Agresor udělá z oběti domácího násilí blázna. Děti skončí přinejlepším u terapeuta

Domácí násilí v České republice postihuje každého pátého člověka, a to bez ohledu na věk, pohlaví, rasu nebo socioekonomický status. Tento typ násilí zahrnuje širokou škálu behaviorálních projevů, od fyzického napadení a sexuálního zneužívání až po psychické a ekonomické násilí. To vše může vést k dlouhodobým traumatům a vážným zdravotním a psychologickým problémům.

Michaela Studená se v rámci iniciativy Pod Svícnem problematikou aktivně zabývá, denně je v kontaktu s oběťmi (neboli hrdiny a hrdinkami) a společně s kolegyní Barborou Urbanovou se snaží pomáhat a být ve společnosti co nejvíce slyšet.

Za dveřmi v rodinách

„Rodina dělá strašně moc. V našich příbězích to jasně vidíme. Ve chvíli, kdy je násilí v rodině, tak často dochází k transgeneračnímu přenosu, kdy se pak děti stávají sami oběťmi nebo agresory, v nejlepším případě potřebují „jen“ terapeuta. A to ani nemusí být v rodině násilí vedeno směrem k samotným dětem. Stačí, když jsou pouze svědky,“ říká spoluzakladatelka iniciativy.

V rozhovoru se Míša rozpovídá o některých z nedávných případů. Příběhy jsou to různorodé, často s velmi pomalými a postupnými tendencemi, které jsou většinou z pohledu okolí neviditelné.

„Není to jen o facce. Většina lidí si představí jako oběť domácího násilí ženu kolem třiceti let válející se u linky s natrženým rtem a monoklem pod okem, ale takhle to násilí nevypadá vždycky. Agresoři vědí, jak vás zmlátit, aby to nikdo nepoznal,“ vysvětluje a doplňuje: „Kdyby domácí násilí začalo fackou na prvním rande, většina z nás se prostě zvedne a odejde. Ale ono to třeba trvá i několik měsíců, někdy dokonce let.“

Začíná to postupně

V mnoha případech jsou oběti domácího násilí izolovány od svého okolí a nemají možnost se z cyklu násilí vymanit. Obávají se o svoji bezpečnost, život a mohou se cítit bezmocné a ovládané. Navíc se často bojí, že pokud násilí nahlásí, budou stigmatizovány a izolovány ještě více.

„Začíná to postupně, často sociální izolací, odstřiháváním od rodiny a kamarádů, následně třeba i odstřihnutím od peněz, psychickým násilím a ponižováním. To z vás postupně udělá trosku. Přestanete si věřit a partner vás začne gaslightovat – přetáčí vše, co říkáte, dělá z vás blázna a vy už nenacházíte prostředky, jak proti tomu bojovat.“

„Když jste obětí domácího násilí, ztrácíte postupně kompas a už nemáte správně nastavené hranice. Ani si neuvědomujete, že vás někdo tlačí do věcí, které vám jsou nepříjemné. Stejně tak nevidíte, že se to děje někomu okolo vás. Navíc je to často téměř neviditelné,“ odpovídá Míša na otázku, jak je možné, že často jeden z rodičů nevidí násilí prováděné druhým partnerem na dětech.

Pod svícnem je největší tma

„Byla jsem překvapená, jak často dochází v rodinách k sexualizovanému násilí. A ještě víc jsem byla překvapená, jak málo si to oběti uvědomují. Bohužel začíná být takovým folklórem, že ženy bývají znásilňované v šestinedělí. Proboha, tohle je jedna z věcí, co vážně nedokážu pochopit, jak někdo může udělat,“ pozastavuje se nad odporným činem Míša.

Problém domácího násilí je často skrytý. Jak již bylo zmíněno, oběti se bojí o svoji bezpečnost a život, a proto nehlásí násilí úřadům nebo veřejnosti. To vede k podhodnocení reálného rozsahu problému a k nedostatečnému poskytování podpory a ochrany pro oběti.

V České republice navíc stále panují předsudky a stereotypy, které přispívají k nevhodnému zacházení s oběťmi násilí a k minimalizaci vážnosti tohoto problému.

Ačkoliv existuje mnoho organizací a institucí, které se snaží pomáhat obětem domácího násilí, je stále třeba zlepšovat jejich spolupráci a zajistit větší dostupnost pomoci a ochrany pro oběti.

Je nutné zlepšit rovněž prevenci domácího násilí, zejména v oblasti vzdělávání, osvěty a poskytování psychologické podpory. I o to se právě iniciativa Pod Svícnem snaží.

Pokud jste se vy nebo někdo ve vašem okolí stal obětí domácí násilí, nebojte se ozvat. Na koho se obrátit? Kontakty najdete například tady.

Celý rozhovor o problematice domácího násilí si můžete poslechnout v přehrávači v úvodu článku.