Očima Saši Mitrofanova: Seriálová óda na KGB se ruským divákům líbí

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

Právě kvůli úloze, kterou hraje seriálová produkce v ruské propagandě, tyto výrobky už léta sleduji. Myslel jsem po řadě zkušeností, že už mě nemůže nic překvapit.

Mýlil jsem se.

Seriál Výbor (rusky Komitět) vznikl v letech 2022 až 23. V šestnácti dílech vypráví příběh tří statečných důstojníků KGB od šedesátých let minulého století do roku 2005. Je naprosto otevřenou adorací sovětské tajné služby, jejíž zločiny na domácí půdě a v zahraničí byly podrobně popsány právě v Rusku v 90. letech minulého století.

Nic z toho ale v seriálu jako by neexistovalo. Je unikátní v tom, že do formy, která odpovídá dnešním možnostem filmové výroby, vkládá obsah, který se, tehdy povinně, nosil v Sovětském svazu někdy v roce 1954.

Tři hlavní postavy lze ve zkratce popsat jako vzorné sovětské lidi, kteří vždy chodí v konzervativních oblecích s kravatami a jsou pevně přesvědčeni, že na světě existuje pouze jedna země, která má hodnotu, a zbytek jsou buď nespolehliví spojenci, nebo přímí nepřátelé. Tou zemí je samozřejmě SSSR.

Hlavní záporná postava, sovětský disident, zahajuje svůj morální pád epizodou v 60. letech, kdy si dovoluje po návratu z Bulharska vyprávět přátelům, že je tam lepší jídlo a lepší obsluha v restauracích než v SSSR.

Jeden ze tří kágébáckých hrdinů se musel rozvést s manželkou, kterou miluje, ale jelikož slouží vlasti, není nikdy doma a jí se to nelíbí. Proto žena emigruje do Izraele a on se s ní přijde rozloučit pln smutné lásky. Jenže tu vystřídá palčivá nevraživost, když uslyší, jak se před odjezdem baví se svým novým partnerem, Američanem, anglicky. Anglicky! Považuje to za zradu.

Není to parodie, je to naprosto vážné. Stejně vážně pronáší další důstojník KGB po prvním ochutnání whiskey: „Ujde to. Skoro jako naše samohonka.“

Doplnil bych své postřehy tím, že scénář je plný morálního kýče v podobě vlasteneckých monologů a že herci podali podprůměrný výkon.

A teď dáme slovo ruským divákům, kteří psali své zážitky na webu výrobce seriálu:

„Moc děkuji tvůrcům seriálu za spravedlivý pohled na KGB, na dění v 90. letech, za úctu k naší velmoci.“

„Nádherný film! Herci zahráli své postavy bezvadně, moc děkuji!“

„Jsem si jist, že film pomůže veřejnému mínění, aby dosáhlo návratu Dzeržinského pomníku v Moskvě!“

Tvůrci seriálu na závěr udělali pukrle před Putinem, protože děj ukončili písní z filmu Štít a meč z roku 1968, o kterém se ví, že mladého Voloďu nadchl pro práci v KGB. A divák to ocenil: „Myslím, že Vladimir Putin bude mít velkou radost! Takový dárek k narozeninám! Nostalgie a píseň! Upřímné a pravdivé.“