Divoké konspirace o slintavce a kulhavce zaplavily sociální sítě

Trnem v oku některých farmářů, potažmo laiků, je hlavně preventivní hromadné vybíjení zdravých zvířat. To je totiž hlavním opatřením proti rozšiřování vysoce nakažlivého onemocnění sudokopytníků. Postihuje hlavně skot, prasata, ovce, kozy, ale i divokou zvěř.

Na našem území se nemoc objevila naposledy v roce 1975. V posledních době se ale objevila ohniska nákazy u krav v Maďarsku a na Slovensku. Jedna z postižených farem je přitom jen několik desítek kilometrů od českých hranic.

Jde o jeden z nejnakažlivějších živočišných virů vůbec. Slintavka a kulhavka, zkráceně SLAK, se šíří mezi zvířaty přímo inhalační cestou nebo kontaktem, vylučuje se močí, trusem i mlékem. Tím to ale bohužel nekončí.

Nepřímý přenos viru probíhá třeba kontaminovanou obuví a oblečením pracovníků farem, zemědělskou technikou, případně živočišnými produkty. Přenašečem mohou být třeba divoká prasata a jiná zvěř. Ta se může dostat na farmy a louky a nakazit dobytek.

Navíc bylo prokázáno, že vir se může za specifických podmínek šířit i vzduchem. Potvrdila to například studie vědců z Pirbright institutu z roku 2016.

Co je naopak pozitivní, přenos na člověka je extrémně vzácný a nepředstavuje zdravotní riziko, v historii bylo potvrzeno jen několik málo případů.

Zatímco nakažlivost je hlavní problém, ve skutečnosti na samotnou nemoc zvířata ve velkém neumírají, smrtnost je asi pět procent. Většina zvířat se během pár týdnů uzdraví, byť někdy s trvalými následky. Nemoc se projevuje horečkou, tvorbou puchýřů a boláků v tlamách, zvýšenou slinivostí. Krávy nežerou, takže ztrácí svalovou hmotu a dlouhodobě se snižuje jejich dojivost. A takové stádo může být ekonomicky neudržitelné.

Možná si říkáte, proč se proboha proti takové nemoci zvířata neočkují? Dobrá otázka, podobná zaznívá ve spoustě laických komentářů na sociálních sítích. Vakcína skutečně existuje, přestože vir mutuje, což prakticky znemožňuje výrobu univerzální vakcíny. Až do roku 1992 se v Evropě poměrně běžně plošně očkovalo. S tím se přestalo z několika důvodů, a to převážně ekonomických. Rozhodnutí vedlo podle oficiální zprávy Evropské unie k úspoře více než miliardy eur. Navíc to usnadnilo obchod s masem na světových trzích.

Jednoduše řečeno, není možné rozlišit, zda maso a výrobky z něj pocházejí z očkovaných zvířat, nebo z těch nakažených. Takže třeba Spojené státy prostě nechtěly dovážet evropské maso, protože nešlo spolehlivě zjistit, že je zdravé. Nutné je podotknout, že moderní DIVA testy už toto rozlišit dokážou, strategie EU se ale nemění. Preventivní očkování se nedá očekávat. Logisticky, personálně a ekonomicky by to zkrátka nedávalo smysl.

Ať chceme, nebo ne, krávy jsou užitková zvířata a na jejich produkci závisí obživa farmářů i dalších přidružených profesí. V Česku se ke konci roku chovalo 1,4 milionu kusů skotu. Pokud by se onemocnění nekontrolovatelně šířilo, případně by se praktikovalo plošné očkování, přišlo by Česko o statut země „prosté od SLAK“ a výrazně by oslabilo svoji pozici.

I dnes se ale v Evropě můžeme setkat u SLAKu s očkováním. Říká se tomu nouzová vakcinace a je přípustná v zónách kolem ohniska nákazy. Takové očkování umožňuje snížit riziko šíření viru na další zvířata. Jenomže i očkované zvíře může být přenašeč a onemocnění šířit. Nouzová vakcinace se tak používá hlavně pro zásadní snížení rizika šíření. I očkované kusy čeká porážka, pokud se nachází v ohnisku nákazy. K tomu se ale dostaneme v další části článku.

Tady se dostáváme k etické stránce věci. Je správné vybít zdravá zvířata v ohnisku několika kilometrů od nákazy? V odpovědi nám mohou pomoci zkušenosti z historie. Během epidemie v roce 2001 britská vláda nejprve chtěla pouze izolovat ohniska a zlikvidovat nakažená zvířata. Předpokládalo se, že izolací těchto případů se podaří nemoc zastavit, ta se ale šířila tak rychle, že museli přistoupit na vybíjení i zdravých stád v okolí. Nestíhali totiž diagnostikovat a likvidovat nakažené kusy, které se buď zahrabávají do země, nebo pálí.

