Jurečka: Zrušil jsem program a jdu mezi stávkující. Co jim chce říct?

Pondělí 27. listopadu je den protestů, který svolaly odbory. Co byste vzkázal protestujícím lidem?

Já vzkazuji lidem, kteří budou stávkovat, a zároveň i představitelům odborů, že jsme prožili rok a půl, který byl fakt těžký. Myslím si, že tuto složitou dobu máme teď za sebou. Máme zhruba už šestý měsíc, kdy se zastavila inflace, dostaneme se za chvíli do období, kdy porostou reálné mzdy a platy. A máme nejnižší nezaměstnanost. Lidé, kteří chtějí pracovat, tak si práci najdou. Takže jsme vlastně v bodě, kdy se situace objektivně mění k lepšímu.

Takže nemá cenu teď stávkovat. Měli si lidé chvíli počkat?

Tak je to právo a ukázka toho, že demokracie v této zemi funguje. Já to plně respektuji. Jenom si kladu otázku, jestli je to u lidí, kteří pracují ve firmách, které nabízejí třeba jedny z nejvyšších platů v této zemi, úplně opodstatněné.

Jaké firmy máte na mysli?

Třeba Škodu Auto. To je firma, která ukazuje, že tam funguje sociální dialog na velmi vysoké úrovni. A jen poukazuji na to, že tady byly momenty za poslední rok a půl, kdy bych to chápal mnohem víc. Ale teď jsme v situaci, kdy objektivně doznáváme změny.

Tak asi to ti lidé tak necítí. Je tu konsolidační balíček, který zvyšuje některé daně…

A také některé snižuje…

… je tu energetická krize, víme, jaké jsou ceny potravin, i pan premiér nám ukázal, že se v Německu nakupuje levněji. Reálné platy klesly, inflace klesá pomalu. Životní úroveň lidí klesla. Je tady řada důvodů, proč by měli být nespokojeni. Vy to necítíte?

Životní úroveň za poslední rok a půl se snížila ve všech zemích v Evropě. Ale znovu se vracím k tomu, i ekonomové to říkají, teď například Eva Zamrazilová (viceguvernérka ČNB, pozn. red.) to říkala v posledních dnech, že se ta situace opravdu mění. Inflace je de facto od dubna zastavena. Já třeba chápu, když někdo řekne, že chce vyjádřit nesouhlas s vládním ozdravným balíčkem. Já se toho člověka ptám, jak by řešil zadlužování této země, které se tu nastartovalo za poslední tři roky neúměrným tempem? Rozjelo se to za minulé vlády, a pokud máme zodpovědnost vůči našim dětem, tak to musíme zastavit.

Půjdete mezi lidi do ulic, budete s nimi mluvit?

Určitě. V pondělí jsem původně měl být na Radě ministrů, ten program jsem zrušil a jsem připraven komunikovat s lidmi, kteří budou stávkovat. Na druhou stranu chci říct, přestože jsme udělali ozdravný konsolidační balíček, tak jsme za tu historii třiceti let snad jediná vláda, která rozšířila pomocnou síť sociálního systému. Životní existenční minimum se opakovaně zvýšilo, je tu zvýšení přídavku na dítě, zvýšení rodičáku a zjednodušení podmínek pro příspěvek na bydlení.

Teď je otázka, jestli to nahradí pokles reálných příjmů a inflaci…

Za poslední rok a půl nám reálné příjmy poklesly, to je pravdou. Ale teď jsme v situaci, kdy začnou znovu růst, a bude tady období, předpokládám mnoho let, kdy budeme mít růst reálných mezd a platů nad hodnotou inflace. I to je potřeba vnímat.

Rozumíte tomu, že se k protestům přidaly i školy? Protože premiér Fiala tomu třeba nerozumí.

Tomu se rozumí obtížně. Já chápu situaci třeba lidí, kteří vaří v jídelnách. Vůči těmto lidem je nutné prosazovat cesty, jak jim pomoci, jak jejich platy zvýšit. Ale učitelé jsou jediná skupina lidí v této republice, kteří mají zákonem garantováno to, že jejich výše platů bude na úrovni sto třiceti procent průměrného platu. Ano, počítá se to z té poslední známé hodnoty, což je hodnota zhruba rok a půl stará, ale je to garance, která tady nikdy nebyla. A školství je jedna ze čtyř rozpočtových kapitol, kde vláda rozhodla o navýšení rozpočtu.

Ale ani to zřejmě nestačí?

Vy jste řekla zřejmě a to je to, co já říkám i kolegům z odborů. Vydržte do začátku ledna, protože v ten okamžik budeme mít uzavřený rok 2023 a uvidíme za celý státní rozpočet, jaké jsou tzv. nespotřebované nároky. To znamená to, co nám zůstává z roku 2023 a co můžeme použít do roku 2024. A rozhodně jsme jasně opakovaně řekli, že prostě budeme chtít individuálně řešit tyto jednotlivé specifické obory. Není to jenom školství, není to jenom zdravotnictví, ale třeba i otázka resortu kultury.

Pojďme k vašemu resortu, ke změnám v důchodovém systému. Váš návrh teď putuje do meziresortního řízení. V kolika letech půjdete do důchodu? Je vám 42 let, umíte si to dnes spočítat?

V tento okamžik nejsou objektivní data Českého statistického úřadu, abych to byl schopen spočítat pro svůj ročník. My to teď umíme spočítat u ročníku 1972. Tam je v tento okamžik věk pro odchod do důchodu 65 let a sedm měsíců.

Kolik myslíte, že třeba budete brát jednou v důchodu? Bude to stačit na důstojné vyžití?

