Příběh They: Otčím nás mlátil klackem, partner mě znásilňoval. Pořád žiju a jsem odhodlaná bojovat

Statečné mladé dívce je nyní osmnáct let. I když by nemusela, našla sílu otevřeně mluvit o tom, co zažila. Jezdí po besedách a přednáškách, kde líčí svůj příběh a věnuje se tématu domácího násilí.

„Když mi byly dva roky, máma s tátou se rozvedli. Mamka si našla nového přítele, který se na první pohled zdál dokonalý a dával jí to, co od táty nikdy nedostala,“ vypráví Thea.

To se ale brzy změnilo. Jednou nevlastní otec nevydržel, když Thea brečela, vzal tříletou dívku do koupelny, tam ji začal sprchovat studenou vodou. „Měla jsem pocit, jako kdybych se topila. Řval na mě, nadával mi a mlátil mě,“ popisuje Thea.

Pravé peklo ale nastalo ve chvílích, kdy se mamince a nevlastnímu otci narodil syn. Bratr They trpěl od mala ADHD a poruchou řeči, což jeho otec nedokázal pochopit. „Bil ho každý den, pořád. Řval na nás a extrémně nás ponižoval,“ říká Thea.

Matka se snažila dětí zastávat, dopadlo to ale tak, že otec ji zbil taky. „Neměl problém ji prohodit celou chodbou,“ líčí Thea. Malou dívku týral převážně psychicky. „Řval na mě, že jsem tupá, k ničemu a drzá,“ popisuje Thea.

Thea se snažila týrání otčíma zabránit. „Když šel brášku zmlátit, skočila jsem před něj, ale přede mě skočila mamka a dostala ona. Ani nevíte, jak jsem byla naštvaná, že jsem nedostala já, ale ona,“ říká.

Pro zbytek rodiny chtěla být silná, ale malá holčička neměla proti dvoumetrovému muži jakoukoliv šanci. „Nosil z venku domů nejrůznější klacky, takzvané rákosky, jak on tomu říkal, aby nás tím mohl mlátit. Brášku mlátil převážně páskem a tou kovou skobou. Jednou když ho takhle mlátil, stoupla jsem si ke dveřím a začala volat o pomoc,“ vypráví Thea. Nikdo nepřišel, nikdo nezavolal policii.

Bezmoc byla příliš velká. „Začala jsem se sebepoškozovat v nějakých šesti letech. Mlátila jsem se, řezala se, kousala se nebo si jen nadávala. Nenáviděla jsem se. Nikomu jsem nikdy nic neřekla. Ve škole nikdo nic nevěděl. Chtěla jsem, aby aspoň lidi kolem mě byli šťastní a nezaobírali se mnou,“ říká Thea.

Peklo skončilo po deseti letech. Mamince se povedlo manžela přesvědčit, že se rozvedou. Řekla mu, že to bude jen naoko, kvůli jeho dluhům. Věřil jí, ale když přišlo předvolání k soudu, došlo mu, že to nebude jen tak. Nakonec naposledy seřval svou ženu a sbalil si věci. Thee řekl, že ji má moc rád a odešel. To bylo dívce dvanáct let.

Život poté nebyl ani omylem růžový, rodině se ale dýchalo lépe. Thea se ovšem dočkala jenom dalšího pekla. Potkala totiž o něco staršího kluka, do kterého se beznadějně zamilovala. I přes varování maminky, že je ten kluk úplně stejný jako její manžel, Thea byla zamilovaná.

Oběti týrání a domácího násilí se ale často upínají k podobným vzorům. Často proto, že se samy nenávidí, a z toho, co se jim stalo, viní sebe. Agresor jim tak dlouho vtloukal do hlavy, že nejsou nic, až tomu začnou věřit.

Během prvních let ji nutil k sexu, dívka ale trvalo na tom, že k sexu dojde až jí bude patnáct let. I tak na ni její přítel vyžadoval praktiky, které se Thee nelíbily. „Byla to moje první láska, chtěla jsem pro něj udělat všechno. I přesto, že se mi to nelíbilo. Nutil mě do nejrůznějších sexuálních praktik. U sexu jsem věčně brečela,“ říká Thea.

Její partner ji několikrát pohlavně zneužil a mnohokrát znásilnil.

Thea unikla i z druhého pekla. Rozešla se, vyhledala psychologa a našla si nového přítele, který ji ve všem podporuje. „Je mi osmnáct let. Beru antidepresiva, trpím úzkostmi, ale stále jsem tady. Živá a odhodlaná bojovat,“ říká Thea.

Součástí toho odhodlání je podělit se o svůj příběh a pomoci ostatním, kteří jsou v podobné situaci.

Celý příběh si poslechněte v dnešním dílu podcastu Pod svícnem. Rozhovor tentokrát moderuje spoluzakladatelka iniciativy Pod svícnem Michaela Studená.