strany barikády. Za řízení pod mírným vlivem alkoholu musela strávit noc ve vězení. „Druhý den jsem měla jít do práce, takže jsem potupně psala šéfovi, že bohužel nepřijdu, protože jedu do vězení,“ vzpomíná Češka s úsměvem. „On byl předtím se mnou na večírku, takže o situaci věděl a přišlo mu to vtipné.“

Navrátilová se ovšem nesmála, když ji zavřeli do cely. „Připadala jsem si jako kriminální živel. A já si tehdy ještě dovolila požádat, zda bych mohla mít celu jen pro sebe. Zřízenec mě seřval, že nejsem princezna v království, a ať mažu dovnitř,“ vypráví Navrátilová v podcastu.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jakou povahu mají Mexičané? Je potřeba se mít v zemi, která proslula drogovými gangy i vysokou mírou vražd, neustále na pozoru? Jak velký chaos panuje v Mexico City? A co nejzajímavějšího Navrátilová během svých deseti let v Mexiku viděla a navštívila? Nejen to se dozvíte v kompletním rozhovoru, který trvá takřka hodinu a čtvrt; tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Chtěli byste si poslechnout povídání s někým konkrétním, kdo má k cestování co říct? Své tipy můžete posílat na adresu michael.svarc@novinky.cz, do předmětu uveďte „Slepá mapa“.