Příběh Petry: Římskokatolická církev mi zničila život, místo pomoci mě považovali za posedlou

V životě to Petra neměla jednoduché. V dětství prodělala několik očních operací, v nemocnici jí přivazovali ruce a nohy k posteli, aby si nemohla strhávat obvazy. Jak sama přiznává, byla z toho zoufalá. Ve škole se pak stala terčem šikany.

„Ve školce a po dobu základní školy jsem si prošla docela dost tvrdou šikanou včetně bití, plivání, házení s věcmi, podrážení nohou, posměšků a podobně,“ popisuje Petra, které byl později diagnostikován Aspergerův syndrom.

Právě kvůli jejím raným zkušenostem se domnívá, že se stala snadnou obětí i v dospělosti. Po revoluci se Petra dostala do římskokatolické církve a uvěřila v Boha. Ze zdravotních důvodů musela ukončit své studium na přírodovědecké fakultě. Hledala si práci a v devadesátých letech minulého století se dostala do firmy na pletení a prodej ponožek, kterou tehdy vlastnil a vedl kněz Jaroslav Šimek.

Bydlela s ostatními v sídle firmy, v rámci svého zaměstnání měla slíbené bydlení a stravu. „Bylo nám zakázáno se sprchovat, normální všednodenní hygiena, protože se musí šetřit vodou. Bylo nám zakázáno si brát bez dovolení jídlo. Kolikrát jsme přijeli vyhladovělí, ale nic jsme nedostali, protože zkrátka nezbylo,“ nastiňuje tehdejší praktiky zaměstnavatele.

Místní řeholní sestra Martina Vraníková je údajně zavírala i do sklepa. Sama se ale nevyhnula ráně od duchovního otce. „Páter Jaroslav Šimek pil ve velkém. Jeden den pil, druhý den se z toho léčil a ráno míval po opilosti hroznou zlost, kterou si vybíjel i na řeholní sestře Martině, kterou mlátil. Říkal: ‚Krásné ráno bylo, Martina dostala přes hubu a je klid.‘ Mlátil i psa hadicí od vysavače. Bylo to tam zkrátka hrozné,“ vzpomíná.

(Pozn. red.: Jaroslav Šimek byl před vydáním článku redakcí kontaktován a byla mu nabídnuta možnost se ke slovům paní Petry vyjádřit. Až do zveřejnění článku však na zprávu nereagoval.)

Po čase našla Petra sílu a odešla. Začala studovat teologickou fakultu a po jejím dokončení se rozhodla, že se stane zasvěcenou pannou, tedy ženou žijící individuální formou zasvěceného života. V každé diecézi je ustanoven spirituál, který o tyto ženy duchovně pečuje. V případě Petry tímto člověkem byl Erik Tvrdoň…

„Ve čtyřech případech za mnou přišel do bytu a čtyřikrát mě hrubým násilím přinutil k různým formám sexuálního styku. Já jsem se bránila. Proběhly tam věci jako pokus o škrcení, tahání za vlasy, mlácení do zad a tak dále,“ vypráví úzkostlivě.

Petra se rozhodla situaci řešit s orgány činnými v trestním řízení. Obětí se nakonec našlo více, nicméně i tak se stala terčem nenávistných komentářů a urážek nejen od kněží, ale i od farníků nebo jiných řadových věřících. Erik Tvrdoň byl nicméně v roce 2016 pravomocně odsouzen na tři roky za pohlavní zneužívání a sexuální nátlak.

Později, když se u ní projevovala traumata z minulosti a Petra prožívala nepříjemné stavy, považovali ji kněží dokonce za „posedlou“.

„Byly věci, o kterých jsem nemohla mluvit, třeba o té s páterem Šimkem. Toužila jsem po tom, aby ty věci ze mě šly ven. Dělala jsem různá alotria, svíjela jsem se, nadávala jsem. Ale nebyla jsem posedlá, já jsem jen nevěděla, co mám dělat s tím traumatem. Ale nenašel se nikdo, kdo by se zeptal, co se stalo,“ říká Petra.

Petra ale neviní globálně celou církev. Sama přiznává, že v rámci ní narazila na plno hodných lidí, kteří její život nezničili. „Já tím nemyslím spoustu věřících laskavých lidí, se kterými jsem se v životě setkala a jsem za ně vděčná. Já tím myslím církev jako systém, církev jako organizaci, většinu těch, kteří stojí v jejím čele,“ uvádí na pravou míru.

V současnosti je Petra v plném invalidním důchodu, trpí posttraumatickým syndromem a trvalými změnami osobnosti. Ostatní vyzývá, aby se nebáli mluvit o příkořích, která v církvi zažili.

Podobnou odvahu našel před několika týdny Adam, který popsal, jak jej zneužil farář. Případ vyvolal velkou vlnu zájmu a během jediného dne se ozvaly další oběti dnes již bývalého kněze.

Nová svědectví, jež se objevují po zveřejnění Adamova příběhu, by mohla vést státní zastupitelství k podání návrhu na obnovu řízení. Novinky případy nadále sledují.

Pokud se chcete svěřit s vlastními zkušenostmi z církevního prostředí, můžete tak učinit na e-mailu: info@pod-svicnem.cz či jakub.stepanek@novinky.cz

Celý příběh Petry si můžete poslechnout v úvodu článku nebo podcastových aplikacích.