Hlavní obsah

Čemu se 17. listopadu tleskalo u Národního muzea? Rozebrali jsme šest hlavních nesmyslů

Při oslavách svátku 17. listopadu si v centru Prahy lidi nepřipomínali jen události spojené se s významnými roky 1989 a 1939. U Národního muzea se totiž setkalo několik stovek odpůrců podpory pro Ukrajinu v čele s usvědčeným dezinformátorem Ladislavem Vrabelem. Kromě demise vlády požadovali, aby z budovy muzea byla sundána ukrajinská vlajka. Na pódiu toho ale zaznělo mnohem víc. Šest témat jsme vybrali do dnešního dílu Řetězáku, průvodce nepravd nejen z řetězových mailů.

Řetězák: Čemu se tleskalo u Národního muzea (29. díl)Video: Novinky

Článek

S Vrabelem na demonstraci vystoupil například komunista Josef Skála, soudně trestaný „dezinfoinfluencer“ Jakub Netík nebo učitelka Martina Bednářová, která čelila obžalobě z popírání ruských válečných zločinů na Ukrajině, když žákům osmé třídy tvrdila, že „v Kyjevě se nic neděje“. Na pódiu zaznělo spoustu výmyslů a polopravd z dílny ruské propagandy.

Genocida

Hned na úvod svou demonstraci Vrabel odpálil příběhem jak vystřiženým z ruské učebnice propagandy. Mluvil o vyvražďování lidí na Donbase. Argument údajné genocidy je založený na tom, že válka na Ukrajině je údajně vyprovokovaná situací na Donbase, kde od roku 2014 mělo probíhat systematické vyvražďování Rusů kyjevskou nacistickou juntou, nastrčenou USA a Západem.

Zadlužený lhář Vrabel bral peníze od lidí i vlády, teď ho trápí ukrajinská vlajka

Řetězák

Jak ale říká politolog a bezpečnostní expert Tomáš Šmíd pro Centrum studií genocid Terezín, ruská strana pro genocidu nemá žádné důkazy a jde od jejich propagandistů o cynické zneužití konceptu genocidy pro válečné ambice. Neznamená to podle něj, že by se ukrajinská armáda a hlavně dobrovolnické prapory nechovala během bojů v roce 2014 k civilistům často v rozporu se ženevskými konvencemi, ale nikdy se nejednalo o systematickou nebo masovou záležitost.

Kdo je tady fašista?

Dalším tématem byla údajně „fašistická Ukrajina“. Ale co je vlastně fašismus? Jde o nadstranický režim, v jehož čele stojí autokratický diktátor. Varuje před rozkladem společnosti, slibuje obnovu národní velikosti pomocí silné centralizované moci, potlačení opozice a populismu.

Ve skutečnosti je této definici blíže Rusko než Ukrajina. Ta je pluralitní demokracií, ve které se u moci střídají různé strany, vlády a prezidenti, což je pro demokracii typické. Naproti tomu Rusko, kde od roku 2000 vládne Vladimir Putin, který je – až na čtyři roky, kdy byl premiérem – po celou dobu hlavou státu. Změnil ústavu ve svůj prospěch, umlčuje opozici a kontroluje média, čímž upevnil svou moc.

Výběr článků

Načítám