Zpěvačka Nosková obětí domácího násilí: Na pódiu se nemůžete přestat usmívat, uvnitř mi bylo hrozně

Z vyprávění jednačtyřicetileté zpěvačky je zřejmé, jak snadno člověk může přijít o vlastní racionální uvažování. „Zamilovala jsem se, dala jsem si ho na piedestal a cokoliv, co mi potom říkalo moje okolí, tak jsem nechtěla slyšet. Když se pak začnou postupně dít různé věci, tak je omlouváte, a pak to dojde do fáze, že si za to můžete sama,“ přiznává Nosková.

Tu doplňuje moderátorka a zakladatelka iniciativy Pod svícnem Michaela Studená: „Já s oblibou říkám, že neexistuje typická oběť domácího násilí. Že to není ta zkroucená chudinka, která leží zmlácená pod umyvadlem. Oběťmi jsou silné ženy, silní muži, jsou to často úspěšní lidé, jsou to děti, jsou to senioři.“

Nosková v podcastu popisuje začátky vztahu s bývalým přítelem, se kterým má dnes dvouletou dceru. „Když jsme se poznali, tak jsem nebyla sama v moc dobrém rozpoložení. Žila jsem v Londýně, cítila jsem se sama, a pak přišel princ na bílém koni, který mě miluje takovou, jaká jsem. Velmi rychle jsem mu uvěřila a dala k dispozici celý můj život,“ říká.

Idylické začátky rychle vzaly za své. Postupné osekávání přátel, rozvracení vztahů s vlastní rodinou. „Bylo to dlouhodobé a připravované, aniž bych si toho všimla,“ pokračuje zpěvačka, které expartner postupně kromě vulgárních nadávek odepíral i péči o vlastní dítě.

„Pokud ty příkazy nedodržíte, tak to přeteče do agrese. Dceři tehdy bylo pět týdnů, on ji držel v náručí a já skončila zakleknutá na schodech. Jak na mě klečel, tak dceři bouchnul hlavou o zeď, až tam měla bouli. Na to se vás pak lidi ptají, proč jste nevolala policii… No protože jsem řešila, že má moje pětitýdenní dcera bouli na hlavě a musela jsem do nemocnice a ne, že mám volat policii,“ doplňuje.

Nosková dále vzpomíná i na časy, kdy musela vystupovat na vánočních koncertech, kam chodila ve velmi špatném psychickém stavu: „Ráno jsem jela řešit věci na OSPOD, byla jsem rozklepaná, a večer jsem na koncertě zpívala Hallelujah, dívala se na rozsvěcování vánočního stromečku a bylo mi hrozně.“

„Momentálně nevím, co bude dál, přijde mi, že stagnuju. Nemůžu se pohnout doleva ani doprava. Naštěstí jestli tady něco funguje, tak jsou to intervenční centra a díkybohu za ně. Chodila jsem i do Bílého kruhu bezpečí. Super. Dali mi tam terapie, ale v intervenčním centru s vámi pracují v krizové situaci a umí velice pružně reagovat a vysvětlovat. Řeknou vám tam mimo jiné, jak postupovat, co nedělat, že se hlavně nesmíte vracet, dívat se na společné fotky a tak dále,“ dodává Nosková.

Jak se Noskové dařilo utajit problémy, které se děly za zavřenými dveřmi? Jak reagovalo její nejbližší okolí? Jak bojovala sama se sebou a pocitem vlastní viny? I o tom vypráví v dnešním dílu podcastu Pod svícnem. Podívejte se na něj na videu, poslouchat můžete i v audio přehrávači a podcastových aplikacích.

Pokud chcete podcast Pod svícnem podpořit, hlasujte pro něj do čtvrtka 6. června v anketě Podcast roku. Hlasovat samozřejmě můžete i pro vaše další oblíbené podcasty, třeba z dílny Novinek.