Vláda jde od debaklu k debaklu. I ona nám pomáhá k vysokým preferencím, míní Havlíček

Ruské volby dopadly, jak se očekávalo, tedy vítězstvím Vladimira Putina. Jak hodnotíte průběh těchto „voleb“?

Jednoznačně nešlo o demokratické volby. Je to autoritářský režim, a Putin to pouze potvrdil. Volby samozřejmě začínají tím, jakým způsobem si vyřizuje svoje účty se svými protivníky, koho nechá kandidovat, a to jednoznačně bylo zmanipulované. Nemá to s běžnými řádnými volbami co do činění.

Bojíte se Ruska? Bojíte se toho, co Putin teď předvede?

Nepochybně obava zde musí být a bylo by fatálně špatné, abychom to podceňovali. Je třeba si i přiznat, že svět se spletl. Spletli se světoví lídři, spletli jsme se my. Domnívali jsme se, že Putin by mohl být ten, kdo Rusko směruje k definitivní demokracii. Takže spletli jsme se, je třeba to uznat a je třeba tu hrozbu brát velmi vážně.

Ukrajinci vyzvali Západ, aby nebral Putina jako legitimního vůdce Ruska. Myslíte si, že je něco takového reálné?

Jedna věc je, že Putin je svým způsobem politicky odsouzen. Na druhou stranu realita je taková, že Rusové, i když tímhle způsobem, si ho zvolili.

To znamená, pokud má dojít ke konci války, tak je nepochybné, že ať už Putin, nebo jeho blízcí lidé vyjednávat s největší pravděpodobností budou.

A jestli svět stojí o to, aby válka skončila, tak nezbude nic jiného než s Ruskem vyjednávat. I když to bude nesmírně komplikované a znamená to obrovské kompromisy na všech stranách.

Řekl jste, že vstoupit do NATO bylo z vašeho pohledu tím nejdůležitějším krokem v novodobých dějinách ČR. Máte za to, že kdybychom teď v NATO nebyli, ohrožovalo by nás Rusko o to víc?

Troufám si tvrdit, že ano. Je to pojistka. Já se nedomnívám, že by se Putin poté, co by se tzv. vypořádal s Ukrajinou, vrhnul na ostatní země, protože on je dnes poměrně vyčerpán.

I když přešel na válečnou ekonomiku, tak když se podíváte na rozpočty obrany Ruska a když se podíváte na rozpočty nejenom Spojených států, Německa, Francie a ostatních členských států NATO, tak ty jsou dnes v součtu výrazně vyšší. Putin už nemá dnes sílu jít dál.

Váš předseda Andrej Babiš ve své knize O čem sním, když náhodou spím? napsal k NATO, že bychom v jeho rámci měli hrát aktivní roli při realizaci návrhů. Co by mohla ČR vůči NATO navrhovat v souvislosti s válkou na Ukrajině?

Samozřejmě že velikost ČR nám neumožní hrát první housle. Na jednu stranu je důležité NATO podpořit. A my jsme tuto vládu v lecčems v rámci konfliktu s Ukrajinou podpořili.

Vše od výcviku ukrajinských vojáků, ekonomické podpory i dodávky zbraní. Ale jsme rovněž ti, kteří říkají: „Podporujme, ale v souladu se zájmy Ukrajiny podpořme to, že se bude jednat o konci války.“

A vy si myslíte, že ostatní země NATO nechtějí příměří nebo jednání o míru? Je přece logické, že tohle chtějí všechny země.

Je to logické. A pak se taky ptejme, proč to tedy nenastává?

Možná tady není druhá strana, se kterou by se jednalo? Nebo vy vidíte náznak toho, že by Rusko chtělo jednat o příměří?

Potom bychom se k tomu nemuseli dostat nikdy. Znovu jsem to říkal, ale ono to není jenom o ekonomické podpoře a dodávkách munice. Umírají tam desetitisíce vojáků a už dnes Ukrajina uvažuje o další fázi mobilizace. Já se jenom ptám, co když začnou docházet lidé? Rusové si neberou žádné servítky. A co budeme dělat poté?

To, co říkáte, vnímají všichni. Ale asi nikdo neví, jak toho dosáhnout. Pořád od vás ale neslyším konkrétní návrh, jak dosáhnout toho, že si sednou k jednacímu stolu.

