Očima Saši Mitrofanova: Ruskou opozici rozděluje vztah k ukrajinskému postupu

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

Toto rozvrstvení, které po celou dobu války mohlo sloužit jako indikátor skutečné nálady jeho nositelů, doznalo určité změny poté, co ukrajinská vojska obsadila část Kurské oblasti, která je teritoriem Ruské federace a nepatří k území okupovanému po začátku války.

Dokud Rusko ničilo ukrajinské objekty a zabíjelo Ukrajince včetně civilistů, byl postoj většiny ruských občanů jasný. Na jedné straně byla převažující část obyvatelstva, pro kterou šlo o vítěznou válku z televize, kterou je třeba za každou cenu ukončit ve prospěch Ruska prostě proto, že Rusko je vyvolená země a není představitelná situace, za které by mělo být poníženo tím, že nesplní válečný plán, který vymyslel vůdce, i kdyby ten plán doopravdy nikdo nikdy nezveřejnil, což je skutečný případ této války.

Na straně druhé byli opozičníci, kteří byli proti Putinovi a proti válce, ale z nichž většina snila tiše a říkala nahlas, že jde o politováníhodné nedorozumění, které se stává jednou za x let, a že ve skutečnosti v jádru hodný lid dočasně ovládnutý zlým Putinem touží po svobodě a po Překrásném Rusku Budoucnosti (vše s velkými písmeny na začátku).

Ukrajinské vojenské úspěchy na území RF postavily ruské občany všeho druhu před další hodinu pravdy. Většinové obyvatelstvo není v tomto ohledu tak zajímavé, protože bude podporovat režim do chvíle, než se z televize dozví, že byl despotický, a pak se bude poslušně divit, jak to, že si toho samo nevšimlo.

Mnohem pozoruhodnější je v další řadě rozkol mezi opozičníky.

Novinář Stanislav Kučer v této souvislosti zkritizoval „západní jednoznačnost“ a vyzval k pozici, kdy má ruský protivník Putinova režimu současně podporovat jak Moskvu, tak Kyjev a mít soucit jak s Rusy, tak s Ukrajinci.

Protiválečný výbor Ruska založený emigranty v exilu ve stanovisku k ukrajinskému průniku na území RF uvedl: „Považujeme tento krok za realizaci práva Ukrajiny na sebeobranu a odvetná opatření za podmínek pokračující široce pojaté invaze putinovských vojsk do suverénního státu.“

Nejemocionálnější byl známý politik strany Jabloko z města Pskov Lev Šlosberg: „Ruský politik, který má radost ze smrti občanů Ruska, přestává být ruským politikem.“ Prohlásil, že ukrajinští vojáci jsou stejní zločinci jako Rusové. Označil opozičníky s jiným názorem, než který zastává, za nositele krvavých a zlostných očekávání, kteří sní o návratu do země na pancířích západních tanků.

Zbývá dodat, že Šlosberg opakuje teze faktického šéfa své strany Grigorije Javlinského, který stejně jako Šlosberg zůstává v Rusku a nedávno se sešel s Putinem mezi čtyřma očima, přičemž obsah schůzky odmítl prozradit.