Příběh Míši: Za pozdní příchod domů hodiny klečení a rány bičem. Při odchodu francouzák tátovi na rozloučenou

„U nás bylo bití na denním pořádku. Každá minuta pozdního příchodu domů znamenala hodinu klečení na vařečce, před sebou držet ruce a na nich knížky. Když nám ruce klesaly dolů, dostávaly jsme bičem přes záda. Sestra dostala za pět minut pozdního příchodu pět hodin, v půlce omdlela, musela v trestu pokračovat druhý den,“ vzpomíná Míša.

V takto nastaveném režimu žila Míša od malička, a tak jí vše přišlo zcela běžné. Až do momentu, kdy od okolí začala dostávat zvláštní zpětné vazby. Když chtěla pozvat spolužačku domů, odmítla, protože se říkalo, že její otec je divný.

„Když jsem chtěla jít ven, musela jsem dát tátovi pořádnou pusu. Pořádná pusa znamenala, že mi vytřel jazykem mandle. Pořádná pusa byla francouzská,“ popisuje Míša rodinné rituály.

Vztahy neměla Míša dobré ani s matkou. Smála se jí za brýle a nevhodné posměšky padaly i na její postavu. „Někde vzadu jsem otci odpustila, ale nedokážu odpustit matce. Z toho důvodu, že ona u toho byla, všechno viděla a nechala nás v tom,“ vysvětluje Míša své pocity.

Když bylo Míše 10 let, rodiče se rozvedli. O devět let později utekla z domu a nastěhovala se ke svému tehdejšímu příteli, se kterým má v současnosti dvě dcery. Jejich manželství sice skončilo po 25 letech, ale dnes říká, že je šťastná. Nechce být doživotní oběť a k tomu chce inspirovat i ostatní svým příběhem.

Pusťte si celý rozhovor na videu nebo si jej poslechněte v audiopřehrávači v úvodu článku.