Opatření byla přijata pozdě a ještě velmi špatně komunikována, v televizi například běžely záběry hořících kusů vybitého dobytka. Veřejnost se brzy otočila proti tehdejší britské vládě. Epidemie měla obrovský ekonomický dopad na zemědělství, potažmo celou zemi.

Mnoho farmářů v Británii zkrachovalo, stát jim neposkytl odpovídající kompenzaci. Někteří se s tíživou situací nezvládli vypořádat a spáchali sebevraždu. I to ukazuje na nutkavou potřebu situaci od začátku nepodcenit.

Doporučení, jak v případě výskytu SLAK postupovat, zpracovala na základě odborných epidemiologických analýz i Evropská komise. Byť má finální slovo příslušný veterinární ústav v dané zemi, doporučení je jasné.

Vybíjet se mají infikovaní jedinci a zvířata, která s nimi byla v přímém kontaktu nebo jsou podezřelá z nákazy. V pásmech okolo ohniska (tři až deset kilometrů) mohou být nařízena další opatření, včetně preventivního vybíjení zvířat (i těch očkovaných) na hospodářstvích, která jsou považována za vysoce riziková pro šíření nákazy.

Komentáře pod příspěvky týkající se nákazy v okolních zemích jsou z velké části antisystémové. Nejčastěji se objevují názory, že je všechno naplánované, že jde o cílenou likvidaci farmářů, brojí se proti hromadnému vybíjení zdravých stád. Dá se říct, že historie se opakuje, akorát Britové v roce 2001 neměli k dispozici sociální sítě.

Komentující se často odvolávají na fakt, že jde nemoc snadno vyléčit a není třeba vybíjet celé chovy. Jak už dnes zaznělo, většina nakažených zvířat SLAK přežije, to je pravda. Vzhledem k různým způsobům šíření viru je ale v praxi nereálné izolovat stáda v okolí ohnisek nákazy. V případě, že by se šíření nemoci vymklo kontrole, můžeme být svědky obrovské katastrofy.

Okamžitě po výskytu nemoci na Slovensku a Maďarsku se začala objevovat také konspirační teorie, která tvrdí, že „nemůže být náhoda, že je nemoc zrovna v těchto zemích“. Vztahy obou zemí s Evropskou unií totiž provází spory a tohle má být ďábelský plán bruselské pomsty. Samozřejmě pro to neexistuje jediný důkaz, navíc v této teorii chybí fakt, že SLAK se v lednu objevil po 37 letech i v Německu. Naopak Slovensko požádalo Evropskou unii o kompenzace za škody způsobené vypuknutím nemoci. Odhadované škody se zatím pohybují kolem deseti milionů eur.

Odkud se onemocnění do Maďarska a následně na Slovensko dostalo, zatím nebylo oficiálně zjištěno. Jako pravděpodobná se jeví varianta Balkánu nebo Turecka, kde se nemoc vyskytuje stejně jako ve velké části světa. Jak upozorňuje Státní veterinární správa, nelegálně dovážené živočišné produkty z těchto zemí představují neustálou hrozbu pro evropské zemědělství.

Příležitost za pačesy chytila i stará dobrá facebooková stránka „Cvrčky nežeru“ a s ní související profil TV Šalingrad. Na nich se v posledních dnech objevují kromě jiného právě příspěvky související se slintavkou a kulhavkou. Kromě vtipů o tom, že slintavku dostala předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová, také stránka radí farmářům, aby nenechali otestovat svoje zvířata speciální tyčinkou. Tou se prý nemoc úmyslně rozšiřuje.

Na těchto případech je vidět, že u tématu slintavky a kulhavky se dezinformace a konspirace dělí do několika skupin. Jsou tu lidé, kterým je zcela oprávněně líto zvířat, ale bez jakékoliv odbornosti hlasitě vykřikují svá moudra, která jsou v přímém rozporu s radami odborníků. Další kategorií jsou antisystémově naladění lidé. Ti zase vidí za výskytem slintavky a kulhavky evropské spiknutí. No a pak jsou tady profily, které by realitu otočily nejraději úplně u všeho.

Aktuální informace o nákaze najdete například na stránkách Státní veterinární správy.

Na další detaily a názorné ukázky, jaké příspěvky se na internetu šíří, nebo na vyjádření oslovených farmářů se podívejte na videu. Řetězák najdete i v podcastových aplikacích.