Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Pro nezbytnou stručnost nahlédněme do chování tří velkých skupin ruského obyvatelstva. Jako první je tady ruské vedení a vrstvy, které k němu mají blízko. Ve zkratce jde o siloviky, vysoké státní úředníky a režimní propagandisty.
Vedení nejeví žádné známky rozpaků z války, která rozemílá ruskou ekonomiku a kvůli níž se v zemi vybudovala militaristická společnost s výraznými prvky fašismu. Putin bude válčit až do posledního Rusa. Vrstvy blízké špičce z této situace mají tak velké hmotné výhody, že se nic měnit nechystají.
Pak je tady většina obyvatelstva, kterou zcela ovládá fatalismus a naučená bezmocnost. Jinými slovy berou život tak, že vrchnost si něco vymyslí, nařídí, a oni to musí plnit a není síla, která by to změnila.
Jako třetí skupinu můžeme vyčlenit odpůrce Putinova režimu a tím pádem také války, kterou rozpoutal proti Ukrajině. Gros těchto lidí už je v emigraci, menšina zůstává v Rusku, ale její aktivní odpor je kvůli represím, které uplatňuje režim proti odpůrcům, zcela zanedbatelný. Odpor emigrantů je vidět a slyšet mnohem více, ale je symbolický, protože probíhá v rovině diskusí a výzev. Nemá sebemenší dopad na situaci v Rusku samotném.
Je to pat, který uvízl na mrtvém bodě. Špičky nemohou jinak než dál zbrojit, útočit a posílat tisíce svých občanů na smrt. Pasivní většina v zemi nevidí jiné východisko než se podřídit vrchnosti, a naopak chce z tohoto patu vytřískat značný finanční obnos v případě, že Bůh bude milostiv a jedinec ve válce přežije, anebo když ho zabijí, ale jinak nepředstavitelné peníze za kontrakt obdrží pozůstalí.
Emigranti by možná i rádi přišli s jiným návrhem než mlhavé překrásné Rusko budoucnosti nebo ozbrojený odpor proti Putinovi, u kterého není jasné, kdo by ho provedl. Ale nejde jim to stejně, jako se to nedaří zbývajícím skupinám obyvatelstva. Co je to tedy za klec, ze které Rusko není s to odejít?
Není to náhodou imperiální model? Podle mě to sedí. Vedení se chová jako ruští carové a ani ve snu je nenapadne, že lze uvažovat jinak. Pasivní většina jsou klasičtí poddaní, ne-li nevolníci patřící carovi a bojarům, ale zároveň obdivovatelé síly a krutosti svého impéria. A disidenti jsou bezmocní, protože ani v jejich silách není vybřednout z rámce imperiální mentality. I proto se v poslední době tolik zlobí na Evropu, která jim poskytla azyl, ale odmítá apriorně uznat jejich intelektuální a sociální vyvolenost.
Rusko tedy uvázlo v imperiálním modelu. Potíž je však v tom, že jiný model nikdy nemělo.