Češka našla v Maroku druhý domov. Jako žena jsem si tu nikdy nepřišla v ohrožení, říká

Vztah s Marokem byl podle Huclové docela náhodný. Do země se poprvé vypravila kvůli pohoří Vysoký Atlas, protože ji lákaly treky v horách, kde by se mohla na pár dní ztratit. V té době pracovala v bance v německém Düsseldorfu, od svého života ale utéct nechtěla a ani po první návštěvě Maroka to na nějaké hlubší pouto nevypadalo.

„Vysoký Atlas mě nadchnul, je to úžasné pohoří. Ale v Marrákeši nebo na pobřeží na mě bylo moc lidí, nebyla jsem na to zvyklá. Když jsem tehdy bloudila uličkami medín, nenapadlo by mě, že se tam jednou přestěhuju,“ konstatuje Huclová a dodává, že se však začala vracet do Vysokého Atlasu. Mimo jiné i proto, že letenky z Düsseldorfu do Maroka byly levné a dostupné. Nakonec si oblíbila i další části Maroka, včetně měst, která ji na první dobrou neokouzlila.

Huclová po čase začala přemýšlet nad dočasným přestěhováním do Jižní Ameriky nebo do Mexika, nenapadlo ji však, že by se svou prací v bance skoncovala nadobro. Maroko nakonec vyhrálo, protože tam Češka odjela učit němčinu. „Nikdy jsem necestovala proto, že bych si přišla zavalená prací. V bance i se svým životem jsem byla spokojená. Jen jsem tomu chtěla dodat nějaké koření a nezůstávat stále na jednom místě, protože svět je velký,“ konstatuje.

Už první návštěva Maroka byla pro Huclovou kulturní šok, do té doby znala z muslimských zemí pouze Turecko. Na každodenní realitu života v Maroku nedokázalo Češku sice nic připravit, ale jak sama tvrdí, považuje se za přizpůsobivého člověka. Ve Fezu, kam se odstěhovala, bydlela s místní rodinou.

Občas v soužití nastaly pernější chvíle, když se například debata stočila k penězům a nájemnému. Jak ale Huclová říká, drobné neshody překonala a s rodinou se dodnes vídá. „Pořád jsem si říkala, že jsem tady v podstatě na prázdninách, na omezenou dobu, a až se mi tu nebude líbit, pojedu zase o dům dál,“ vzpomíná Češka.

Cesty osudu ale nakonec Huclovou svedly dohromady s jejím marockým kamarádem Mohamedem, s nímž si založila cestovní agenturu nabízející výlety do okolí. Ty jí totiž v podání lokálních společností přišly nezajímavé. Nápad se uchytil, a i když si musela Huclová vydobýt respekt, nakonec si založila i koncesovanou cestovní kancelář, jejímž prostřednictvím ukazuje krásy Maroka turistům z Česka.

Marockou společnost popisuje Huclová jako velmi pestrou, v městech se podle ní žije už velmi moderně, zatímco vesnice jsou civilizačního ruchu a shonu zatím velmi ušetřeny. Češka s úsměvem konstatuje, že Maročané turisty z Evropy často vnímají jako chodící peněženky a mají tendenci je šidit. „To se ale netýká jen cizinců, oni se šidí i mezi sebou, často v rodinách, asi to mají v krvi,“ míní Huclová a dodává, že drobné šizení patří k místnímu koloritu.

Maročany jinak považuje za vstřícné, milé a pohostinné. Cestu do jejich světa ale Huclové otevřela zejména znalost arabštiny. Ve velkých městech se nicméně lidé neztratí ani s francouzštinou, která je tu druhým úředním jazykem.

Jak Huclová zdůrazňuje, jako žena a sólo turistka se v zemi nikdy necítila v ohrožení, a to často cestovala sama. Vražda dvou skandinávských turistek ve Vysokém Atlasu, k níž došlo v roce 2018 a již měli na svědomí příznivci teroristické organizace Islámský stát, byla podle Češky v Maroku zcela ojedinělá.

Pro místní šlo navíc o velkou tragédii. Řada z nich na místo útoku vyrazila, aby tam zapálila svíčky a od činu se distancovala. „Když jsem tam dorazila, tak tam lidé brečeli, jako by jim zavraždili děti. Po celém Maroku se podepisovali petice, aby pachatelé dostali trest smrti,“ vysvětluje Češka.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

„Mám pocit, že kdykoli bych se v Maroku ocitla v nouzi, tak se vždy najde někdo, kdo mi pomůže a klidně mě nechá u sebe přespat, i když mě nebude předtím vůbec znát,“ říká Huclová v podcastu.

Jak se žije v nejstarším marockém městě, které je známé pro své spletité centrum? Jací jsou Maročané a jak s nimi jednat? Jaká jsou pravidla smlouvání a která místa v zemi stojí za to vidět? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru. Můžete se na něj podívat na videu, případně si jej pustit v audio přehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Chtěli byste si poslechnout povídání s někým konkrétním, kdo má k cestování co říct? Své tipy můžete posílat na adresu michael.svarc@novinky.cz, do předmětu uveďte „Slepá mapa“.