My netvrdíme, že to je jednoduché. My jenom tvrdíme, že se o tom musí více mluvit, že se nesmí sázet jenom na linku toho, že budeme neustále podporovat, což je v pořádku, ale co dál? A to je to, co by měla říkat Česká republika i další státy.

Takže jestli to chápu správně, chybí vám diskuse o možnosti příměří třeba na půdě EU?

Já mám pocit, že všechny strany, ať už Rusko, Ukrajina, ale samozřejmě i EU a Spojené státy, vycházejí z toho, že do války investovaly obrovské množství kapitálu.

A potom je otázkou, když už někdo toho dá tolik, jestli se mu dobře ustupuje a jestli je připraven na kompromisy. Protože vždycky je to o jednání a jednou se stejně bude muset za jednací stůl sednout. A já se jenom ptám, v jaké to bude fázi?

Někdo říká: „Bude to ve fázi, kdy Rusko bude pod tlakem a dostaneme ho tam, kam potřebujeme.“ To si všichni přejeme. Ale máme dva roky od zahájení války a ono to nenastává. Není namístě přiznat si, že je třeba ta jednání vyvolat a mířit ke konci války?

Kdo by měl vyvolat jednání a vznést tyto otázky?

Měla by to být Francie a Německo, Spojené státy. Možná, že by to mohl být i někdo třetí, třeba Turecko.

Teď tu máme českou iniciativu na sehnání munice pro Ukrajinu. Přidala se k ní řada zemí a český prezident i vláda za to sklízejí ve světě chválu. Vy jste k tomu ale v rozhovoru pro Seznam řekl: „Já bych to úplně nenazýval úspěchem, ale popravdě řečeno to, že se snaží vyvolat určitou aktivitu, která potom pomůže vojensky Ukrajině, já v tom úplný problém nevidím.“ Není škoda, že neumíte v tomto případě vládu pochválit?

Ale tak ano, je to chvályhodná aktivita. Já jsem jen řekl, že bych za megaúspěch považoval to, kdyby se válka ukončila. Ale ono to není jenom o slovech, ale je to o činech. Už jsem to tady vyjmenovával, jak v tomto vládu podporujeme.

Je pravda, že i vaše slova vytváří nějakou náladu v zemi. A proto se ptám, jestli právě v otázce bezpečnosti nemáte táhnout s vládou za jeden provaz?

Já s vámi souhlasím. Ale musím říct, že tahle vláda nemůže mít v tom rusko-ukrajinském konfliktu lepší opozici. A samozřejmě by bylo lepší, kdybychom se mohli všichni pochlubit, i tahle vláda, že jsme udělali něco pro to, aby konflikt skončil.

A není to tak, že když bude Ukrajina silnější, že to dřív povede k tomu, že i Rusko bude chtít vyjednávat o příměří? Že právě i dodávka munice může mít takový konkrétní dopad?

V tom bych i souhlasil. Proto my podporujeme i ty vojenské dodávky, které jdou na Ukrajinu. Ale už nejsem takovým optimistou, že se podaří Rusko porazit, že se vytlačí z těch území, jakkoliv bych si to přál.

A tohle fakt nepodceňuji, protože v momentě, kdy dojdou vojáci na straně Ukrajiny, tak tady budeme sedět a řešit naprosto zásadní otázku, jestli se tam pošlou vojáci NATO, nebo nikoliv.

A tady my říkáme kategorické nikoliv! A tvrdím zcela jednoznačně, ať si to kdokoliv vysvětluje, jak chce, ať ze mě dělají nějakého „chcimíra“, že nejenom ČR, ale ani země NATO nejsou součástí rusko-ukrajinského konfliktu.

Andrej Babiš se nikdy netajil přátelskými, nadstandardními vztahy s Robertem Ficem. Je v pořádku to, co Fico říká k Rusku, k válce na Ukrajině, k Putinovi?

Považuji za naprostý nesmysl tvrdit, že EU jde o to, aby se tady vzájemně vybíjeli Slované. Vůbec nechápu, jakým způsobem mohl takto argumentovat. Stejně tak je nesmírně riskantní, že tvrdí, že se démonizuje Putin.

Putin je agresor se vším všudy, jeden z největších agresorů v posledních desítkách let. A je neospravedlnitelné to, co udělal.

