Svoboda: Úspory mohou zpomalit výstavbu metra D či okruhu

Když jste nastupoval v únoru do pozice primátora, čelil jste kritice za kumulaci funkcí. Některých jste se vzdal, ale nechal jste si post primátora a řadového poslance s tím, že abyste obě tyto náročné funkce zvládl, tak budete spát méně. Kolik hodin denně spíte?

Myslím si, že těch pět, šest hodin uspím.

Stačí vám to na řízení takového kolosu, jako je Praha?

Stačí. Já jsem od začátku říkal, že ty dvě funkce budu dělat dohromady. Jsem naprosto přesvědčen, a ty první dny mi to potvrzují, že to je velmi výhodné spojení, protože Praha jako hlavní město republiky je samozřejmě vázáno na republiku jako takovou, a je dobré být u toho, když se vytvářejí věci pro Prahu na pražském magistrátu, i u toho, když se jedná v Poslanecké sněmovně o Praze jako takové nebo vůbec o třeba rozpočtovém určení daní. To jsou všechno věci, které jsou pro nás naprosto zásadní. Už jsem se měl možnost přesvědčit, že to je výhodné.

Jak se dá kombinovat vedení města s Poslaneckou sněmovnou, která je v tomto volebním období velmi blokovaná obstrukcemi a několikadenními schůzemi?

Ano, je velmi nevyzpytatelná. Principiálně musíte program nastavovat tak, aby věci zapadaly do sebe. Je vždycky výhoda, když jste na místě, které o tom rozhoduje. Když jste někde podřízený, tak vám někdo řekne, že zítra někam musíte jít, a vy jdete, kdežto já když vím, že mám Poslaneckou sněmovnu, tak si veškerý program na magistrátě dám na ráno nebo na večer. Lze to takhle seřídit. Znamená to ovšem, že pracovní den skutečně může mít 12 hodin a není to nic mimořádného.

Vláda kvůli rekordnímu schodku rozpočtu bude výrazně škrtat a ta úsporná opatření dopadnou jak na občany, tak na firmy. Dotknou se tyto úspory nějak Prahy? Bude se někde šetřit?

Samozřejmě že se dotknou. Když se šetří v rodině, a chápejme republiku jako jednu velikánskou rodinu, tak to šetření vždy v nějaké podobě dopadne na všechny členy té rodiny. Musíme počítat s tím, a už to vnímáme, že i Praha bude muset šetřit.

My se začínáme domlouvat o tom, jak velké stavy potřebujeme, třeba na magistrátě. Hovoříme i o počtu strážníků, byť tam je to spíš obráceně, protože těch máme málo a budeme tam asi muset nějaké prostředky přidávat, abychom ty stavy měli dostatečné.

Takže budete na magistrátu nebo v městských firmách propouštět?

Otázka propouštění na magistrátě je do určité míry na stole. Je správné, aby se s příchodem nového vedení magistrátu činnosti revidovaly a to, co nabubřelo a je zbytečně velké, aby se zredukovalo. Ale není to tak, že bychom hovořili o stovkách nebo desítkách lidí.

Ohrozí úspory v Praze nějaké připravované projekty?

Já si myslím, že je neohrozí ve smyslu, že by je zásadně narušily, mohou je zpomalit. Rychlost těch staveb je také závislá na tom, kolik peněz tam můžete dát. Je závislá i na tom, kolik je dostupných pracovníků, kteří to mohou dělat, a ta situace teď je samozřejmě složitější. Po covidu totiž výrazně ubylo těch, kteří chtějí pracovat v nějakém zaměstnaneckém poměru, všem se zalíbila práce z domova, a to bohužel při dostavbě okruhů a metra dost dobře nejde.

Lze tedy očekávat, že se práce na metru D a na okruhu zpomalí kvůli chystaným úsporám?

Může to znamenat, že se zpomalí, v žádném případě se nezastaví. Ale nebude to zpoždění, které bychom chápali v řádu let.

Obnovili jste příspěvek 15 tisíc pro děti narozené 1. ledna. Dává to v době úspor smysl? Stojíte si za tím?

Je to krásný symbolický akt, který říká a ukazuje to, že ten náš vztah k novým občanům Prahy je takový, že je vítáme a že jsme ochotni pro to i něco udělat. Jsem přesvědčen o tom, že z formálního významu, z etického hlediska, je to velmi smysluplná věc. Není možné vše měřit jenom váhou těch prostředků, ale také hodnotou toho, jaký to má dopad a co to představuje pro způsob života lidí v dnešním světě, který je spíš nepřátelský než přátelský.

Na úspory a dopady na projekty se ptám kvůli tomu, že by Praha měla v areálu Na Bohdalci společně se státem stavět byty. Dojde k tomu vůbec, když stát bude omezovat i investice?

