Rakušan: Z milionového padáku exředitele České pošty jsem byl nešťastný. A šifrovaný telefon vám klidně ukážu

Transformace České pošty má stát 8 miliard. Vyplatí se to?

Ona už se ta čísla změnila – tohle byl primární odhad. Verifikované číslo někdy z června, které jsme měli, bylo čtyři a půl miliardy korun. Díky ozdravným mechanismům, které Česká Pošta spustila, a nešlo jen o propouštění řadových zaměstnanců, sáhlo se i do managementu, to teď vypadá, že finálně ta suma bude tři miliardy korun. Což si myslím, že se nám určitě jako státu vyplatí.

Bude se znovu propouštět?

Propouští se posledních osm let. Pošta měla ještě asi v roce 2015 kolem 30 tisíc zaměstnanců, teď má kolem 20 tisíc. To znamená, že ten pokles tady byl.

A mě zajímá, jestli v rámci té transformace se bude nějak výrazně propouštět.

Ne, my tohle největší propouštění máme teď už za sebou v souvislosti s rušenými pobočkami. Lidi budeme každopádně potřebovat. Už jenom kvůli tomu, že se bude muset zvyšovat v mnoha případech jejich kvalifikace.

Vloni měla pošta ztrátu 1,73 miliard korun. Kdo je za tyto ztráty zodpovědný?

Neřešená situace? Všechny předchozí vlády, které minimálně šest sedm let vědí, že ta čísla se nevyvíjí dobře.

Co tam ale dělají ti manažeři, kteří poštu řídí? Ti nemají žádnou zodpovědnost?

Určitě mají. Generální ředitel už tam není. Ten, který byl vybrán za minulého období.

To je pravda. Byl to Roman Knap a ten měl podle idnes.cz měsíční plat 332 tisíc, v posledním roce pohyblivou složku jeden a čtvrt milionu, a navíc dostal odchodné 3,6 milionu korun. Přijde vám to jako převzetí nějaké zodpovědnosti za ztrátový podnik? Přijde vám normální, aby ztrátová firma takto štědře platila své manažery?

Ne, nepřijde. Ale tu manažerskou smlouvu s Romanem Knapem, která prostě byla platná, uzavírala ještě minulá vláda. Já jsem z toho byl velmi nešťastný a skutečně se s takovým odchodným ze státních nebo polostátních firem v takovéto výši vnitřně neztotožňuji.

Takže současný ředitel Miroslav Štěpán, který byl mimochodem dlouhá léta náměstkem, už má jiné podmínky ve smlouvě?

Miroslav Štěpán ale postupoval celou dobu jako celkem zodpovědný manažer. Od něj chodily všechny varovné informace i vůči těm bývalým vládám, že pokud chceme s poštou něco dělat, tak stanovený počet poboček je prostě dlouhodobě zcela neudržitelný.

Ale politická vůle s tímhle něco udělat prostě chyběla. A pokud se Česká pošta z té loňské ztráty, kterou jste zmiňovala, na konci tohoto roku po ředitelování pana Štěpána dostane v podstatě na nulu, což nikdo v lednu v únoru ještě nevěřil, tak si myslím, že tenhle člověk si manažerský plat i odměnu zaslouží.

Takže má ve smlouvě stejné podmínky?

Velmi podobné. Já ale nejsem ten, kdo určuje přesné podmínky. Ty určuje a schvaluje dozorčí rada České pošty jako taková.

Takže slibujete, že pošta už nebude ve ztrátě?

Já doufám, že se na konci roku pošta dostane na nulu. A vezměte si, v jaké situaci pošta je: listové zásilky klesají, po zavedení datových schránek se ztráta kumuluje na nějaké dvě miliardy. A pokud se i přes tohle pošta vnitřními opatřeními na konci roku dostane na nulu, a to díky současnému managementu i dozorčí radě, tak je to absolutní zázrak.

Jak poškodila kauza do metr Vás osobně?

Je to nepříjemnost, takový zážitek jsem ve své politické dráze neměl. Ale bylo to něco, co jsme jako hnutí zvládli. Opozice se snaží vytvořit dojem, že hnutí STAN je prolezlé lidmi obviněnými za Dozimetr. Ale jen jeden člověk, bývalý člen, kterého jsme vyloučili, je v té kauze obviněn (Petr Hlubuček, pozn.red.). No a kdo se o ni otřel nějakým způsobem, tak z toho vyvodil zodpovědnost. Zkušenost to není dobrá. Mně osobně to pár vrásek na čele určitě udělalo, ale je to za námi.

