Nový Fiala: Zdá se mi, že lidé o mně chtějí vědět víc

Ne, není to nová strategie. Pozoruji svět, politiku a zdá se mi, že mi lidé chtějí lépe rozumět a vědět o mně víc. Tak ukazuji i tu méně formální stránku osobnosti. Nic víc v tom není. Ani žádný zázračný marketing. Dokonce bych řekl, že některé moje postupy překvapují i můj tým. Mám kolem sebe ale samé schopné lidi, tak se s tím vyrovnávají dobře.

Ne, určitě ne. To je moje úvaha, jak odlehčit některé typy debat a dát do toho i trošku humoru. Ale já nad tím zas tak nějak úplně závratně nepřemýšlím. Platí, že si myslím, že je potřeba lidem ukazovat víc ze své osoby. A to dělám.

Není to populismus. Je to jediná důstojná vize pro tuto zemi. Těší mě debata, kterou to vyvolalo. Nebavím se teď o tom, jestli za pět nebo za sedm let, to ani není důležité. Nevysvětluji ani každé slovo svého výroku, mám radost z debaty a mám radost, že se tím lidé zabývají. Jsem přesvědčen, že kroky vlády jsou kroky na cestě k tomuto cíli.

Nebudu se pouštět do detailů, o ně nejde. Neřekl jsem „průměrná mzda v České republice nebo průměrná mzda v Německu“. Neříkám, v které části, kde, jaké platy. Nabídl jsem vizi, za kterou stojím. Máme pracovat na tom, aby naši lidé byli stejně odměňováni jako lidé v Rakousku, v Německu, v nejúspěšnějších zemích. Moje vláda pro to dělá hodně.

Jsou to rekordní investice, je to přitahování strategických investorů - to není jen Onsemi (americká firma rozšíří výrobu čipů v Rožnově pod Radhoštěm, pozn. red.), jádro - je to celá řada dalších věcí. Třeba flexibilní pracovní trh: změna zaměstnání znamená v průměru o 12 procent platu víc. U nás je pracovní mobilita velmi nízká. Změny ve vzdělávání jsou taky důležité. Prostě si myslím, že máme mít tuto ambici, a jsem rád, že se o ní vede debata.

Jediná ambice, která je důstojná České republiky, je tato. Proč by naši lidé měli mít horší životní podmínky, kvalitu života a mzdy než lidé v Německu a Rakousku? Není podstatné, jestli to bude za pět nebo za sedm let, je potřeba tou cestou jít. Můžeme srovnávat mzdy v různých částech Německa a v různých profesích. Někde bychom třeba zjistili, že rozdíl už tak velký není. Ale o to nejde. Jde o to, abychom tuto vizi měli.

Jsem místy i zděšen, když slyším hlasy, že na to nikdy nedosáhneme, že to je utopie a není to možné. Proč by nebylo? Ještě v 60. letech jsme měli lepší ukazatele než Rakousko. Pojďme se bavit o tom, co děláme pomalu, proč to nejde rychleji a kde by se mělo přidat.

Mohl bych velmi jednoduše vysvětlovat, že mzda nemohla růst tak, jak bychom si přáli, vlivem ekonomických, válečných a dalších okolností, ale to není podstatné. Vyšších mezd dosáhneme tak, že vytvoříme podmínky pro zaměstnavatele, aby je mohli vyplácet.

Například zvýšíme flexibilitu pracovního trhu. Máme jednu z nejnižších mobilit pracovní síly v Evropě i OECD. Máme velmi nízký podíl vysokoškoláků, jsme na jednom z posledních míst EU. Potřebujeme přitahovat investory pro výrobky s vysokou přidanou hodnotou a vytvářet podmínky pro naše firmy.

Investicemi do dopravní infrastruktury umožňujeme lidem, aby mohli dojíždět za prací, která je lépe placená. Svět prochází obrovskou změnou, Evropa ztrácí. Musíme v Česku i na evropské úrovni udělat správné kroky, aby naše budoucnost byla dobrá. Nebojme se velkých cílů.

To si nemyslím, že je nejlepší cesta. Mzdy ve veřejném sektoru mají korespondovat s růstem v privátním sektoru. Musíme vytvářet podmínky pro to, aby většině lidí, která bere mzdu mimo stát, mohly mzdy růst a pak samozřejmě odpovídajícím způsobem mohou růst mzdy těch, kteří pracují pro stát.