Bude to na důstojné vyžití. A právě proto tu důchodovou reformu děláme, protože garantuje, že důchody současných důchodců stále porostou. Vždycky porostou minimálně o inflaci neboli o růst cen a o třetinu růstu reálných mezd. A zároveň i všem budoucím generacím bude garantován důstojný důchod. A budeme se pohybovat na 40 procentech průměrné mzdy. Pro moji generaci to pak bude o něco míň, mezi 39 a 40 procenty.

To je ale míň, než je to dnes.

Ale to je dobrá hodnota, protože v posledních 20 letech byl dlouhodobě ten poměr kolem 38 a 39 procent. V těchto dvou letech, a ještě to bude asi dva až tři roky trvat, došlo k výraznému vychýlení této hodnoty vůči průměrné mzdě díky mimořádným valorizacím, a jsme tak na 45 procentech. A to se bude pomaličku snižovat.

Takže když píšete na stránkách resortu, „snažíme se, aby se z toho naše děti nesložily“, tak garantujete, že naše děti důchodový systém utáhnou?

To garantuji. I naše děti budou mít důstojné důchody z toho průběžného pilíře, což je vždycky základ důchodového systému. A je také důležité, že tam máme i vazbu na ocenění rodičovství. Protože doteď byla jediná zásluha to, jak dlouho jste pracoval a kolik jste vydělával.

A já chci, aby tady byla další klíčová zásluha za to, že měl někdo odvahu a dal do toho kus srdce a kus svého života, že měl děti, vychoval je. A aby toto období nebylo obdobím, kdy jste v důchodovém systému potrestán, což do současné doby bylo.

Máte podporu v opozici? Protože hlavně poslanci z hnutí ANO jsou i proti základním věcem v reformě, třeba už proti navýšení věku odchodu do důchodu.

Já se o debatu s opozicí snažím víc jak tři čtvrtě roku. K mému překvapení je konstruktivnější debata s kolegy z SPD. Třeba dvě poslední jednání mi kolegové z hnutí ANO zrušili.

Já tam moc necítím zodpovědnost a chuť říct, že to je potřeba a není to jen o líbivých opatřeních. Pokud chceme, aby to bylo udržitelné i pro naše děti a vnoučata, tak to musí znamenat zásadní posuny.

Ale teď je zodpovědnost přece jenom na vás. Takže jak je přitáhnete k jednacímu stolu? Protože to musíte udělat, lidé přece musí mít jistotu, že to za pár let případně jiná vláda celé nezruší?

Pokud mají nějakou zodpovědnost za tuto zemi i vůči svým voličům, tak musí říct nějaké své návrhy. A za co jsem rád, je to, že prezident se k tomu staví čelem a chce, aby proběhlo společné jednání mezi zástupci vládní koalice a zástupci opozice. Ta role pana prezidenta je teď tady strašně důležitá.

Takže budete chtít speciální jednání u pana prezidenta s opozicí na téma důchodové reformy v nejbližší době?

Já určitě budu rád, když se to podaří. A myslím si, že pan prezident sám takové jednání asi pravděpodobně svolá.

Pojďme k situaci v KDU-ČSL. Vy jste vstoupil k lidovcům v roce 1999, hned v osmnácti letech. Co pro vás tenkrát ta strana znamenala?

Na rovinu řeknu, že jsem se tak rozhodl hlavně díky Josefu Luxovi. Mimochodem je to vlastně aktuální věc. Mě tenkrát velmi oslovil jeho přístup v roce 1997, kdy byla velká železniční stávka a tři a půl dne v této zemi opravdu nejely vlaky. A mě tenkrát strašně zaujalo to, že se železničními odboráři se nedokázal dohodnout ani ministr dopravy, ani premiér Václav Klaus, ale až ministr zemědělství a vicepremiér Josef Lux. A samozřejmě pak i to, že mi strana konvenuje z hlediska mého pohledu na život a hodnotového zaměření.

Jak se strana proměnila za posledních dvacet let? Stojí ještě na stejných principech? A neztrácí lidovci svoji identitu v rámci koalice SPOLU? Preference vám v tuto chvíli dávají jen něco kolem tří procent?

Já si myslím, že strana, která má už 105 let, tak stojí na stejných principech. A určitě v koalici nezaniká. Vlastně stejné výtky říkají lidé Petru Fialovi i Markétě Pekarové Adamové. Samozřejmě teď je období, kdy jsme v polovině vládnutí. A já jsem už vloni říkal, že letošní rok bude těžký, když chceme udělat reformy, které tato země potřebuje. Nejsem spokojen s vývojem preferencí nebo důvěry ve vládu. Na druhou stranu ale víme, že máme před sebou další dva roky. A jak jsem říkal v úvodu, to nejsložitější období máme podle mě za sebou a jako společnost jsme ho zvládli dobře.

Slyšela jsem i komentáře, že od vás nebylo příliš politicky prozíravé přijmout resort ministerstva práce a sociálních věcí. Že jste v čele úsporných opatření. Nelitujete toho, že jste nešel zase na zemědělství? Neměl byste to jednodušší?

Je to těžké, ale nelituji. Člověk nemá v životě chodit těmi nejpohodlnějšími, růžovými cestami, ale má občas mít odvahu vyhrnout rukávy a pustit se do něčeho, o čem fakt ví, že bude složité, ale stojí to za to.

Na celý obsáhlý rozhovor se podívejte na videu, poslouchat můžete i v audiopřehrávači nebo v podcastových aplikacích.

Součástí původního rozhovoru bylo i téma týkající se hladovky Jiřího Gruntoráda. Tuto část najdete v článku zde.