Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Pozoruhodné je jeho zhodnocení současných nálad ruské společnosti, které odvozuje od průzkumů důvěryhodné agentury Levada Centr. Podle Gudkova 10 až 12 procent tvoří liberálové, kteří sní o překrásném Rusku budoucnosti. Padesát procent lidí souhlasí s Putinovou protizápadní rétorikou, ale nejsou nadšení z toho, že musí nést následky vůdcových plánů, například jít na téměř jistou smrt na Ukrajinu. Čtvrtina obyvatel žije v totálně jiném světě. Jsou to především starší ženy v provincii, které vůbec netuší, co se děje, a nemají o události v zemi či kdekoli jinde zájem. Nakonec 8 až 10 procent tvoří konzervativní, reakční a agresivní vlastenci, kteří mají tendenci Putina naopak kritizovat, že je málo rozhodný.
Průzkumy, na které se odvolává Gudkov, ukazují, že s růstem životní úrovně Rusů roste jejich podpora režimu. Je to nejlépe vidět na příkladu Moskvy. Před několika málo lety šlo o středobod protiputinovských nálad. Pak ale většina aktivních odpůrců emigrovala a dnes hrají prim zámožní úředníci, kteří režim podporují.
Mimo Moskvu přetrvává životní filozofie, kterou Gudkov podle svých slov stále slyší od respondentů v průběhu uplynulých třiceti let: „Máme těžký život, ale nějak to přetrpíme.“ Zároveň podle nejnovějších dat schvaluje sice 75 procent dotázaných válku, kterou Rusko vede na Ukrajině, ale přitom 52 procent by chtělo její okamžité ukončení.
Gudkov to vysvětluje takto: lidé se bojí, že Rusko může být poraženo a oni tím pádem přestanou být poddanými říše, která může kohokoliv zničit. „Jde o strach ztratit přináležitost k tomuto státu, k velmoci, k tomu, na co musí být člověk pyšný. Kdybyste to těmto lidem vzali, nezbylo by jim nic kromě komplexu méněcennosti,“ uvedl Gudkov. Podle něj přitom dobře vědí, že jsou zaostalí, chudí a že jimi svět pohrdá. Z toho pak pramení jejich nenávist k Západu.
Svéráznou ilustraci k Gudkovovým tezím lze najít v reportáži, kterou zveřejnil ruský portál 7×7, který byl stejně jako Levada Centr prohlášen Kremlem za cizího agenta. Jde o popis života ve vzdálené vesnici v Čuvašsku. Po dlouhém výčtu, co všechno nefunguje, který v textu podávají místní obyvatelé, přichází dotaz, jak se tedy staví k těm, kteří je řídí.
Prý „normálně“. Co to znamená? Odpovídá místní žena: „Když se nám řekne, že máme jít a volit, jdeme a volíme. I když jsem toho kandidáta ani neviděla. Ale řekli nám, že je to třeba, tak jdeme.“