Podle toho, jak zatím jednáme, tak si myslím, že je to věc, která nespadne pod stůl. Jsme přesvědčeni, a také v tomto smyslu máme zpracované programové prohlášení, že Praha by se neměla už dál moc rozšiřovat k okrajům, ale měly by se do určité míry zahušťovat.

Je to ve fázi, kdy je ustaven odborný tým, který se o tom dohaduje, jak by to bylo.

Ještě větším problémem je v Praze doprava. Přestože ji ODS chtěla, tak jste ji přenechali po volbách Pirátům, konkrétně ji teď vede bývalý primátor Zdeněk Hřib. Jak zatím hodnotíte jeho práci v této oblasti?

On to opravdu hrozně chtěl a byla to jedna z podmínek, na které stálo složení koalice. Jsem přesvědčen, že to je věc, o které on něco ví, a věřím tomu, že povede v této rovině Prahu správným směrem. Ale zatím je to krátká doba, abych to hodnotil. Kroky, které dělá, nicméně nejsou v rozporu s tím, co bychom uvažovali my.

Poslední měsíce skupina aktivistů blokuje v Praze dopravu a chtějí zavedení plošné třicítky. V dubnu jste je vyzval k dialogu. Už k něčemu došlo? Dosáhli jste nějaké dohody?

Nedosáhli jsme ničeho. My jsme vyzvali k dialogu s tím, že jako podmínku musí přestat s těmi akcemi, které vnímám jako velmi nebezpečné a Prahu a Pražany zatěžující.

Blokády jsou vykonávány malou skupinou lidí, je jich třeba okolo 120, což je z hlediska Prahy určitě málo. Jistě má každý právo vyjádřit svůj názor, ale nesmí být takový, že poškozuje všechny ostatní. Představa té třicítky je představa toho, že vlastně Prahu zaprvé zneprůjezdníme, protože pak se už nedostane nic nikam. A zadruhé zvýšíme exhalace, protože u motorových vozidel je rychlost 30 km/h tou nejnáročnější na exhalace, protože to je rychlost, kde musíte fungovat v otáčkách a silou motoru, takže spalujete více.

Teď mluvíte úplně opačně než aktivisté.

Ono to tak je, to ví každý. Optimální rychlost na exhalace je někde okolo šedesátky. Jedete plynulou rychlostí, nemusíte přidávat a neřadíte. V okamžiku, kdy jedete takhle pomalu, tak musíte neustále řadit.

Takže pro vás je jejich požadavek neprůchodný?

Pro mě je to požadavek, který je neprůchodný. Zavedlo se to někde ve světě, ale ve většině měst, o kterých vím, je to kdyžtak nasazené jen na propojovací silnice, ne na ty rychlostního typu.

O čem s nimi tedy chcete diskutovat, když jejich hlavní požadavek je pro vás nepřijatelný?

Chceme diskutovat o celém tom problému. Chceme si tam vzít jejich i naše odborníky, aby řekli, jak to je s tou zátěží. Dopravní odborníci musí také říct, jak bude doprava vypadat v této rychlosti. Je to, jako když jede kolona, ta je definována ztrátami mezi jednotlivými úseky a nelze to ovlivnit, ani dopředu, ani dozadu. Prostě musíte popojíždět a o tom jsme s nimi chtěli hovořit.

Oznámili nám ale, ačkoliv to nejprve vypadalo nadějně, že na dohodu nepřistoupí a budou silnice dále blokovat.

Když tam ta ochota není, co tedy magistrát připravuje? Chystají se nějaké právní kroky?

Magistrát samozřejmě udělá právní kroky, které se už připravují a diskutují. Budeme regulovat to, jaký rozsah silnice mohou zabrat.

Když mi jde průvod po rychlostní silnici, tak jsem povinen zajistit, že se tam nikomu nic nestane. Představte si, že někomu z ruky vyklouzne dítě a vběhne pod auto, které jede ve zbývajícím úzkém pruhu. To musí být ošetřeno. Všechny tyto právní varianty teď analyzujeme a použijeme všechny prostředky, které nám umožní regulovat to tak, aby to nebylo nebezpečné.

Samozřejmě rozumím tomu, že je pro ně nejjednodušší jít po rychlostní komunikaci, protože to zdánlivě vypadá, že to je nejúčinnější. Ale jen tak mimochodem vyvolává to největší odpor u všech Pražanů, protože jim to nabourává celý systém dopravy a ve finální fázi to nabourává i hromadnou dopravu. Odpor Pražanů proti tomu čím dál tím víc sílí.

Kdy se dají očekávat kroky ze strany města?

Myslím, že už to začalo. Policejní řízení celého pochodu bylo významně jiné, ne že si můžete jít po celé silnici a zpívat si písničky, ale byl to regulovaný pochod na jedné straně. Budeme se snažit udělat tu regulaci tak, aby nebyli ohroženi ti, kdo tam jdou, ale ani ti, co jedou.

Budeme hledat všechna pravidla, která nám umožní umístit protestní pochody tam, kde to až tak smrtelně nevadí.