Rychlejší digitalizace? Brzdí ji nemotivovaní úředníci, říká ředitel DIA

Co je pro vás symbolem pomalé digitalizace státní správy v Česku?

Asi pomalé vnitřní fungování státu, tzn. jakým způsobem se pracuje uvnitř úřadů. Jedna věc je vnější digitalizace, jestli si občan může na dálku vyřídit svůj problém. Druhá věc je, co se stane na úřadě v momentě, kdy tam přistane žádost - začnou se dít věci. A to by chtělo narovnat.

Přešel jste ze soukromé sféry do státní. Byl to velký náraz?

Rozhodně. Mně vlastně až teď došel ten obrovský rozdíl. Byl jsem zvyklý na to, že mi kolegové, vysoce motivovaní ajťáci, vždycky říkali: „Neříkej nám, jak to máme dělat. Řekni nám, co chceš, a už nám do toho nemluv.“ Tady je to naopak. Když řeknu, jak má vypadat cílový stav, tak kolegové řeknou: „My ti nerozumíme, řekni nám přesně, co a jak máme udělat.“ Je to úplná změna kultury.

Takže o co si neřeknete, to není? To je skoro takové klišé, které se ke státní správě váže.

Ono i spousta toho, co si řeknu, taky není.

V rozhovoru pro iDnes jste loni v červnu mluvil o tom, že máme digitalizováno zhruba deset procent agendy. Zlepšilo se to už?

Strašně málo, asi tak o dvě procenta. Roli hrají dva faktory. Jeden faktor jsme my jako DIA a naše procesy, konkrétně jde o schvalování samotného propojování úřadů. Tady se snažíme velmi intenzivně zrychlovat, abychom nebyli brzdou. Vážnější je to, že úřady nemají zájem o propojování. Když vlastní nějaká data, tak mají jen velmi omezený zájem publikovat je i pro ostatní úřady, protože oni sami z toho nic nemají.

Navíc v moment, kdy je publikujete, tak se ukáže, že data možná nemáte úplně v pořádku.

V roce 2020 začal platit zákon o právu na digitální služby. Podle něj musí mít občané od února 2025 nárok komunikovat se státní správou digitálně. Stihne se to?

Ano, stoprocentně. On je to hlavně bič na úřady, protože občan bude mít právo komunikovat s úřadem elektronicky. A když úřad nebude připraven a nebude mít vystaven potřebný formulář, tak to člověk bude moci poslat datovou schránkou a pro úřad to bude velmi náročné zpracovat. Takže úřady se samozřejmě ve vlastním zájmu připravují, ale situace asi nebude jednoduchá.

A když říkáte, že úřady nejeví moc velký zájem o propojování, jak je přesvědčujete?

My máme jenom omezené možnosti něco přikázat, ale doporučujeme. Vytváříme metodiky a školení, jak formulář udělat. Právě teď zakládáme kompetenční centra. Bude tam až sedmdesát osm lidí, zatím jich máme dvanáct. Oni budou chodit přímo na úřady a pomáhat s projekty a formuláři.

Jak se vám daří shánět odborníky?

Velice špatně. Ono shánět kvalitní lidi je problém všude. A dvojnásobný problém to je ve státní správě, protože lidi není možné dobře zaplatit. Ale upřímně řečeno, já tomu důvodu nerozumím.

Je to dáno historicky, možná nějakou obavou sociální nespravedlnosti. Možná i občané jsou svým způsobem rádi, když úředníci jsou placeni trošku hůř. Ale když máme nabrat ajťáka na pozici, kde v komerci dostane sto čtyřicet tisíc a my mu můžeme nabídnout sedmdesát tisíc, tak nemá důvod k nám jít. Máme srdcaře, kteří to dělají z přesvědčení. Ale my bychom potřebovali nabrat desítky lidí.

Je tohle také jeden z hlavních důvodů, proč je digitalizace tak pomalá?

Jde hlavně o to, aby kvalitní lidé byli na všech úřadech. Tam my potřebujeme partnery a dodavatele. Na každém úřadě by mělo být jádro ajťáků a odborníků na digitalizaci. Teď se dost často stává, že tam máme skvělého pána, ale v pokročilém věku a všichni se bojí, že odejde do důchodu, protože nikdo nový tam nepůjde. Tam pak hrozí i ztráta informací, znalostí. Přitom pokud lidi dobře zaplatíte, tak to pomůže všem ve státní správě. Když máte dobrou partu ajťáků a dobře nastavené vnitřní procesy, propojení mezi odděleními a vnitřní systémy, všechno začne fungovat líp.

Chce to změnit i mentálně náhled na problematiku u různých úřadů a lidí, kteří svým způsobem blokují změnu.

Proč jsou tak daleko v digitalizaci pobaltské a severské země jako Estonsko, Dánsko, Švédsko? Měly nějaké jiné vstupní podmínky? Jak toho dosáhly?

Ve Skandinávii je obecně velké procento lidí, kteří jsou IT odborníci. Čím to je? To si nedovedu vysvětlit. Mají i daleko větší procento žen v IT. Pobaltské státy zase byly v unikátní situaci, kdy neměly skoro nic hotového a měly obrovskou motivaci stát se nezávislými na Rusku. A tak neřešily, jestli zakázku dostane kamarád, tahle firma apod., ale řešily, že celý národ teď potřebuje efektivní e-government.

Můžeme třeba Estonsko v tomto dohnat?

Ano, určitě. My tady máme vybudovanou spoustu služeb, které jsou poměrně vizionářské a byly před patnácti lety vymyšleny s velkým přesahem. Třeba registr práv a povinností nebo základní registry a datové schránky. Jsou to ale systémy, které nejsou využívány z hlediska svého potenciálu. Když se nepoužívají, zastarávají a musí se obnovovat. Ale máme je, a to je dobře.

Estonsko je v situaci, že oni v momentě, kdy potřebovali, vybudovali všechno. A to se jim v určitý moment přežije. Také budou muset při obnově stavět na tom, co je, to už bude náročnější.

Takže my v tuto chvíli nejsme schopni správně inovovat systémy, které v jednotlivých resortech fungují?

Je to nesmírně těžké. Systémy na resortech jsou některé i třicet let staré a stará se o ně jedna firma a resort o nich neví vůbec nic. Všechny informace má pouze firma. Ta samozřejmě dobrovolně informace nikomu nedá. Firma je závislá na ministerstvu a ministerstvo na firmě, nedá se to vypovědět. Vzniká jakási symbióza.

Tohle je situace, se kterou se dá velmi těžko něco dělat, chce to velkou politickou sílu a rozhodnost.

Kdy tedy podle vás lidé pocítí, že se digitalizace pohnula? Kdy to celé začne dávat smysl a bude to pro uživatele přehledné?

Myslím, že krůček po krůčku je to už možné cítit a kdo se o to zajímá, tak vidí dílčí projekty. Je to Portál občana, Portál dopravy, ministerstvo práce má spoustu systémů, které fungují velmi dobře, a stejně tak ministerstvo financí. Před pár dny ministerstvo zdravotnictví představilo aplikaci EZ karta. My za měsíc plánujeme vydat aplikaci Portál občana do mobilu a zase to bude snadnější.

Teď jste ale vyjmenoval různé resorty a portály, na kterých lidé najdou digitální formuláře. Sjednotíte i tohle?

Ano. Z hlediska navigace existuje něco, co se jmenuje Portál veřejné správy a vedle toho existuje něco, co se jmenuje Portál občana…

No a lidé už jsou možná ztraceni, kam mají jít.

A to je ještě na Portálu veřejné správy tzv. Katalog služeb, kde by měly být všechny úřady. Ne všechny tam ale zapsaly, co měly. Je to matoucí. Ideálně bychom měli mít jedno místo, ze kterého se tam občan dostane. To je naše práce a máme na to relativně málo času. Protože bychom chtěli právě do února 2025 s Katalogem výrazně pohnout, abychom nabídli jedno místo, kterým se bude na všechny portály přistupovat.

