Svými přesčasy zachraňujeme rozpočty nemocnic a politiky. Takhle to dál nejde, říká mladý anesteziolog

Kolik Vašich kolegů se připojilo k té prosincové akci?

Přesnou informaci nemám, ale poměrně značná část našeho anesteziologického oddělení se přidala.

Co to bude znamenat, umíte si to představit?

Hodně to závisí na tom, jak ta celá akce dopadne. Jak říká Sekce mladých lékařů, tím cílem není odejít z nemocnice a přestat poskytovat péči, ale zajistit důstojné podmínky a přijatelné podmínky pro všechny, kdo tam pracují. Takže ten cíl není v tom, že bychom to chtěli naplnit a do té práce nepřijít, protože to by mělo poměrně závažné důsledky.

No právě. Takže sám doufáte, že se to nestane?

Já doufám, že ne, že to nebude potřeba.

Protože my jsme teď viděli, co se stane, když lékaři odmítnou služby navíc. Ve FN Bulovka to sice souviselo i s osobou nového primáře, ale záchranky kvůli tomu nemohly několik hodin vozit do nemocnice akutní pacienty. V tomto případě to vykryly jiné nemocnice. Pokud ale bude protest plošný, co bude s těmi pacienty v prosinci?

To nevím.

Jste ochoten to riziko podstoupit? Protože když jste se přidal k tomu protestu, tak to v sobě musíte mít nějak vyřešené?

Já si myslím, že teď se bude intenzivně jednat. Já nejsem úplně ten, kdo to ovlivňuje, jsem tady spíše kvůli jednomu facebookovému příspěvku, ale bude to teď o těch jednáních. A že se všichni budou snažit tomu předejít, aby se tohle nestalo. I kdyby nedošlo k domluvě, tak si myslím, že nikdo v medicínské komunitě nechce, aby došlo k přímému ohrožení pacientů v tom bezprostředním slova smyslu.

Ale když reálně přistoupíte k tomuto nátlaku a nebudete sloužit ty hodiny a nebudete fyzicky v nemocnicích, nebude mít kdo ošetřit pacienty. Co potom?

To je otázka toho prosincového provozu, protože od ledna pak běží nových 150 hodin navíc; a já to tak vnímám, že ten jeden měsíc – prosinec – bude takové demo toho, co by se mohlo stát. A v tom prvním kole si myslím, že to nemocnice zvládnou tak, že budou muset omezit třeba plánované výkony – podobně jako za covidu. Pak bude následovat tříměsíční období, kdy bude další kolo intenzivních jednání; a co je dál od března, to si myslím, že bude to zásadní. Jestli dojde k dohodě, tak budeme pokračovat v práci normálně – a doufám, že za lepších podmínek –, pokud nedojde k dohodě, tak si myslím, že ten problém, který by mohlo naše nenastoupení do práce vyvolat, by byl poměrně intenzivní.

Vy jste na svém facebookovém profilu napsal: „Jsem mýval.“ Co to znamená? Vím, že existuje iniciativa Nebuď mýval, o co jde?

Ta akce se tak jmenuje proto, že mýval má kruhy pod očima. A to, že nějak tu práci vykonáváme, pro nás má nějaké důsledky – a dlouhodobě nevyspalý lékař má takové kruhy pod očima, že vypadá jako mýval. Ten den jsem se tak cítil.

Já shrnu tu vaši službu, jak jste ji popsal na Facebooku. Začala Vám v 7:30, do 15:30 jste měl 18 pacientů, 9 akutních příjmů na sál, pak 10 minut na oběd. Přebírka noční služby, v rámci ní 7 výkonů – poměrně komplikovaných pacientů. Večeře v devět večer – během pěti minut jste měl dva energetické drinky – pak zase do služby. A ve dvě ráno píšete: „U posledního výkonu už cítím, že opravdu nejsem ve formě. Sestra vypráví, že minulý týden laborantka z rentgenu v půl třetí ráno vyčerpáním zvracela. Je mi trochu šoufl, ale zatím to dávám.“ Tohle je běžná služba, nebo nějaká výjimka?

Víte, tohle mě na tom překvapilo nejvíc, že tenhle příspěvek se stal virálním. Protože tohle je jen asi o 20 až 30 procent horší služba než ta standardní na Karlově náměstí. Když se to takhle sešlo, že to bylo o něco horší, tak jsem to pro své kamarády a rodinu v návaznosti na akci Nebuď mýval napsal a pak mě kolega z Plzně prosil, jestli bych to nemohl sdílet. Tak jsem to dal veřejně. Ale jsou i reakce třeba od kolegů mé manželky, která je doktorka, ve smyslu – vždyť tohle, co tam píše, je normální, proč fňuká? A navíc si myslím, že zdaleka to já nemám nejhorší. Můj zaměstnavatel poslední léta alespoň dodržuje těch 416 hodin přesčasů. Sice občas ty služby vypadají příšerně a měl jsem i službu, kdy jsem byl třeba 23 hodin na sále, a to už pak nemá smysl jít ani spát, měl jsem služby, ve kterých jsem byl 26 hodin vkuse v práci třeba na intenzivní péči a spal jsem třeba dvě hodiny, a to je normální v té nemocnici, ale není to to nejhorší.

Víte, co je pasoneta? To je pátek, sobota, neděle, pondělí. Lékař přichází v sedm hodin ráno v pátek a odchází v pondělí odpoledne.

Co se stane, když takto vyčerpanému lékaři, přivezou ve 4 ráno dalšího pacienta a musí zase na sál?

No, co vám mám odpovědět. My se tváříme, že lékař je nezničitelný. A jednou z těch point akce Nebuď mýval je to, že lékař je taky jenom člověk. A pamatuju si na službu, ve které jsem měl taky odpracováno a někdy ve tři ráno jsem byl ve stavu, kdy už se vám nechce vstát ani z křesla, položil jsem se na lékařském pokoji na to lehátko a najednou telefon. Byl to případ, ve kterém šlo o krvácející plíce – což znamená dlouhý výkon na sále a znamená to, že se do rána nevyspím. Nepřipadal jsem si v nejlepší formě, naštěstí mi přišel pomoct kolega, ale realita je taková. Není na to odpověď.

Cítíte, že pak můžete udělat chybu?

Lékaři jsou jenom lidi. Asi by se hodilo dát k tomu nějakou velkou informaci, ale odpověď je taková, že jsem jenom člověk. A že když 26, 30, 35 hodin v kuse nespím, tak jsem hodně unavený; a vracím se k tomu, že společnost by si měla říct, co vlastně chce. My si musíme říct, jestli je tohle v pořádku, že se o nás starají lidi, kteří jsou v takovémto stavu.

Proč myslíte, že doteď byli lékaři ochotni v tom systému dlouhodobě takto fungovat?

Kombinace mesiášského a stockholmského syndromu? Podle mě jeden z důvodů, proč tohle všechno dlouhodobě tolerujeme, je představa, že tím vlastně zachraňujeme ty pacienty, že tím sloužíme lidem. Ale ve mně roste přesvědčení, že my tím nezachraňujeme pacienty, my tím zachraňujeme rozpočty nemocnic a politický klid v téhle zemi.

Na celý rozhovor se podívejte na videu, nebo si ho poslechněte v audio přehrávači.