Příběh Báry: Kvůli domácímu násilí utekla od manžela. Nyní se bojí, že přijde o děti

„Psychické týrání je skryté. Trvalo, než jsem si to začala uvědomovat. Začalo to postupným snižováním sebevědomí. Každý den jsem slyšela, že mi nic nejde, byly to často banality. Poté začaly jeho cholerické výbuchy hněvu, rozbíjel nábytek, bála jsem se. Nutil mě i k sexu,“ popisuje Bára postupné prohlubování násilí.

I když se Bára snažila řídit podle partnerových pravidel, nepomáhalo to. Chtěla zachránit rodinu, navrhla i terapii, kterou manžel odmítal. Vše se zhoršilo s narozením druhého potomka. Rozhodla se odejít, nechtěla, aby děti vyrůstaly v takto narušeném prostředí.

„Jeho matka mě vyhnala ze svého domu s tím, že dokud to nevyřešíme, nemám se tam ukazovat. Neměla jsem z její strany žádnou podporu, byla jsem na rodičovské dovolené. Odešla jsem za svou rodinou, do domu po mých prarodičích,“ vzpomíná na odchod od manžela.

Bára se chtěla s mužem domluvit, přála si, aby děti neztratily kontakt se svým tátou. On mezitím podal předběžné opatření k soudu a začaly soudní rozepře.

„Předběžné opatření znamená, že on podá návrh. Soud do sedmi dnů rozhodne, přestože nekontaktuje druhou stranu. Soud, aniž by znal kontext odchodu, nařídil, abych se okamžitě vrátila do bytu, ze kterého jsem zoufale odešla,“ vysvětluje Bára rozpačitě.

Bára se domnívala, že psychické týrání bylo nejhorším obdobím. Peklo propuklo nanovo se soudními spory. Sama Bára iniciovala vypracování znaleckého posudku, aby dokázala přítomnost domácího násilí, kterou odborníci potvrdili. Soud k této skutečnosti stále nepřihlíží. V současné době žije Bára v neustálé obavě, že o děti přijde.

Pokračování a celý příběh si poslechněte v audio přehrávači v úvodu článku.