Viceprezident ČLK Přáda: Plnění prosincové dohody kulhá. Spokojeni jsme zčásti

Jak jste se současným vývojem spokojený? Půl roku po protestu.

Jistá spokojenost tady je, ale ta nás nesmí ukolébat. Je jasné, že v každé nemocnici, nebo dokonce na každém oddělení může panovat jiná situace. Musíme se na to dívat trošku globálně, není to všechno nebo nic.

Spustili jsme teď velký průzkum mezi lékaři k tomu, co se kde za půl roku událo, co se podařilo a co naopak ne. Z toho budou vycházet naše další aktivity a bude jasné, kde je třeba vyvíjet nějaký tlak nebo intervenovat, aby se situace posouvala.

Jsme rádi, že se loni akce dovedla do podoby, kdy jsme se domluvili na dalším postupu. Nebereme to jako finální dohodu, ale jako mezikrok. Teď budeme další měsíce i roky pracovat na tom, aby se české zdravotnictví posouvalo.

Říkáte, že částečně spokojení jste, v čem?

Na mnoha pracovištích došlo k tomu, že se začala vyhodnocovat efektivita práce. Došlo třeba ke zlepšení efektivity toho, kolik lidí je potřeba na jakém oddělení. Začalo se daleko více řešit, jestli by měli po službě lidé chodit domů, což považuji za naprosto zásadní, aby lékař, který strávil noc na službě, už neměl možnost věnovat se pacientům. Je to i otázka bezpečnosti.

To se ve spoustě nemocnic povedlo vyřešit. Lékaři začali chodit domů, došlo k redukci počtu služeb a i finanční složka, přiznejme si, je důležitá. V drtivé většině nemocnic došlo k navýšení platů nebo mezd.

Poslední věc, která trochu pokulhává, je systém vzdělávání lékařů. Obzvláště pro mladé lékaře je to velmi palčivé téma. Zdá se, že to není na všech místech růžové, a to je věc, na kterou bychom ještě chtěli zatlačit a konfrontovat s tím pana ministra.

Chceme, aby věci, které byly nastaveny, také opravdu začaly fungovat a vzdělávání nebylo brzdou, nebo dokonce pákou na mladé lékaře v jejich kariérním postupu.

Na to jste upozorňovali už loni. Že jsou lékaři tlačeni do přesčasů a pokud odmítnou, tak je nechtějí vedoucí lékaři pouštět k operacím, a oni tak nemohou splnit praxi, která je podmínkou pro získání atestace. To se nezměnilo?

Posunulo se to významným způsobem, protože na řadě míst se zalekli už jen toho, že se o tom najednou mluví. Bylo veřejným tajemstvím lékařské komunity, že se to děje. Ale normální to samozřejmě není. Tím, že se to dostalo napovrch a řeší se to, je podle mě tento negativní jev na ústupu.

Co ještě vyřešeno není, jsou vzdělávací plány, díky kterým by lékař věděl, co ho v následujících letech čeká, a měl jistotu, že se tam dostane. Rádi bychom, aby to začalo fungovat.

Kvůli šikaně lékařů jste dali podněty i ministerstvu zdravotnictví. Také jste vyčítali, že inspektorát práce tento stav do jisté míry vědomě přehlíží. Jak se to posunulo?

Podněty, které jsme loni podávali inspektorátu práce, skončily tím, že sice dochází k pochybení v dané nemocnici, ale nebyly z toho vyvozeny žádné důsledky, což je podle nás velký problém. To je další věc, kterou bychom teď chtěli řešit.

Nechtěli jsme to otvírat hned v prvních měsících, protože jsme považovali za férové poskytnout manévrovací prostor k tomu, aby si případné změny sedly. V mnoha nemocnicích ještě v lednu a únoru docházelo k vyjednávání a organizačním změnám. Nicméně teď, když se blíží polovina roku, tak nastává čas, abychom začali tlačit na to, že se budou ze zjištěných pochybení vyvozovat závěry.

Pokud máte systém, který nikdo nekontroluje, anebo z kontrol nevzejde žádná sankce, tak je úplně jedno, jaký systém máte. Vždycky se to rozpadne. Na to jsme upozorňovali už loni.

