Příběh Báry: Přítel si liboval v bití do obličeje. Byla jsem znetvořená

Žárlivé scény se postupně začaly stupňovat. „Už jsem ani nemohla nikoho potkat v obchodě a pozdravit. Nedej bože, když to byl můj bývalý partner. Když jsem někoho potkala, musela jsem mu to dát vědět. Byly to často bizarní situace,“ popisuje Bára.

Situace se vyostřovaly, zejména v momentech, kdy měl její tehdejší partner v krvi alkohol. Ten byl schopen popíjet i hned ráno po probuzení. Následoval první fyzický útok. „Praštil mě dřevěným ramínkem přes obličej. To mě extrémně šokovalo. Vnímala jsem sebe, jak stojím, mám svých pět švestek a chci odejít, ale věděla jsem, že přes něj neprojdu. Ran mi dal několik. Doprovodil to o nadávky a ponižování,“ vzpomíná.

Báru následně nepustil z bytu ven. Byla v šoku, měla oteklý celý obličej. Druhý den odešel do práce a nechal ji doma zamčenou. Tímto odstartovalo podle Bářiných slov peklo. Veškeré eskapády byly vázány na jeho žárlivost, která byla naprosto neopodstatněná.

„Do práce jsem nechodila, protože jsem byla nonstop zbitá, takže jsem tam chodit nemohla,“ vypráví. Nechával ji stát před zrcadlem, přitom měla zpytovat svědomí za to, co provedla, i když neudělala vůbec nic.

Pokusy o útěk neskončily úspěšně. „Když už jsem jednou vzala nohy na ramena, tak mě doběhl a dotáhl mě z ulice zpátky domů. I když to pár lidí vidělo, nikdo nic neudělal. Přišlo mi, že už mi nikdo nepomůže. Smířila jsem se s tím, že tohle je to, co mě v životě čeká.“ popisuje rozpačitě.

Bára žila prakticky ve vězení. Nemohla chodit ven, aby nikdo neviděl, jak vypadá. „Liboval si v bití do obličeje, takže jsem na něm měla otoky, modřiny, roztržené obočí, krvavá bělma. I když mi zmizely modřiny, tak bělma mi zůstala zalitá krví. Nemohla jsem fungovat. Kolikrát jsem byla dobitá, až ohavně znetvořená,“ vzpomíná na tehdejší bezmoc.

Po čase se museli z bytu odstěhovat, kvůli psovi skončili nakonec v chatové osadě bez vody. Její bývalý partner nechtěl, aby ostatní věděli, kam se stěhují. Bára byla v tu dobu odstřižená od svých kamarádek i rodiny.

„Posadil mě na starou dřevěnou židli. Stál nade mnou, vyčítal mi, co všechno jsem udělala špatně. Za každou chybu jsem dostala trest. Bylo to systematické týrání, asi jedno z nejsurovějších. Trvalo to několik hodin. Vyhrožoval, že mi rozřízne břicho. Škrtil mě, vláčel se mnou. Lila mi krev z hlavy,“ popisuje otřeseně.

Báry se zmocnil pocit, že nemá na vybranou. Buď zabije on ji, nebo to udělá dřív ona sama. Myšlenky na sebevraždu rozehnala vzpomínka na jejího bratra, o kterém jediném byla přesvědčená, že by jí mohl pomoct. A měla pravdu, stačila jedna zpráva.

Bratr ji hned druhý den naložil do auta, odvezl k sobě domů a následně na vyšetření do nemocnice, kde ji odkázali na Bílý kruh bezpečí. Dnes je Bára šťastně vdaná, s novým partnerem mají dvě děti.

Pokud jste se vy nebo někdo z vašeho okolí stal obětí domácího násilí, můžete využít některý z mnoha kontaktů, kde se vám dostane rady i pomoci. Jejich seznam najdete například zde.

Nonstop telefonickou pomoc obětem kriminality a domácího násilí nabízí Bílý kruh bezpečí na lince 116 006.

Celý Bářin příběh si můžete poslechnout v úvodu článku nebo podcastových aplikacích.