Článek
Váš institut SOLVO na výzkum nálad ve společnosti oslaví rok od svého vzniku. Jeho motto je „Odemykáme potenciál společnosti“. Podařilo se už za ten rok něco pomyslně odemknout?
Odemykání společnosti je především náš cíl a je to velmi dlouhý proces. Ale přišli jsme už s prvními průzkumy, které říkají, jak se vůbec české ženy, děti a muži cítí.
Co vás osobně nejvíc zaujalo, jaké výsledky těch průzkumů nejvíc rezonují?
Myslím, že v nás všech rezonovalo, a i ve společnosti by mělo, to, že české ženy se z padesáti procent necítí úspěšné. To si myslím, že je hodně velké číslo, a s tím by se mělo něco udělat.
V rámci zemí OECD byl uskutečněn průzkum, jak jsou muži zapojeni do výchovy… a my jsme z těch zemí skončili na předposledním místě. To je alarmující.
Četla jsem, že se o vašem institutu mluví také jako o „feministickém think-tanku“. Má to být jeho cíl?
Feminismus je v české společnosti takové pejorativní slovo, ale feminismus jako takový je vlastně přirozený. Nicméně nemyslím, že my jsme feministický spolek, a určitě to tak nebylo myšleno. Protože otevírání potenciálu společnosti je úplně něco jiného. Ale souvisí to samozřejmě s tím, že v ženách je ohromný potenciál. Dnes je nedostatek pracovních sil, a přitom ženy při své dlouhé mateřské dovolené, která je v ČR ojedinělá, tři roky a někdy až čtyři, samozřejmě na trhu práce chybějí, a obzvlášť v současné době. Takže ono je to všechno provázané.
České děti mají lepší vztah i s trenéry či prarodiči než s otci, zjistil průzkum
O tom se ostatně hodně dlouho diskutuje a hodně dlouho s tím politici nic nedělají. Proč myslíte, že to tak je?
Je to tady takový zvyk. Očekává se od žen, že budou doma s dětmi a to nezapojení mužů do výchovy dětí je tady až tradiční. V rámci zemí OECD byl uskutečněn průzkum, který se zabývá tím, jak jsou muži zapojeni do výchovy dětí a které ženy z jakých zemí jsou nejdelší dobu s dětmi doma a nejvíce na nich leží péče o domácnost a o děti. A my jsme z těch zemí skončili na předposledním místě. To je velmi alarmující.
Michaela Marksová, bývalá ministryně práce, která s vámi na výzkumech spolupracuje, právě po prvních výsledcích prohlásila, že půlka české společnosti má názory jako z minulého století. Je to s námi tak špatné?
Myslím, že je to dané těmi zvyky a tím, jak jsme i my ženy přistupovaly k zapojení do pracovního procesu. A přitom už za druhé světové války naopak muži nasazení v Německu zmizeli z pracovního trhu a musely je zastoupit ženy. A totéž se začalo dít i po roce 1948, kdy ženy dávaly děti velmi brzo do mateřských škol, do jeslí a nastoupily do práce. No a teď se tak trošku očekává, že se to všechno bude dít znovu. Do toho ale zase ženy mají své biologické potřeby a některé chtějí být s dětmi doma. Je to všechno strašně složité.
Dnes se mluví hodně o tom, že společnost se rozděluje a my bychom chtěli definovat hodnoty, které tu dnešní rozdělenou společnost sbližují.
Jaké jsou vlastně vaše ambice? Co se má nakonec s těmi výzkumy a všemi získanými daty dít?
My bychom v Solvu chtěli, aby si masivní veřejnost uvědomovala tyto věci, uvědomovala si, co z toho vyplývá, a aby sama tlačila na nějakou změnu. A aby tyto skutečnosti byly vzaty v potaz, když se vytváří hospodářská politika.
Chcete tedy připravovat nějaké návrhy třeba i pro politiky?
V tuto chvíli ještě opravdu ne. Potřebujeme nejdřív sebrat podklady a potřebujeme vědět, kam většinová společnost směřuje. Dnes se mluví hodně o tom, že společnost se rozděluje, a my bychom chtěli definovat hodnoty, které tu dnešní rozdělenou společnost sbližují. Teprve potom rozhodneme, co s tím budeme dál dělat.
Na jak dlouho to tak vidíte?
Myslím, že to může trvat tak dva roky.
Na stránkách Solvo Institutu píšete: „Ivana má spoustu firem a spoustu dětí. Zkoumá české ženy, založila institut SOLVO a vytvořila aplikaci Amicara, která řeší těžké rodinné situace. A ano, je manželka Pavla Tykače. Poznala ho, když ještě nebyl miliardářem.“ Chci se zeptat na tu poslední větu, jak je pro vás důležitá? Cítíte potřebu ohradit se proti nálepce „manželka miliardáře“?
Já si nemyslím, že je úplně důležitá, ale ten label existuje a je dobře říct, je to tak a tak. Pro mě je dost důležité, že mám svoji vlastní identitu.