Kolaps na dohled. Bez platby bokem se k praktikovi nedostanete, říká exministr Němeček

Pojišťovny ujišťují, že k rušení menších nemocnic nedojde, ale transformace a zefektivnění péče jsou nutné. Věříte jim?

Hluboce souhlasím s tím, že celý systém, nikoliv jen regionálních nemocnic, je potřeba podrobit zásadní reformě a změnit ho.

Do zdravotnictví se za posledních pět, šest let přidalo obrovské množství peněz. V roce 2019 byl rozpočet veřejného zdravotního pojištění celkem 320 miliard korun. V letošním roce je plánováno půl bilionu a tipnu si, že se utratí ještě více. Za několik let to vzrostlo o skoro 40 procent, to jsou obrovské peníze.

Když se ale zeptáme, jestli to lidé pracující ve zdravotnictví poznali nebo jestli pacienti pocítili zlepšení kvality služeb ve zdravotnictví, tak vám většina z nich odpoví „ne“ a bude mít pravdu. V systému není něco v pořádku.

Změny v systému jsou tedy potřeba?

Byl bych pro transformaci a změnu regionálních i dalších nemocnic za podmínky, že to povede ke zkvalitnění péče a tomu, že se bude pacientům poskytovat za rozumné peníze. Často jsem slyšel, že to bude lék na chybějící doktory, sestry i peníze a všechno se tím vyřeší. To je naprosto mimo.

Představa, že bychom zrušili všechny malé regionální nemocnice a personál z nich nahnali někam jinam, nám nevyřeší personální problémy ani napjaté finance.

Pojďme se bavit, jak co nejlépe nastavit strukturu regionálních nemocnic. Aby tam byla k dispozici lůžka následné péče, ale zachovala se v rozumné míře i akutní péče ve spojeném lůžkovém fondu, kde bude chirurg, internista, gynekolog, aby nemuseli lidé jezdit 50 kilometrů daleko. Z hlediska plátců by to bylo efektivnější.

Pokud se ale nepodíváme i na velké nemocnice, jestli nemají zbytečně moc zdravotníků, kteří nejsou třeba plně využiti, pokud se nepodíváme na ambulantní síť, která spíše vypovídá o tom, kdo všechno by ambulanci chtěl, než co by chtěli pacienti, tak si myslím, že se nic nevyřeší.

Je za pět minut dvanáct a s českým zdravotnictvím se musí něco dělat. Obávám se, že jsme v bodu zlomu a v několika příštích letech budeme pociťovat stále vážnější problémy s dostupností, kvalitou i ufinancovatelností péče. Souvisí to ale i s jinými faktory. Podle mě především s nedostatkem personálu.

Třeba Všeobecná fakultní nemocnice chce zrušit 105 nepotřebných lůžek a posílí adiktologii, psychiatrii či onkologii. Je tohle cesta? Zaměřit se víc na oblasti, kde je společenská potřeba, a více spolupracovat mezi nemocnicemi – jedna zajistí následnou péči, druhá třeba akutní?

Já bych to podepsal, přesně tak by to mělo být. Mám ale pocit, že tu chybí platforma pro setkávání všech aktérů ve zdravotnictví, kteří to tak cítí. Mohli bychom se tam pobavit o tom, že to, co chtějí menší nemocnice, ambulance a velké nemocnice, není v rozporu. Někoho to ale samozřejmě trošku bolet bude. Některým subjektům je v tomto systému dobře, dostávají dost peněz a nemají takový tlak na výkon.

Je nejvyšší čas bavit se o tom, jakou reformu chceme a mezi politickými stranami by na tom měla být základní shoda. Jinak se obávám, že problém, který nás čeká - a čeká nás každopádně -, nezvládneme a povede ke zhroucení systému, na který jsme zvyklí.

Jak očekáváte, že se systém promění?

Začnu tím, co se bude dít, když nebudeme dělat nic a budeme se tvářit, že všechno funguje. Základem každého moderního zdravotního systému jsou tzv. terénní doktoři - praktičtí lékaři, ke kterým by měl člověk přijít na prvním místě. Ti ho vyšetří, nebo odešlou jinam. Praktických lékařů pro dospělé je u nás mezi pěti a šesti tisíci a skoro polovina je starší 60 let, zhruba šestnáct procent má víc než 70 let.

Tolik lidí při normálním vývoji nenahradíte. Reálně nám hrozí, že začne za pár let mnohde kolabovat primární péče.

