Lucie Hrdá: Vytěsnění je jedním z nejzávažnějších důsledků traumatu, obětí může být i miminko

„Nastává čas veřejné kontroly justice. Neznamená to, že budeme kamenovat konkrétní lidi, ale měli bychom se zaměřit na to, jak kvalitně pracuje justice s problematikou traumatizované oběti. Děti každého z nás i my sami se můžeme stát obětí závažného trestného činu a potom bude na justici, jak k nám bude přistupovat,“ vysvětluje Hrdá na úvod rozhovoru.

Advokátka vidí největší problém v odůvodňování podmíněných trestů, ve kterých hrají roli často mýty, místo poznatků ověřených na poli psychologie, viktimologie či sociologie. Nepravdy pak vedou k tendencím trestný čin bagatelizovat nebo ho omlouvat.

„Zákon podmíněné tresty umožňuje, to je v pořádku. Co není v pořádku, je, že nevidíme ukládání vysokých trestů, které zákon také dovoluje. Vidíme pořád ukládání velmi nízkých trestů, které jsou často odůvodněné tím, že si za to oběť mohla sama,“ míní Hrdá.

Část systému se podle Hrdé jeví být na straně pachatele od samého začátku. „Mám klientku, která šla v rámci oznamovací povinnosti nahlásit znásilnění dítěte. Na polici jí řekli, jestli si je vědoma, že tímhle může pachateli zničit život.“

Zájmy pachatele se tak zdají být v popředí oproti následkům, které si z trestného činu nese oběť prakticky celý život.

„Evropský soud pro lidská práva nedávno vydal rozhodnutí, kde hovoří o tom, že trest musí být satisfakční pro oběť. Oběti jsou totiž často zklamány systémem. Je bagatelizováno, co říkají, a činy pak nechtějí nahlašovat,“ objasňuje advokátka.

Advokátka dále rozebírá mýty, které se pojí se sexualizovaným násilím na dětech. Lidé se často mylně domnívají, že děti v útlém věku znásilnit nelze. „Obětí vaginálního či análního znásilnění může být i malé miminko,“ konstatuje Hrdá.

„Mýtus, že na dětech se újma neprojevuje, je opravdu silný. Nejvíce je to vidět v rozhodnutích soudu, které říkají, že dítě to vytěsnilo, takže na něm čin nezanechal následky. Přitom vytěsnění z psychologického hlediska je jedním z nejzávažnějších důsledků traumatu, protože vytěsňujeme věci, které nás traumatizují,“ vysvětluje advokátka.

Často dochází také k ignoraci transgeneračního přenosu domácího násilí, což může vést k tomu, že za několik let se situace nezmění. Lucie Hrdá vidí cestu v řádné výchově adolescentů a povinném vzdělávání soudců, kteří se zabývají trestním a rodinným právem.

Co je mýtus dokonalé oběti? Jak opravdu vypadá exces? Jaké další mýty se pojí se sexualizovaným a domácím násilím?

Pusťte si celý rozhovor na videu nebo si jej poslechněte v audiopřehrávači v úvodu článku.