Očima Saši Mitrofanova: Ruská společnost je zasažena barbarizací

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

Koncem loňského roku zveřejnila nerežimní ruská média údaje jediné domácí agentury, Levada Centr, jejímž sociologickým výsledkům lze věřit. Není náhoda, že ji Kreml dávno označil za cizího agenta.

Než shrnu základní data z těchto publikací, chci připomenout, že množství obyvatel RF, kteří opustili zemi kvůli nesouhlasu s Putinovou válečnou politikou a kteří zároveň patřili k aktivním odpůrcům současného režimu, odhadují ruští experti přibližně na jeden milion. Zbylo tedy to, čemu komunisté za svého vládnutí s oblibou říkali „sůl země“.

V listopadu 2024 se Putinova oblíbenost přiblížila svému maximu, kterého dosáhla v roce 2014. Tehdy to bylo 89 procent, nyní je to 87. Ruská společnost se konsolidovala kolem války, kterou vede země v čele s vůdcem. Stabilní je i schvalování činů ruské armády na Ukrajině, mezi 70 a 80 procenty.

Zároveň přibližně polovina Rusů je pro jednání a případné příměří s Ukrajinou, ale s jednou podmínkou: Rusko si nechá všechno, co na Ukrajině okupovalo. Jen 30 procent připouští jiný základ jednání.

Do konce roku 2022 sociologové zaznamenávali nálady určité skupiny Rusů, kteří měli k válce na Ukrajině negativní vztah. Pak ale došlo k přelomu a dnes je tato skupina mezi většinou, která tvrdí: „Když už jsme tu válku začali, musíme jít až do konce.“ Onen konec si různí respondenti představují odlišně. Pro jedny je to okupace Lisabonu, pro další dobytí Lvova, jiným by stačilo zničení Kyjeva a jsou i takoví, kteří by válku zastavili tam, kde dnes leží frontová linie.

Současně stále roste podíl Rusů, kteří by chtěli, aby Putin použil proti Západu jaderné zbraně. Je to nyní kolem 40 procent. Odpůrců tohoto způsobu války je pořád více, ale jejich řady se tenčí. Loni v létě to bylo přes 50 procent, ke konci roku už jen 45.

Vědecký šéf Levada Centra, profesor Lev Gudkov okomentoval tyto údaje takto: „Dnes se vše vrátilo do stavu charakteristického pro pozdní sovětské časy. To znamená, že naprostá většina věří, že se nedá nic dělat, a podvědomě se tomuto stavu přizpůsobuje.

Výsledkem je prudká primitivizace veřejného intelektuálního života, řekl bych dokonce intelektuální a morální degradace, mimořádně výrazná barbarizace společnosti a moci, doprovázená uzavřením lidí do nepříliš pohodlného povoleného prostoru, vytěsňováním nepříjemných skutečností a myšlenek, sebeizolací od ,politiky‘(tj. problémů vztahů s mocí), od vnějšího světa s jeho morálními normami, sociálními, právními či občanskými pojmy.“