Ústředním motivem loňského protestu byly nelegální přesčasy. Hrozí i letos, že lékaři vyčerpají zákonem povolených 416 hodin, které slouží po dohodě nad rámec běžné pracovní doby?

Na některých pracovištích bezesporu ano. Do limitu se nevejdou a ze své podstaty ani nemůžou, protože jsou na tom personálně tak špatně, že tam musí být lékaři i sestry pořád.

Je pak otázkou, jestli čekat na zásah vyšší moci. Ať už tím, že ministerstvo, zdravotní pojišťovna nebo třeba kraj řekne, že musí změnit systém fungování třeba na jednodenní chirurgii, anebo začnou nabírat doktory odjinud, ale ty nelze jen tak vyčarovat. Případně si tamní zdravotníci řeknou, že jim to za to nestojí, a odejdou sami, což povede přirozeně k tomu, že nemocnice bude muset systém fungování změnit.

Nejhorší variantou by bylo, kdyby se kvůli těmto pár pracovištím, která nejdou personálně obsadit, měnil zákon a vytvářely mantinely pro veškerou lékařskou populaci.

Jsou zařízení, kde neměli problém vejít se do limitu. Většinou jde o velké nemocnice, krajské a fakultní, kdy je počet lékařů i zdravotníků poměrně velký. Tím, že se začaly zamýšlet nad efektivitou práce, nad vytížením ambulancí, operačních sálů a nočních pohotovostních služeb, tak zjistily, že se do limitu vejdou. Na řadě dalších míst zjistili, že se nevejdou těsně, ale začali se číslu přibližovat.

Odešel po loňském protestu někdo z nemocnice definitivně? Většina dávala výpověď jen z dohod o přesčasové práci.

Ano. Docházelo k tomu a stále dochází. Na základě toho, jak se k nim například vedení chovalo během podzimního protestu, si někteří řekli, že už nechtějí mít s daným pracovištěm nic společného. Na některých pracovištích jsou to jednotlivci, ale někde se sebralo třeba pět doktorů a odešli jinam.

Podobné vzedmutí nespokojených lékařů jako loni tedy letos nehrozí?

Je předčasné říkat, jestli to hrozí, nebo ne. Mapujeme teď množství lékařů, kteří dosáhli ve své nemocnici nějaké změny, a byli bychom hrozně neradi, aby se to stočilo jen na peníze. Neříkám, že nejsou důležité, ale pro nás je podstatnější vytvořit nejen pro pacienty, ale i pro lékaře a další zdravotníky udržitelný systém, ve kterém budou schopni se pohybovat další desítky let a pracovat v něm.

Budeme teď hodně monitorovat, jak se nakládá s přesčasovými hodinami a službami. Finance v tom budou hrát také roli.

Od prezidenta ČLK Milana Kubka i lékařských odborů zaznívá, že ministerstvo zdravotnictví v některých bodech neplní dohodu podepsanou 8. prosince 2023. Čeká se na zákon o odměňování zdravotníků, změny přesčasů v zákoníku práce s účinností od 1. července v předloze také nejsou. Vidíte to stejně?

Zákoník práce je podle nás v současné době relativně použitelný. Jediné, co tam chceme dát, je ukotvení služeb do zákona, což teď není, a příslib volna před atestační a kmenovou zkouškou.

Diskuze probíhá nad prolomením limitu 416 hodin, což tlačí protistrana. První červenec se blíží a časový sled by mohl být rychlejší, ale myslím, že k nějakému výsledku dojde. Jestli to bude v červenci nebo září, to už takový rozdíl není.

Daleko větší emoce vzbuzuje zákon o odměňování zdravotníků. Poslední informace, kterou k tomu máme, je, když se pan ministr vyjadřoval o tom, že návrhy mají, ale zatím nám je neposlali. Tato laxnost celé situaci nepomáhá. Budeme se muset ozvat s tím, že tady bylo něco domluveno a nějak to popohnat dopředu. Už je květen a deadline pro zákon, který slíbil pan ministr, je to 1. ledna 2025, se blíží. Byli bychom rádi, aby první návrh vykopli před prázdninami.

Celý rozhovor si můžete pustit na videu či v audiopřehrávači v úvodu článku.