Článek
Když slyšíte o případu, který se ve čtvrtek 20. února odehrál v Hradci Králové – kdy šestnáctiletý útočník přišel do obchodu, vzal nůž a pobodal dvě prodavačky. Co Vás jako psychologa napadne?
Nějakým způsobem to ladí s tím, o čem v poslední době slýcháme. Děti nejsou v dobré psychické kondici. Tohle je ale naprosto extrémní případ. Hraje roli pravděpodobně frustrace, možná i něco, čím se ten chlapec chtěl zviditelnit, ale nevíme o tom zatím téměř nic.
Dá se alespoň v obecné rovině říct, čím si takový člověk před tím samotným útokem prochází, když následně spáchá něco podobného? Nebo je to čistě individuální?
Vždycky je to individuální. Může to být zkrat, frustrace, nespokojenost. Anebo to může být něco, co se dlouhodobě v člověku hromadí a takovým činem to dá najevo. Jakkoliv je to nepřijatelné, tak je to reakce na okamžitou psychickou situaci.
Uskutečnil své fantazijní představy. Útočník z Hradce se doznal
Je pravda, že čísla policejních statistik mluví jasně. Například vraždu spáchali v roce 2021 čtyři děti a mladiství, předloni to pak bylo dokonce 10 vražd, loni osm. U násilí a ublížení na zdraví, kterého se dopustili mladiství, je také výrazný posun – v roce 2021 policie evidovala 458 případů, loni 707. Tak co se děje?
To, co nám ukazují výzkumy, je, že opravdu od konce období, kdy jsme se vypořádali s covidem, tak na tom děti nejsou psychicky dobře. O tom víme. Nemůžu úplně říct, že bychom si s tím věděli rady. Respektive víme, že by potřebovaly podporu v těchto oblastech, ale lidí, kteří by se jim mohli věnovat, je málo. Trvá to měsíce, než se dostanou do péče. Věřím tomu, že pokud by dostaly podporu, tak by se situace zlepšila.
Alarmující nárůst násilných útoků dětí. Jen v lednu jich bylo čtyřikrát víc než před rokem
Spojení kyberprostoru s kvalitou spánku je nové téma, se kterým budeme muset začít pracovat.
Když víme, že je to od doby covidu, tak co se stalo? Co je ten spouštěč?
Těžko říct, ale v ČR byly děti přerušovaně dva roky mimo kontakt se svými vrstevníky, a my jsme pořád přesvědčeni, že fungování v rámci skupiny, uvnitř školní třídy, je něco, co je zásadní pro vývoj dítěte. Navíc děti žily na sociálních sítích, což byl jediný způsob, jak být v kontaktu s učiteli, kamarády.
A nám teď z průzkumů vychází, že kvůli tomu mají i nedostatek spánku. U kluků se ukazuje, že často tráví večery hraním her, a u slečen je to hlavně o sociálních sítích, komunikaci a nakupování. Nicméně spojení kyberprostoru s kvalitou spánku je nové téma, se kterým budeme muset začít pracovat.
Více než 50 procent dětí nemá ve škole žádného dospělého, kterému by byly ochotny se svěřit.
Stoupající agresivita dětí má určitě vliv i na případy šikany. Před třemi týdny vyšel najevo drastický případ dlouhodobých útoků na dvanáctiletou dívku. Na zveřejněném videu je pak vidět dokonce větší skupina dětí, která ji napadla. Jak k něčemu takovému dojde?
To, co se odehrálo v Hodoníně, je v podstatě výbuch skupinového násilí, čemuž dlouhodobě předcházelo ubližování. Vychází z toho, že byla přítomná dlouhodobá frustrace, kdy pravděpodobně děti neměly nikoho, komu se svěřit, nebo to zkoušely a nedostaly zpětnou vazbu. Tak si to vyřešily samy.
Urážky, plivance, facky, tahání za vlasy. Policie vyšetřuje šikanu školačky v Hodoníně
Pojďme tedy k tomu zastání. Kde primárně děti hledají zastání a proč se často se šikanou nesvěří?
Zásadní je, aby o tom děti mluvily s dospělými. Ať už jsou to rodiče, učitelé, odborníci, kdokoliv. Výzkumy z posledních let ale ukazují, že děti nejsou příliš ochotné s dospělými mluvit. Nedůvěřují jim. Náš poslední průzkum zjistil, že více než 50 procent dětí nemá ve škole žádného dospělého, kterému by byly ochotny se svěřit. A to je velké téma pro nás, pro školy a pro odborníky.
Psychologie není dobře placená a oblíbená profese. V současné chvíli mladí kolegové odcházejí a jdou v rámci své kariéry jinam.
Ministerstvo školství teď navrhuje, aby od příštího roku fungoval na každé škole, která má alespoň 180 žáků, psycholog na plný úvazek. Pomohlo by to?
Pokud by to bylo v rámci školy a na plný úvazek, bylo by to vynikající. Určitě by to mohlo pomoct.
Děti dnes s identitou hodně experimentují a my se je bojíme limitovat. Hranice ale znamenají i bezpečí, říká dětský psycholog
Ovšem problém je, že už dnes máme nedostatek dětských psychologů a psychiatrů. Opět se to řeší už od covidu. V čem je ten hlavní problém?
To je možná spíš otázka na filozofickou fakultu, katedru psychologie. Teď řeknu možná něco kontroverzního. Psychologie není dobře placená a oblíbená profese. V současné chvíli mladí kolegové odcházejí a jdou v rámci své kariéry jinam. Určitě by se vyplatilo práci školního psychologa nějakým způsobem zatraktivnit.
Ale je pravda, že studium psychologie je pětileté, pak je zácvik. Takže v nejbližší době si neumím představit, že by došlo k zásadnímu nárůstu počtu psychologů ve školách.
Pokud má rodič podezření, že jeho dítě je šikanované nebo není v psychické pohodě, je to akutní a nemůže žádného psychologa sehnat. Co byste mu poradil, kam se má obrátit?
Samotným dětem bych doporučil si najít dospělého, kterému se svěří. Nestačí se svěřit jen kamarádům. Co se týče rodičů, tam bych doporučil, jakkoliv to může být nepříjemné, situaci řešit. Jsou linky důvěry, kde vám poradí. Určitě volejte.
Telefonní čísla na krizové linky:
- Linka bezpečí: 116 111
- Rodičovská linka: 606 021 021
- Linka pro rodinu a školu: 116 000
- Linka první psychické pomoci: 116 123
Celý rozhovor si můžete přehrát v úvodu článku nebo podcastových aplikacích.
Rozhovory o tématech, která hýbou společenským děním. Moderují Eva Mikulecká a Michael Rozsypal.
Odebírejte podcast také na Spotify, Apple Podcasts či na platformě Podcasty.cz a zapněte si upozornění na nové díly.
Poslechněte si také naše další podcasty: