Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Mluvil rovněž o důležitosti podpory těch, kdo „uvnitř Ruska riskují vše pro pravdu“.„Ruské demokratické hnutí je součástí odpovědi na to, jak by jednoho dne mohly naše vztahy s Ruskem vypadat,“ řekl Petr Pavel.
Takové výroky na podobných fórech znít bezesporu musí, aby účastníci měli pocit, že i přes všechny problémy se rýsuje možnost řešení.
Jak to však vypadá při bližším zkoumání?
Prezident výslovně zmínil podporu těch, kdo „uvnitř Ruska riskují vše pro pravdu“. Dá se chápat, že jde o politické vězně. Přesné údaje o jejich počtu v současném Rusku nejsou k dispozici, ale zdroje nezávislé na ruském státním aparátu se shodují, že to může být mezi tisícem a půldruhým tisícem lidí. V Ruské federaci, která čítá na 146 milionů obyvatel, jde o zanedbatelné číslo.
Mnohem účinněji než počet stíhaných a odsouzených protivníků režimu působí na ruské obyvatelstvo Kremlem efektivně navozovaný pocit všudypřítomnosti tajných služeb a neodvratitelnosti represe za jakýkoli, byť mikroskopický krok ve veřejném i soukromém prostoru, který ukáže nesouhlas s oficiální politikou. Jinými slovy při malém počtu politických vězňů je ochota ruských obyvatel, řečeno slovy prezidenta Pavla, „riskovat vše pro pravdu“ ještě menší.
Zmíněnou pravdu říkají jiní Rusové, kteří byli nuceni opustit zemi kvůli pronásledování, nebo odjeli dobrovolně, protože nedokázali žít v podmínkách totality. Jsou to příslušníci aktivní politické části ruské emigrace. Tato entita není zdaleka jednotná, probíhají v ní tak zuřivé vnitrodruhové boje, že jejich intenzita často převyšuje intenzitu odporu proti Putinovu režimu. V agresivní opozici vůči ostatním částem této entity stojí Fond boje proti korupci, což je organizace, která zůstala po Alexeji Navalném.
V uplynulých dnech Kreml najednou nahrál jedné z částí této opozice, a sice Protiválečnému výboru Ruska v exilu, když prohlásil bývalého oligarchu Michaila Chodorkovského, kdysi deset let vězněného Putinem a jeho souputníky z tohoto výboru za zločince, kteří připravují v Rusku puč proti státu.
Není snadné pochopit, co vedlo Kreml k takto paranoidní představě, protože vůbec nic nepoukazuje na vliv této entity uvnitř Ruska, natož na vliv takového kalibru, který by umožnil puč a svržení Putina. Je možné, že se tato část ruské emigrace, ačkoli přípravu jakéhokoli puče rázně dementovala, bude odvolávat na vysoké zhodnocení jejich významu Kremlem v jednáních se Západem o větší podpoře.
Ale změna v Rusku přichází vždy shora. V dějinách to nebylo jinak. Dokonce i VŘSR postupně, počínaje koncem 19. století, připravili svou neschopností carové.