Demografickou hrozbu, kterou tady máme, zatím moc neřešíme. Pokud se to nezmění, tak se další dostupnost péče velmi výrazně zhorší. Část občanů se podle mě k péči nedostane a část se bude snažit protlačit systémem přes známé. Oficiálně tady bude veřejné zdravotní pojištění, které vám má zaplatit péči, ale reálně, pokud nezaplatíte někomu výrazně bokem, tak se k péči nedostanete.

Hrozí, že budou praktici dělat to, co stomatologové - nepůjdou do smluvního vztahu se zdravotní pojišťovnou a budou vybírat hotovost. Když se budete chtít dostat k doktorovi, tak zaplatíte pět, šest, deset tisíc korun jen za to, že někde budete. To je velmi špatný scénář, který ohrozí kvalitu péče, zdraví populace a vyvolá politické důsledky.

Už dnes tady máme tak trochu dvojí zdravotnictví. Tam, kde jsou fakultní nemocnice, se lidé dostanou k péči lépe než lidé žijící na Vysočině nebo v Krušných horách.

A pozitivní scénář?

Prioritou státu by mělo být zvýšení počtu absolventů lékařských fakult, kteří skončí v českém zdravotnictví.

Pozitivní bude, když zvýšíme počty absolventů a odstraníme bariéry pro zahraniční pracovníky ve zdravotnictví. Mnoho organizací, které na to mají vliv, dělá všechno pro to, aby sem nepouštěly lidi ze zahraničí a zkomplikovaly jim to. Viděli jsme to teď na Ukrajincích.

Pokud tohle napravíme, tak se teď budeme potýkat s problémy, ale je šance, že za osm, devět let se to začne otáčet. Problém budeme mít každopádně. I z toho důvodu, že nám stárne populace.

Co říkáte na snahu vlády odměňovat pacienty za prevenci? Třeba skrz osobní účet u zdravotní pojišťovny.

Myslím, že je to cesta správným směrem. Nemá to sloužit k finanční stabilizaci systému zdravotnictví, ale aby to motivovalo lidi ke starání se o své zdraví. Tak by to fungovat mohlo. Hodně ale záleží na tom, jak se to nastaví a co všechno se do prevence započítá. Třeba hrazení lyžařských zájezdů by podle mě mělo jít z rozpočtu školství.

Když se tam dají třeba lázně anebo když budou lidé chodit na pravidelné preventivní prohlídky k zubaři, tak budou mít plně hrazené plomby, tak tomu bych tleskal.

Ďábel je ale ve spoustě detailů. Velmi bude záležet na tom, jak se osobní účty nastaví. Když se to nastaví jako dobrý motivační systém, tak tomu tleskám, ale může to představovat i formu větší konkurence mezi pojišťovnami, aby si přetahovaly pojištěnce, a odměny půjdou na všechno možné.

S těmi plombami jste mě překvapil. Čekala bych, že jako sociální demokrat budete orodovat spíš za to, aby po zákazu amalgámu měli lidé jinou, ale plně hrazenou alternativu.

Já jsem určitě pro.

Ministerstvo ale počítá s tím, že bude lidem hradit pojišťovna jen 40 procent ceny. Zbytek si sami doplatí, anebo využijí odměny za prevenci na osobním účtu.

Pro mě je to zatím hodně zamlžené. Možná, že je to cílem. Jsem přesvědčen, že by tady měla být v jakémkoliv druhu zdravotní péče plně hrazená nejlevnější varianta. Tak aby na ni dosáhl i člověk, který se chová slušně a nemá zrovna peníze.

Pokud tady budeme mít spoustu lidí se zkaženými zuby, kteří v nich budou mít infekční ložiska, tak z toho mohou vznikat záněty srdce, závažné onemocnění zažívacího traktu a budou stát násobně více. Hluboce nesouhlasím s tím, aby tady nebyla aspoň nejlevnější varianta, která bude plně hrazená.

Mluví se o zavádění poplatků ve zdravotnictví. Jako ministr jste byl tím, kdo rozhodl o zachování poplatku na pohotovostech. Proč?

Ze spektra všech těch poplatků měl tento hluboký smysl. Proto jsme ho nechali a shodli jsme se na tom i s některými sociálními demokraty, pro které je poplatek sprosté slovo. Zneužívání pohotovostí je nešvar, který zatěžuje celý systém, prodražuje ho, a nějaká regulace by tam měla být. Myslím, že je čas bavit se o tom, jaká výše poplatku by dnes měla být.

Je zájem o přeshraniční péči, jak má stát zajistit dostatek lékařů a jakým ministrem je Vlastimil Válek? Celý rozhovor si můžete pustit na videu či v audiopřehrávači v úvodu článku.