Nedávno jste vydali aplikaci eDoklady, lidé tak mohou mít v mobilu digitální verzi občanky. Už se tak můžeme prokazovat ve většině úřadů, nebo je to stále omezené?

V tuto chvíli už to funguje ve většině velkých úřadů, jako jsou ministerstva. Od července bude tato možnost ve většině úřadů. A od prvního dubna to plánuje zavádět i policie. No a začátkem roku 2025 by měla celá veřejná správa přijímat tento doklad.

Aktuálně sledujeme digitalizaci přijímaček na střední školy. Jak se zatím díváte na to, jak to Cermat zvládl?

Zaprvé zvládli to. Zadruhé je potřeba říct, jak k celé té situaci došlo. Protože původní plán byl vypsat veřejnou zakázku na dílo a udělat to dodavatelsky.

Ano, to víme. To se nepovedlo a museli na to najmout vlastní odborníky.

A to je právě ono. Proč se to nepovedlo? Tady strašná spousta zakázek nekončí dobře, protože někdo podá stížnost. Občan je ten, kdo je na tom bit. Cermat tak stál před rozhodnutím, jestli hodit ručník do ringu, anebo s tím zkusit něco udělat. Pan ředitel Cermatu je neuvěřitelný. Já bych tu odvahu neměl, ale on ji měl a pustil se do toho sám s partou velice schopných lidí. Z médií jsme se postupně dozvídali, jací elitní programátoři z komerce se na tom uvolili pracovat.

Já jako ajťák té odvaze tleskám. Bylo to velmi odvážné. A jako ředitel DIA musím říct, že je skvělé, že tady vidíme nějakou alternativu k tradičnímu procesu zakázek, kdy to pak celé stojí sto milionů, žádná míra. To trochu přeháním. Ale oproti tomu tady teď máme řešení za jednotky až nízké desítky milionů, které vlastně taky velmi dobře funguje. A možná nějaká střední cesta mezi tím by byla optimální.

Ještě uvidíme, jak to celé dopadne, protože zatím vyhodnocení přijímaček nemáme za sebou. Ale možná teď někoho zarazilo, proč to celé nezdigitalizovala vaše agentura, když už ji teď máme?

V první řadě DIA nebyla oslovena. My nemůžeme chodit a vybírat si projekty. Ale stačí, aby nás někdo požádal. Kdyby se na nás Cermat obrátil, tak bychom zvažovali, jestli na to máme kapacity a jak můžeme pomoct. Třeba tehdy už jsme asi mohli pomoci s architekturou projektu, ale jinak jsme ještě mnoho lidí neměli.

Je pravda, že my ani nemůžeme dělat projekty jednotlivých resortů a konkrétní dílo. Agentura nerovná se dvě stě programátorů, ale dvě stě úředníků, kteří pracují na procesních činnostech, které jsou za datovými schránkami nebo za Portálem občana.

Takže abychom si to ujasnili, Digitální agentura nebude programovat veškeré aplikace, veškeré digitální služby? To budou stále dělat jednotlivá ministerstva, která by na to měla mít svoje odborníky?

Přesně tak. Proto jsem i apeloval na to, aby dobře placení lidé byli ve všech úřadech. Tam by měly existovat schopné týmy, které mezi sebou budou propojené. A my je budeme koordinovat. Aby věděly, že tenhle tým dělá podobný projekt a můžou si pomoct s dalším týmem, nebo že někdo za půl roku chce dělat na něčem podobném, a tak je všechny propojíme. Aby se nevyhazovaly peníze.

Vedle toho máme metodickou roli, kdy budeme říkat, jak se mají využívat technologie, jako například cloud, a zároveň jakým způsobem se napojovat na centrální systémy. Další úloha DIA je pak samotné provozování centrálních systémů - identity občana, základních registrů nebo datových schránek.