Krejčí: S digitalizací přijímaček jsem spokojen na 100 %. V principu zůstanou stejné i příští rok

Jak se vám spalo v noci na středu? Čekal jste určitě velký nápor na systém elektronických přihlášek, nebál jste se, že znovu spadne, jako v prvních dnech po spuštění?

Nápor jsme čekali, ale není to věc, kvůli které bych nespal. Asi překvapím, ale usnul jsem před půlnocí a vzbudil se asi v půl sedmé. A nevzbudil mě ani žádný telefon, který jsem měl nahlas, vedle hlavy, kdyby byl nějaký průšvih.

Takže jste čekal průšvih?

Nečekal, ale pokud by nastal, musel jsem být připraven.

Je od rána méně přístupů do systému DiPSy, než jste čekal?

Osobně jsem čekal mezi šestou a osmou hodinou aspoň dvě stě tisíc přístupů, ale nakonec se ukázalo, že jich je necelých sto padesát tisíc, a dokonce se vyhledávalo asi jen pětasedmdesát tisíc unikátních čísel výsledků žáků. Takže vlastně zhruba jen polovina žáků se hledala v systému do osmé hodiny ranní.

Měli jste problém s tím, že ředitelé škol zadali chybné pořadí žáků a vy jste museli vše opravit. Stihli jste vše, opravdu už tam nejsou chybná pořadí?

Chyby jsme opravovali v podstatě nadvakrát. Největší změny jsme udělali v pátek, kdy jsme nově spouštěli ten algoritmus. Poprvé proběhl ve čtvrtek, a když se ukázalo, že někteří ředitelé udělali rozsáhlé chyby, vzali jsme si od nich opravené výsledky a algoritmus jsme pustili znovu. Znamenalo to, že přes sto třicet dětí, které by se původně nedostaly, nově byly přijaté a zároveň se asi 300 nebo 400 žáků posunulo do své prioritnější školy.

Ale i potom se začali ozývat ředitelé, kteří dodatečně zjistili, že udělali chybu v rozřazení, a tyto chyby jsme potom už řešili ručním zásahem.

Většina deváťáků se dostala hned v prvním kole na jednu ze zvolených škol. Ale jak ten podíl vypadá v Praze a středních Čechách, kde bývá největší přetlak?

Ministerstvo zveřejnilo i tato čísla. Já jsem je dnes (rozhovor vznikl ve středu 15. 5., pozn. red.) na tiskovce viděl poprvé, ale bylo tam, že Praha měla 84 procent přijatých deváťáků, a to byl nejhorší výsledek. Střední Čechy měly o něco více než Praha, ale nešlo to přes devadesát procent. Ostatní kraje se pohybovaly od devadesáti do devadesáti sedmi a půl procenta přijatých.

Jak to bylo u víceletých gymnázií?

Ta čísla budou zveřejněna v příštích dnech, ale tam to bude jako v minulých letech, nějakých čtyřicet procent, plus minus deset. To odpovídá zájmu a kapacitám, které se nezměnily.

Děti, které se zatím nikam nedostaly, se můžou od 21. května přihlásit na školy, které vypíšou druhá kola. Můžou znovu využít systému DiPSy jako v prvním kole. Kolik času mají?

Do pátku 24. května.

Nabídne jim systém přehledně školy, které vypisují druhá kola?

Budou tam zadané už jen školy, které vypisují volnou kapacitu do druhého kola. Takže když si do DiPSy zadám Hradec Králové, vypíše mi seznam všech škol, které tam do druhého kola vypsaly volnou kapacitu, a můžu dál filtrovat pojmem gymnázium nebo střední škola a podobně. Vyhledávání škol bude přístupné i pro každého, tedy i pro nepřihlášené rodiče, kteří chtějí podávat přihlášky papírově.

Každoročně jsou pod palbou kritiky i otázky v testech. Letos ale někteří kritizovali i to, že pro deváťáky byl test z matematiky lehčí. Například učitel Marek Valášek řekl: „Test byl tak jednoduchý, že opravdu šikovné dítě nemá možnost ukázat, co v něm je.“ Rozumíte té kritice?

Pokud by platila slova, že ten test byl tak strašně jednoduchý, tak se zamýšlím nad tím, jak je možné, že procentuální úspěšnost žáků je v tom testu méně než 50 procent. Pokud by byl extrémně jednoduchý, měli bychom se dostat na sedmdesáti- až devadesátiprocentní úspěšnost.

Učitelé naráželi také na pověstnou nejtěžší otázku číslo 16, která letos byla jednodušší. Chcete to tak nechat i v příštích letech, osvědčilo se to?

Já bych byl radši, pokud by matematika u deváťáků byla o něco lehčí, než bývala. Neříkám, že to musí být na pětadvaceti bodech v průměru jako letos, v minulosti byl průměr spíš kolem dvaceti bodů. Ale ideálně aby v průměru získávali kolem třiadvaceti bodů. Když se podíváme na osmiletá gymnázia, tam byla lehčí matematika nešťastná, proto se určitě vrátíme k obtížnějším testům.