Souhlasím s panem premiérem Ficem naopak v tom, že je třeba ten konflikt deeskalovat, nikoliv eskalovat. A tady bych řekl, že máme i podobnou rétoriku s ohledem na to, že je třeba udělat maximum pro to, aby se ten konflikt ukončil.

Měli byste vy lepší vztahy s vládou Slovenska, než má aktuálně vláda premiéra Fialy?

Stoprocentně ano.

Nevadily by vám ty výroky? Nerušili byste kvůli tomu společné zasedání vlád?

Kdyby mi vadily výroky, jako že by mi určitě některé vadily, tak bych to rozhodně nedělal touto pragocentrickou formou pražské kavárny, kdy zvednu prst a začnu poučovat Slovensko, co má a co nemá dělat.

Pokud s něčím nesouhlasím, tak možná právě to setkávání vlád je tou nejlepší platformou, kde si to vyjasnit. Protože si uvědomme, že se jedná pro nás o nejbližší zemi. Jsou tu nadstandardní vazby na úrovni rodin, kultury, ekonomiky.

A oni si nesmí brát jako rukojmí ty vztahy. Ale to, že někdo tímto z mého pohledu naprosto neuvěřitelným drzým způsobem vypoví společná jednání, tak pouze přilévá olej do ohně.

Jestli si někdo myslí, že tím změní Slovensko a že změní tu vládu, no tak takhle se mu podaří přesně pravý opak.

Pojďme k předvolebním průzkumům, protože aktuální volební modely ukazují silnou převahu hnutí ANO, hodně přes třicet procent, někde i pětatřicet. Dokonce agentura Kantar přišla s číslem třicet devět procent. Dělá vám to radost, nebo starost, jak to udržet?

Možná vás překvapím, ale třicet devět procent mi moc radost neudělalo. Myslím, že to je poměrně hodně, i když je pravda, že se to pohybuje někde mezi těmi jedna- až pětatřiceti procenty. Ale já jsem v tomhle docela při zemi.

Samozřejmě si věříme, že zvítězíme, chceme vyhrát o parník. Je dobře, že se nám daří přesvědčovat voliče, a to nejenom voliče z řad opozice, ale zcela zjevně se nám podařilo získat i některé voliče pětikoalice, byť to třeba nebyla tak velká čísla.

Projevuje se, že tvrdě pracujeme, jsme aktivní v regionech, ve stínové vládě, jsme velmi aktivní v parlamentu. A pomáhá nám v tom i tahle vláda, protože jde od debaklu k debaklu.

Jak jste spokojen s vaším elektorátem? Dlouhodobě to jsou podle průzkumů hlavně senioři a lidé s nižším stupněm vzdělání…

To se hodně změnilo. Od listopadu minulého roku už vedeme úplně ve všech kategoriích. Teď to beru jak v kategoriích vzdělanostních, tak v kategoriích věkových. Už i mezi osmnácti a čtyřiceti čtyřmi lety jsme na prvním místě, byť třeba ne s takovým náskokem jako u starší generace.

Myslím, že nikdo dneska nemůže zpochybňovat to, že ANO má obrovskou základnu i v lidech s vysokoškolským vzděláním. Jen se podívejte, kolik máme poslanců, kteří jsou profesoři, lékaři atd.

Samozřejmě, když máme třiatřicet, pětatřicet, sedmatřicet procent, no tak je jasné, že tam máme lidi všech kategorií.

V červnu nás čekají volby do EU, ale příští rok už i volby do Sněmovny. Jaká budou témata předvolebních kampaní? Už je máte připravená?

Co se týká evropské kampaně, tak tam to jsou zásadní změny v oblasti migrační politiky, v oblasti energetické politiky, v oblasti klimatické politiky. To jsou tři věci, které hýbají dneska celou Evropou, a z mého pohledu tam byly fatální chyby, které EU udělala.

Pak se už chystáme i na krajskou kampaň. Svým způsobem byla zveřejněním devětatřiceti procent odstartována i kampaň do parlamentních voleb, protože bych řekl, že koalice zpanikařila, někteří provládní novináři zpanikařili, mainstream zpanikařil.

Všichni ti, kteří vedou svatou válku vůči nám. A začal boj. Ale my jsme na ten boj připraveni. My z toho nemáme obavu. Aspoň budeme moci ukázat, že jsme skutečně lepší.

Celý rozhovor si můžete přehrát na videu nebo v přehrávači v úvodu článku.