Vrátím se ještě k tomu vašemu šifrovaného telefonu, protože se to stalo tématem pro opozici, která i kvůli tomu vyvolala ve Sněmovně další hlasování o nedůvěře vládě. Vy jste to vysvětloval tak, že si s ním hrály vaše děti. Ale hlavně jste ho měl proto, aby vás neodposlouchával Agrofert. Myslíte si, že je to pro veřejnost dostatečné vysvětlení?

Tak tady ještě vysvětlím jeden výrok. Prosím vás, moje děti si nehrají doma se „šifrákem“. Já jsem ho jenom hledal a v té chvíli se nalézal tam, kde děti mívají hračky, protože jsem ho prostě rok a tři čtvrtě nepoužíval. A je to úplně normální telefon. To není žádná bedna, jak si lidé představují, se sluchátky a nějakou zvláštní rušičkou nebo něco takového. Určitě to nebylo šťastné.

Asi bych nějaké věci udělal jinak, ale na tom, že jsem chtěl mít zabezpečenou komunikaci v době, která pro nás byla opravdu nebezpečná, kdy jsme opravdu měli reálné podezření z toho, že jsou odposlouchávány naše hovory, ve chvíli, kdy jsem měl vstoupit na ministerstvo vnitra, tak to je podle mě zcela legitimní. A fakt říkám jednu věc. Důležité není, jakým aparátem se člověk baví, ale s kým se baví a o čem se baví. A mám čisté svědomí.

Když se vás Marie Bastlová ptala na to, jestli jste byl odposloucháván, řekl jste: „Já jsem přesvědčen, že ano. Nicméně ten důkazní materiál nemohu v téhle chvíli říct.“ Tak se ptám. V téhle chvíli už ho můžete říct? Máte důkazy?

Důkazy, že jsme byli odposloucháváni, byly nepřímé, ale ty úniky informací prostě nebyly možné jinak, než že se tak skutečně dělo.

Také jste řekl novinářům: „Ten mobilní telefon jsem nerozšlapal, existuje. Nechávám si ho pro případ, že by kohokoliv zajímal.“ Kdyby nás zajímal, ukážete nám ho?

Jasně.

Nemáte ho u sebe?

Nemám.

Tak se domluvíme a ukážete nám ho?

Klidně vám ho ukážu.

Nakolik teď důvěřujete svému spolustraníkovi Stanislavu Polčákovi, který vám šifrovaný telefon obstaral a komunikoval i s obviněným lobbistou Michalem Redlem. On také v březnu obnovil členství ve straně. Jakou v ní má budoucnost?

Stanislav Polčák je momentálně europoslancem. O ten post se ucházet nebude. Máme kandidátku sestavenou moderně, omlazeně.

To jste mu doporučil, aby nekandidoval?

Já jsem dlouhodobě veřejně říkal, že prostě mám jiné typy na sestavení kandidátky, a to byl můj názor jako předsedy. Stanislav Polčák určitě pro hnutí – a teď to nemyslím nijak ironicky ani špatně – práci odvedl. Ale myslím si, že teď ten čas náleží jiným lidem v našem hnutí.

Takže nemá budoucnost ve vaší straně?

A to je právě ta demokratická struktura, která tohle nechává na členech, která tohle nechává na různých typech voleb – primárních apod. My nejsme stranou jednoho muže, který by na někoho ukázal palcem dolů – jsi mrtev.

Když už jste zmínil ta jména Jan Farský, Danuše Nerudová, tak kdo z nich bude tím lídrem na vaší kandidátce do Evropského parlamentu? Protože oba to být nemohou.

Jeden z nich. (smích) Ono se to opravdu určí až v lednu, kdy budeme mít definitivní sestavování kandidátky.

Proč jste oslovili Danuši Nerudovou, jaký vztah má ona k hnutí STAN?

Podívejte se na to, co prosazovala v prezidentských volbách – nebála se témat, jako jsou lidskoprávní témata, jako jsou práva LGBT komunity, jako je klimatická změna a podobně. Nebo soudržnost společnosti, udržitelnost, moderní ekonomika – to jsou všechno témata, která my v programu máme x let. A bylo přirozené, že jsme ji oslovili. Samozřejmě, jako každá politická síla, i z důvodu toho, že je to populární člověk a pomůže to kandidátce. Zároveň však proto, že tam ta programová shoda je veliká.

Lidé opět zažívají na hranicích kontroly. Vaše ministerstvo je prodloužilo do 12. listopadu. Je to konečný termín, nebo se znovu prodlouží? Už to víte? (rozhovor vznikl předtím, než ministerstvo definitivně potvrdilo, že kontroly budou pokračovat - pozn. red.)