Kritiku si v diskusích vysloužila ale třeba i otázka z češtiny – báseň od Jana Nerudy z roku 1883, k níž se vztahovaly hned tři další otázky. Pro současné děti je ta báseň zcela jistě velmi nesrozumitelná. Proč se takové texty v testech používají?

Parametry toho, co ten test má obsahovat, nevymýšlí Cermat. Ten dostává zadáno od ministerstva školství, z jakých oblastí vzdělávání a z kolika procent jakých témat se má test skládat. A pokud se ve školách učí literatura devatenáctého století, my vycházíme z toho, že i něco z této oblasti výuky by tam mělo být.

Samozřejmě je k diskusi, jaký text a z jakých knih má být využit. Je trochu problém, že vhodných textů v naší literatuře není neomezené množství a spousta jich už byla použita v minulých letech. Takže musíme sahat i pro méně vhodné.

Takže v příštích letech to bude ještě horší?

Ale my se v textech snažíme vycházet i z knih, které děti aktuálně čtou. Nemluvím teď o látce z devatenáctého století, ale obecně o dalších textech, s nimiž testy pracují.

Ale nevyhnuli jste se dokonce ani chybně položené otázce v testu z matematiky pro šestiletá gymnázia. Tam jste nakonec potvrdili, že byla nejednoznačná, a uznávali jste pak za správné hned dvě odpovědi. Nedevalvují takové chyby celé ty testy?

Konkrétně tato chyba vznikla při finalizaci otázky. V rámci pretestů bylo v otázce použito jiné slovo a nakonec, když se kontrolovala správnost zadání, bylo doporučeno z pohledu českého jazyka, aby se slovo vyměnilo. A to způsobilo devadesát procent problému. Po této výměně to viděli dva matikáři a oba řekli, že zadání je jasné. Z mého pohledu by testy devalvovalo, kdyby tam byla diskutabilní otázka a my jsme to neuznali.

Takže bez chyb testy nejdou připravit?

Dokud jsou testové úlohy připravovány omezeným počtem lidí, kteří je vidí, obvykle maximálně deseti, je možné, že mezi stovkami úloh, které jsou součástí testů, se najde alespoň jedna, kterou několik dalších jedinců může chápat jinak.

Pojďme ale k tomu možná ještě důležitějšímu, než je obsah testu. A to je celý systém. Je správné, aby se musely děti půl roku doučovat v placených kurzech, které stojí například až patnáct tisíc korun, aby vůbec měly šanci uspět?

Já naštvu vždycky spoustu lidí, když řeknu, že rodiče tím, že zaplatí dítěti doučování, platí pouze za to, aby nemuseli s dítětem trávit svůj čas.

Počkejte, to je možná laciná odpověď. Protože řada rodičů třeba nemá možnost se v tomto dětem věnovat, nebo jim to ani neumí vysvětlit?

Ale to není o tom, že rodič má dítě učit. Primárně má dohlédnout na to, aby dítě pracovalo. Pokud pouze chodí do školy, naučí se matematiku třeba na padesát procent. Pokud ale věnuje matematice víc času a doma samo aktivně pracuje, dosáhne třeba na osmdesát procent znalostí.

Vadí vám, že se na systém testů od Cermatu nabalil byznys s doučováním?

Je to nešťastné, ale nevidím možnost, co s tím udělat, protože celý příběh je o tom, že jsou malé kapacity škol. Ono je úplně jedno, jestli testy někdo složí na devadesát nebo čtyřicet procent. Testy slouží k tomu, aby se děti srovnaly do pořadí a aby si škola, která má přebytek zájmu, vybrala svých třicet nebo šedesát nejlepších. Škole je jedno, kolik bodů z toho testu děti mají.

Pojďme tedy říct jasně, kolik bodů v testech by mělo stačit, aby mohlo dítě studovat na škole s maturitou?

Pokud někdo nedosáhne dvaceti bodů z obou testů, skoro nemá smysl, aby studoval na maturitním oboru. Patnáct až pětadvacet bodů z jednoho testu by mělo stačit, aby nastoupil na nějakou střední školu. Problém je, že těch míst je málo.

Pokud mluvíme o gymnáziích, tam ta hranice samozřejmě bude výš. Jejich ředitelé většinou nechtějí, aby k nim nastupovaly děti, které se nedostaly přes 50 bodů v součtu.

Jste tedy spokojený s tím, jak letos přijímačky proběhly a jak fungoval systém DiPSy? Z kolika procent?

Myslím, že musíme být spokojeni na sto procent, protože byť mi to teď ještě pořád nedochází, není to ani rok, co jsme s digitalizací začali. Protože loni v květnu, když pan ministr Bek nastoupil, dal jasný pokyn, že se musí změnit systém přijímacího řízení. A my jsme se až na přelomu května a června pustili do tohoto projektu. A je naprosto fantastické, co se týmu, který se na tom podílel, povedlo.

Máte už představu, jak budou vypadat přijímačky na střední školy příští rok? Chystáte ještě nějaké velké změny?

Z devadesáti procent budou srovnatelné s letoškem. Na příští rok nikdo nepřipravuje žádnou revoluci, spíš se snažíme jít menšími evolučními kroky.

Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku.