Článek
| V DNEŠNÍM DÍLE SE MIMO JINÉ DOZVÍTE: |
- O úspěchu a konkurenci v mateřských komiksech (7:34)
- Jak přijímat kritiku na vlastní tvorbu (14:47)
- O hledání nových témat a múzy (27:35)
- Jaké má Bára oblíbené fáze procesu ilustrace (47:14)
Barbora kreslí na zakázku, vytváří vlastní kalendáře, bloky, záložky do knih nebo samolepky. Vydala i dvě vlastní komiksové knihy plné mateřského humoru. Nejraději tvoří ručně. Perem, tužkou a pastelkami. Technologie ji ale dohnaly, a tak nakonec přesedlala z větší části na digitální tvorbu. Dnes vytváří už i vlastní animace. Ilustrace je jejím splněným dětským snem, věnuje se jí velmi intenzivně celý život.
Jsem flegmatik, ale jsou dvě věci, co mě dokážou rozčílit do nepříčetnosti - to jsou moje děti a technologie. Přesto jsem zvládla přejít z ruční kresby na digitální. Jsem z toho unešená, propadla jsem tomu, otevřelo mi to nové možnosti. Začátky ale byly krušné a pocitově je to úplně jiné.
Od vzteku ke komiksu
Maminky nejvíc baví, když zpracovává témata jako vztekání a podobně známé až typické situace ze života rodiče, se kterými se většina dokáže ztotožnit. První strip vznikl po emočně vypjaté situaci se syny, kterou jí cizí paní na ulici jízlivě okomentovala.
S přívalem nových fanoušků na sítích přišla i první kritika, se kterou se Bára učila postupně pracovat. Celkově ale nevnímá, že by kritiky na její tvorbu přicházelo nějak mnoho.
Nad vtipy hodně přemýšlím, nechci vytvářet zbytečné kontroverze, už jsem se poučila. Postupem času jsem dospěla k tomu, že nechci vytvářet prostor, kde se lidi vzájemně uráží a hádají. Nevím, zda sociální sítě jsou dobré místo na přesvědčování ostatních o vlastním názoru. Navíc člověk musí mít hroší kůži, aby ustál, co pak přijde.
Vtipná jen na papíře
„Myslím si, že nemám žádný velký talent, ale od dětství kreslím pořád a to podle mě udělá 90 procent. Zkrátka vše se dá natrénovat. V reálu taky nejsem vůbec vtipná, což by mnozí čekali. Já ale nejsem bavič a moc se mezi lidmi neprojevuji.“
V minulosti se kromě jiného věnovala třeba i historické ilustraci, která bývá oproti komiksu v lecčem náročnější.
„V takovém typu ilustrace je potřeba dávat pozor na historické reálie. Stalo se mi, že jsem nakreslila rovně ořezané laťky plotu do doby, kdy na to ještě neměli nástroje, musela jsem to překreslovat na kůly osekané sekyrkou. Rytířům jsem intuitivně dávala meče do levé ruky místo pravé a tak. To vše se muselo opravovat, ale i tak mě tahle práce hrozně bavila.“
Bářiných komiksů se matky nemohou nabažit, za což je moc vděčná, přesto se ale nechce profilovat pouze jako autorka komiksů o mateřství. Obě její knihy vyšly díky silné základně sledujících a úspěšným crowdfundingovým kampaním.
„Nechci se celý život věnovat mateřským stripům, i když vím, že kvůli tomu nastane odliv velké části fanoušků, ale nejde to dělat donekonečna. Zatím mě to baví. Jakmile mě to ale bavit přestane a budu se do toho na sílu nutit, tak to nebude správně.“
Celý rozhovor s ilustrátorkou Barborou si můžete poslechnout v přehrávači v úvodu článku.
Podcast o mateřství s Terezou Rakoušovou a Žanetou Stratílkovou a jejich hosty. Dříve známý jako Pandemické matky sobě. I nyní rozebírá taje a záhady rodičovství. Vydejte se po stopách mateřství každou středu na Novinkách.cz.
Poslouchejte každou středu na Novinky.cz, Podcasty.cz, Spotify, Apple Podcasts nebo jiné oblíbené podcastové aplikaci.
Také nás můžete sledovat na instagramu.
Poslechněte si také naše další podcasty:
Může se vám hodit na Zboží.cz: Já to měl první! 2 - Barbora Brůnová, Cesty dětí do staletí 3: aneb Běla a Kuba v době naší první republiky