Téměř jistě ano, protože musíme reagovat na to, co teď udělali Němci a Rakušané. To znamená prodloužení o dalších dvacet dnů. Ještě nemáme přesnou zprávu z Polska, měla by přijít v řádu hodin, nejdéle dnů. A jestli to na polsko-slovenské hranici prodlouží, tak my si bohužel nemůžeme dovolit jednu hranici zcela volně otevřít, protože to automaticky vede k tomu, že se migrační proud zdvihne a jde přes tu zemi, kde jsou ty překážky nejmenší.

Migrační krize byla zatím nejhorší v roce 2015, od té doby uplynulo už osm let a Evropa je stále dost bezzubá. Vy jste za ČR odsouhlasil tzv. migrační pakt, zkuste vysvětlit, jak bude díky němu lépe chráněna hranice EU.

Zrychlí se tzv. návratová procedura – ti lidé by skutečně měli být vráceni už z vnější hranice. A ta by také měla být lépe chráněna tím, že Frontex, tedy hraniční stráž EU, by měla být personálně posílena. Mohli by tam sloužit i naši policisté. A návraty budou přísnější. Chceme rozšířit možnost toho, kdy daného člověka můžeme vrátit do nějaké třetí, bezpečné země. Musíme teď určit nějaký rámec a z něho musí vyjít nějaké konkrétní kroky.

Vy říkáte rámec, ale to jsme pořád v hodně obecné rovině.

Za prvé ten pakt ještě není u konce. Kdybych to přirovnal k českému parlamentu, tak je, řekněme, po prvním čtení. To znamená, budou následovat ještě dvě.

Čekáte ještě velké změny?

Evropský parlament do toho určitě zasáhne. Teď se řeší třeba, jak postupovat v případě velké migrační krize. A tady jsme to, jako ČR mimochodem, nepodpořili. Zdrželi jsme se hlasování, protože nám tam chybí jedna hrozně důležitá věc – zmínka o zneužití migrace pro politický účel.

Mluvil jste o tom, že budou rychlejší návraty vyhoštěných migrantů. Proč už to nejde dnes? Když se podíváme na nedávnou událost v Bruselu – nelegální migrant tam zastřelil dva švédské fotbalové fanoušky. A dnes víme, že se od roku 2011 pohyboval mezi Itálií a Belgií. Policie ho znala, sledovala, označila za radikála. Jak je tohle vůbec možné?

To je přesně problém toho, že současná směrnice nefunguje. Státy si ho předávaly mezi sebou, místo aby jeden měl jasnou zodpovědnost – a to ten stát, do kterého vstoupil jako do prvního. Tomu člověku nemělo být umožněno dostat se do jiné země EU. Je to selhání evropského migračního systému.

Těm lidem se třeba i u nás v ČR dává výjezdní příkaz – opusťte naší zemi do několika dnů. Ano, ale všichni samozřejmě předvídají i to, že se ten člověk pokusí dostat do nějaké z dalších zemí, to znamená většinou do Rakouska, do Německa. A málo se ví, že nemůžeme vyhostit člověka, který je třeba ze Sýrie, protože Sýrie je mezinárodním společenstvím označena jako válečná zóna a podle mezinárodních úmluv nesmíme vrátit člověka do válečné zóny.

Může se stát podobný případ jako v Belgii i v České republice? Máme i u nás migranty podezřelé třeba z radikalismu, které neumíme vyhostit?

Musím všechny uklidnit. Nemáme, protože ta komunita u nás je opravdu malá a přehledná. Nejsme cílovou zemí. Myslím, že to byli syrští křesťané, kteří sem byli umístěni s velkou pompou za pomoci nejrůznějších neziskovek, a do dvou tří měsíců stejně naši republiku opustili. Rakousko má kolem sta tisíc žadatelů o azyl. My jich máme v rámci jednotek, ti lidé tady prostě zůstávat nechtějí. I v době toho nepříjemného dění Hamás–Izrael, máme i díky dobré práci tajných služeb skutečně tu komunitu lidí zde žijících pod kontrolou.

U nás jste schytal velkou kritiku za povinnou solidaritu. Opozice vás označovala za zrádce. Jak byste vysvětlil lidem, že to tedy je ve prospěch ČR?

Úplně jednoduše. Pokud nebudeme mít společné evropské řešení, tak budeme ukazovat pas, když pojedeme lyžovat do Tater. Nebudeme kupovat žádného jednoho migranta nebo něco takového. Je i nedůstojné takhle o tom mluvit. Bude existovat fond, do kterého jednotlivé státy budou dávat příspěvky, nebo budou revokovat migranty. Nebo je tu ještě třetí možnost – pošleme lékaře, policisty, týmy, které budou spravovat hranice. Tohle už ČR i dělá. Jenom se změní to, že žádný stát v Evropě nemůže říkat, že se ho migrace netýká.

Více podrobností zazní v téměř hodinovém rozhovoru, který si můžete pustit na videu či v audio přehrávači.