To nejsou abstraktní pojmy. Do investic dáváme příští rok 250 miliard korun, to jsou konkrétní peníze a je to rekord v historii České republiky. Když řeknu, že otevřeme 207 kilometrů nových dálnic a 300 kilometrů začneme stavět, tak to jsou velmi konkrétní věci. Přilákali jsme největší investici v historii Česka, americkou společnost Onsemi.

Jádro, to není jenom dostavba Dukovan, to je třeba taky podpis smlouvy mezi ČEZ a Rolls-Royce, která znamená, že než budeme kupovat malé modulární reaktory, budeme se podílet na jejich výrobě a vývoji. A to všechno vytváří celý řetězec, který produkuje vysokou přidanou hodnotu, kde lidé vyšší mzdy budou mít.

Není to jenom o státu. Musí se přilákat soukromý kapitál, musíme se víc soustředit na excelenci ve výzkumu a vývoji. Vytvářet dobré finanční, institucionální i legislativní podmínky pro ty nejlepší. Ve vědě platí biblické „Kdo má, tomu bude ještě přidáno, a kdo má málo, tomu bude vzato i to málo, co má“.

Je potřeba podporovat špičkové týmy. Důležité je, abychom peníze nerozptýlili na spoustu různých projektů a institucí, které pak nedosáhnou špičkové kvality.

Máme málo vysokoškoláků. Plýtváme s talenty. Řada lidí nedokončí vysokou školu. Od úspěšných zemí se lišíme i tím, že nemáme krátké studijní programy v terciárním vzdělávání, aby lidé, když už chvíli studují, měli kvalifikaci, i když studium nedokončí. To je v zahraničí běžné. Tak bych mohl pokračovat.

Paní redaktorko, co řeknu, není proti vám, ale proboha, vzpamatujte se! Copak si někdo myslí, že tady je nějaká normální opozice a že to je střet mezi levicí a pravicí? Vždyť těmhle lidem nejde vůbec o Českou republiku, těm jde jen o ně, o jejich firmy a o jejich prospěch. Česká republika je vůbec nezajímá, jinak by se starali, když byli ve vládě o bezpečnost i o občany, starali by se o budoucnost, dělali by reformy, o kterých stejně jako my věděli, že jsou nutné.

Neudělali vůbec nic.

Zkoušel jsem se s ANO domluvit na důchodové reformě, na zahraniční politice, ale copak to jde? Nehrajte na to, že tohle je normální opozice. Není. Jsou to populisté, kterým jde jenom o ně.

Každý den si můžete na sociálních sítích Andreje Babiše a jeho poskoků přečíst Antifialu, osobní útoky. Když někdo nemá argumenty, tak buď uráží, nebo zesměšňuje. Je to výraz vlastní nejistoty. Nic to nesvědčí o mně.

Jsem spíš ten, kdo se do politiky snaží vnášet klid a racionalitu. Politika není zábavná show, ale respektuji, že je třeba víc ukazovat emoce. Vždycky to budu dělat slušně a v klidu.

Ne, myslím, že to je všechno stejné, někteří jen používají jiné argumenty. Jeden nedá dohromady čtyři věty, které dávají smysl. Druhý je rekordman v počtu slov za minutu, do kterých cpe nějaká čísla.

Říkám i voličům ANO: některé z vás rozčiluju, ale přemýšlejte nad tím, jaká je budoucnost této země a jestli fakt chcete být někde na hranicích Slovenska a Maďarska, nebo patřit napevno k Západu mezi Rakouskem a Německem.

Podívejte se na průzkumy z jara 2020. Nakonec jsme volby v roce 2021 vyhráli. Průzkumy opravdu nevyjadřují, jak dopadnou volby.

Trend, že je ANO silné a dokáže integrovat většinu levicových hlasů plus některé hlasy radikálních voličů, v žádném případě nepodceňuji. O to musíme být jako Spolu lepší a přesvědčivější, abychom mohli zopakovat výsledek z roku 2021. Já bych chtěl, abychom měli 30 procent, což by bylo posílení mandátu.

To by bylo naprosto optimální.

Nevím, jaká bude síla Pirátů a jaká bude jejich politika pod novým vedením. Já jsem se s Piráty nijak vnitřně nerozhádal. Jsem připraven k jakékoliv formě spolupráce. Mě mrzí jejich velmi ostrá reakce, ne úplně adekvátní.

Průzkumy nevyjadřují, jak dopadnou volby. Je zbytečné komentovat koalice. Moje starost je, aby volby vyhrálo Spolu a aby je vyhrálo jasně. Aby Spolu bylo to, kdo bude určovat vývoj. Přál bych si úspěšné hnutí STAN, abychom mohli sestavit koalici a pokračovat. Jak to bude dál, to nevím. Když budeme mít 30 procent a STAN 16 procent, tak je hotovo a sestavíme vládu, to na mandáty vyjde. Ale to si teď fakt hraju, to je legrace. Toto nemyslím vážně úplně celé. Můj úkol je jasný: aby koalice Spolu vyhrála volby.

To nevím. Neumím tak přemýšlet, nemám žádné plány B. Mám vždy jenom ten plán, který považuji za nejsprávnější, a ten se snažím uskutečnit.

Ale já nikam nejdu.

Až se mi to nepodaří, tak budu přemýšlet, co dál. Takhle neuvažuju. Snažím se dělat svoji práci dobře, abychom byli úspěšní.

Před 20 lety jsem se stal rektorem Masarykovy univerzity. Začali jsme stavět kampus. Všichni říkali, že to je megalomanská stavba, která k ničemu nebude, nedá se postavit. Kampus jsme postavili, dnes se tam jezdí dívat lidi z celého světa.

Když jsem v roce 2013 kandidoval za ODS, zase jsem četl spoustu politologů, že to nejde, že je ODS mrtvá strana. Podařilo se to. Pak jsem říkal vyhrajeme, budu premiér, sestavíme vládu. A zase: „Tomu nevěří ani jeho manželka.“ A je to tak. Proč bych si neměl dávat další velký cíl a proč bych neměl věřit tomu, že uspěji?

To máte pravdu. To je součást problému, proč nejsme tam, kde je Rakousko nebo Německo. Tady nic v politice nemá kontinuitu. Pořád se začíná znovu. To chci změnit.

To mám, jsme demokratická strana. Nikdo mně nepodráží nohy, ale v ODS jsou kritické hlasy a debata je otevřená. Poté ale vyjdeme ven a táhneme za jeden provaz, protože voliče nezajímají stranické debaty.

Nevím. Byl jsem zvolen v dubnu na kongresu dost přesvědčivou většinou. Všem jsem řekl poctivě, kterým směrem chci vést ODS a co je náš cíl. Jasně že třeba někdo může být teď trochu nervóznější. Blíží se volby, budou se dělat kandidátky…

Jsem předseda ODS už skoro 11 let. Někomu už taky musím lézt krkem, to je normální.

To je dobrá otázka. Ale debata, kolik kdo bude mít lidí na kandidátkách, musí vycházet z myšlenky: jak sestavit kandidátku, abychom co nejvíc uspěli? V každém kraji je situace jiná.

Kandidátku máme sestavit tak, aby byla pro lidi atraktivní a aby silné osobnosti byly na prvních místech. Byli bychom divní, kdybychom se báli preferenčních hlasů. Lidé mají možnost vyjádřit názor.

Jestli chceme voliče přesvědčit, tak to nemůže být kampaň čtyř subjektů: koalice Spolu a pak zvlášť ODS, KDU a TOP 09. Musí to být kampaň Spolu a musí se v ní najít všechny tři strany. Musíme to nastavit tak, aby všechny strany viděly výhody pro sebe, svou politiku a hodnoty.

S lidmi, kteří uspěli nebo jsou populární v regionech, určitě povedu debatu. Ať už budou, nebo nebudou kandidovat, budu je žádat, aby pomohli v kampani.

Myslím si, že ten, kdo by s tím měl největší problém, by byli naši voliči. Jejich odpověď by myslím byla jednoznačná. Kdykoliv s kýmkoliv mluvím, tak největší nebezpečí vidí právě v Andreji Babišovi a hnutí ANO. Už v roce 2017 jsme měli dost hlasů, abychom šli do vlády s hnutím ANO, neudělali jsme to.

Nijak. Jestli mě něco opravdu štve, tak je to, že mám rozhodovat o svém platu. To prostě není normální. Nemám moc, jak to hájit. Chci jenom říct, že jsme neměli jinou možnost. Museli jsme upravit platy soudců.

Ale pak se musíme bavit o celém ústavním systému a to je hodnotová věc. Máme moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. A ten, kdo vymyslel tento zákon a konstruoval myšlenku státu, to provázal. Nemůže jedna moc být úplně mimo ty ostatní.

Na celý rozhovor s Petrem Fialou se podívejte na videu, poslouchat můžete i v přehrávači v úvodu tohoto článku a v podcastových aplikacích