Článek
Dlouho jste nikde nevystupoval, nedával rozhovory, už přes rok nejste ani velvyslancem v Izraeli, tak se nabízí otázka, co vlastně děláte?
Dělám všechno, na co jsem neměl čas skoro celý život. Doháním dluhy, ať už je to třeba v řadě případů otcovství, ale i zdravější způsob života, hodně sportuji. Skoro se nevyskytuji v Praze, protože Praha mi přijde plná napětí, kdežto pár desítek kilometrů za Prahou se mi žije líp a můžu být víc v přírodě, což je úžasná věc.
Takže nepracujete?
Už o tom uvažuji. Uvažuji o tom, jestli nenapsat divadelní hru…
Martin Stropnický: Kroky Izraele nelze hodnotit evropským humanistickým pohledem
Máte už něco rozepsaného?
Rozepsané to mám, je to tragikomedie a uvidím. Ale teď jsem dostal docela zajímavou nabídku na čistě hereckou práci v detektivce.
Člověk by měl vědět, kdy je potřeba smířit se s tím, že svět úplně asi nezachrání a že to musí nechat někomu jinému.
Nicméně ještě vloni v červenci jste Seznam Zprávám potvrzoval, že byste měl zájem o post generálního konzula v Turecku. Takže jste ještě chtěl pokračovat jako diplomat? Jak je to dnes, je to už uzavřená kapitola?
Když se chýlil závěr mojí mise v Izraeli, tak jsem o tom uvažoval. Přihlašoval jsem se do výběrových řízení třeba na Brusel, Istanbul, ale také Milán. No, a z hlediska vedení ministerstva to nebylo posouzeno kladně. Pochopil jsem, že současné vedení není zrovna šéfy mého fanklubu.
Spojoval jste to s tím, že už resort nevede hnutí ANO?
To ne, já jsem nepotřeboval, aby se za mě přimluvil jakýkoliv ministr z hnutí ANO. Byl jsem třikrát velvyslancem Václava Havla, jednou Miloše Zemana. A není úplně hromada diplomatů, kteří by byli čtyřikrát velvyslanci a kteří mají nějaké zkušenosti, znají jazyky. Ale prostě se rozhodli jinak.
Mrzelo vás to?
No, já jsem nikdy nedostal třeba odpověď na dopis, který jsem psal panu ministrovi. Nikdy jsem nezískal možnost nějakého setkání mezi čtyřma očima nebo nějaké společné kafe…
Když jsme ale mluvili o tom, že jste nedával rozhovory, že jste se stáhl z veřejného života. Proč? Jaký byl ten hlavní důvod?
Já jsem dostával hlavně dotazy na situaci na Blízkém východě a v Izraeli. A čím víc o té problematice víte, tak tím méně se vám chce do rychlorozhovorů a SMS odpovědí. Protože je to strašně složité a mně povrchnost moc a moc vadí. Ze začátku se většinou v našich médiích vyskytovalo označení stran hnutí Hamás, že to jsou radikálové. To je skutečně slabá káva, protože to je prostě hnutí teroristické, stejně jako Hizballáh. Je to i mezinárodně uznáno.
Doteď jste působil jako diplomat, byl jste také vrcholný politik, jste herec – v jaké roli se vlastně cítíte nejlíp?
Mně je nejbližší role, která se nedá nazvat ani jednou z těch profesí, ale možná člověka, který tím vším nějak prošel. A neříkám, s jakým úspěchem. Ale vždy jsem si kladl nějaké překážky a vysoké cíle a musel se učit nové věci. To mě bavilo, ale ten kanystr energie je myslím už za mnou. A člověk by měl vědět, kdy je potřeba smířit se s tím, že prostě svět úplně asi nezachrání a že to musí nechat někomu jinému. A je docela důležité, umět si říct: „Zkusil jsem to a teď zase někdo jiný.“
Ta věta o našich dětech může někomu připadat naivní. Určitě. Ale to nebyl podfuk. To nebyl nějaký vnitřní podvod.
Nicméně, jako bývalý vrcholný politik, jak vnímáte současnou vládní krizi?
Já to zaplať pánbůh už nemusím pozorovat tak detailně.
Ale určitě máte názor na to, co se děje a kam směřujeme v české politice. Myslíte si, že míříme opět k vládě hnutí ANO?
Všechno tomu nasvědčuje. Čísla hovoří poměrně jasně. Je mi trochu líto jako občanovi, že současná vláda, ač právě jedna z nejvíc proevropských a akcentujících naši příslušnost k západnímu civilizačním prostoru, tak vlastní vinou popularitu promrhala. No a hnutí ANO umí tento prostor využít zcela pragmaticky a dělá to s úspěchem.
Vstupoval jste do ANO v roce 2013, tedy dva roky po založení strany. Byl jste dlouho jeho hlavní tváří. Lidé si asi vybaví spoty s Andrejem Babišem, kterak sedíte například na lavičce na dětském hřišti. A vaše věta: „Pojďme udělat takovou změnu, aby všem lidem zářily oči a naše děti tu chtěly žít“ možná tehdy i zlidověla. Nicméně, jak to podle vás dopadlo s těma zářícíma očima?
To jsou samozřejmě iniciativy různých politických marketérů a já jsem k tomu měl připomínky, které ovšem nepadly na úrodnou půdu. To bylo takové první drobné varování. Ale já bych se tomu tak neposmíval. Je potřeba vědět, co se v roce 2013 odehrávalo. Ten naprostý Kocourkov, kdy jistá specifická dáma do značné míry ovlivňovala, kdo se dostane k premiérovi, a já už jsem si říkal, to už je moc a já bych měl taky něco dělat.
A víte, když je dnes někdo plný sarkasmu, jací jsme byli všichni hlupáci, tak tam v té době bylo zhruba třicet procent lidí, kteří měli za sebou nezpochybnitelnou profesní úspěšnou dráhu. A byli to rektoři, děkani, doktoři, podnikatelé, inženýři, novináři. A mě oslovila Věra Jourová, a tak jsem se sešel s Andrejem Babišem a prostě jsem do hnutí vstoupil. V té době se také spousta věcí nevěděla, o nějakých kauzách a podobně. A ta věta o těch našich dětech může někomu připadat naivní. Určitě. Ale to nebyl podfuk, to nebyl nějaký vnitřní podvod.
Jaký je váš vztah k Andreji Babišovi, k hnutí ANO dnes?
Samozřejmě se změnilo. Asi tak, jak to všichni nebo většina lidí cítí a vidí, že těch původních třicet procent (lidí úspěšných v profesích - pozn. red.), o kterých jsem mluvil, tak se podstatně ztenčilo. Já jsem nechtěl nějak práskat dveřmi, mně to přišlo laciné…
Já bych každému mladému muži doporučil, aby si setsakra rozmyslel mít ambici být ministrem… Je to skutečně zničující povolání.