Očima Saši Mitrofanova: Putinovo Rusko příbuzným Hitlerova Německa. Může mít stejný osud?

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

V SSSR román nakonec vyšel v době perestrojky. Jenže říci nahlas, že stalinismus a nacismus byly bratránky, je tabu nejen pro dnešní ruské režimní autory, ale také pro kdekterého Rusa, který se sám označuje za liberála.

Mark Andrianov (jde o pseudonym) z The Kennan Institute toto tabu prolomil a našel shodu dokonce mezi Hitlerovým Německem a Putinovým Ruskem. Napsal, že ještě v roce 2010 se ruští publicisté opakovaně pokoušeli aplikovat na zemi schéma Umberta Eca o „věčném fašismu“ a žasli nad tím, jak moc do hry vstupuje tradicionalismus, odpor k pochybnostem a machismus smíšený se slepou vírou v různé konspirační teorie.

Po roce 2022 si stále více lidí začalo všímat zjevných podobností mezi rétorikou Vladimira Putina, že „Oděsa je ruské město“ a „Rusko nikdy neodmítlo mírové rozhovory“, a projevem Adolfa Hitlera z 1. září 1939, tedy ze dne, kdy začala druhá světová válka. Nacistický vůdce také prohlásil, že „Gdaňsk je německé město“ a „na světě není nic skromnějšího a loajálnějšího“ než německé mírové iniciativy.

Současní Rusové, stejně jako Němci 30. let, podle Andrianova masově věří, že válka rozpoutaná Ruskou federací je „obranná“, že jejich armáda nebojuje proti civilistům a že vojáci se „omezují na útoky na vojenské cíle“. Stejně jako pomýlení Němci před 90 lety Rusové podporují cenzuru (i když je zakázána jejich vlastní ústavou), rozčilují se nad neexistujícím „zrušením“ své kultury a diví se, proč se k nim svět najednou otočil zády.

Andrianov připomíná, že Německo za své zločiny 20. století zaplatilo strašlivou cenu. „Ale obyvatelé Ruska jsou stále přesvědčeni, že jejich vlast může být buď soběstačnou velmocí, nebo zaniknout.“ Autor dochází k závěru, že je nezbytné ukázat co největšímu počtu Rusů, co se jejich zemi může stát.

„Filmy a noviny, symboly a hrdinové, badatelé a opinion makers – to jsou ti, kteří by měli ruskému publiku představit nový program, nové myšlenky a významy. Není divu, že nás to může naučit i německá cesta: již od dubna 1945 vycházelo v západních spolkových zemích šestnáct nových novin, jejichž celkový náklad dosahoval milionů výtisků,“ napsal Andrianov.

V jeho textu ale chybí základní předpoklad takového vývoje, kterým by byla okupace Ruska. Ta je ovšem vzhledem k rozsahu území RF nemožná. Co se zatím v této zemi děje, trefně vyjádřil ruský herec Semjon Treskunov: „Všechno kolem nás doslova křičí, že konečně můžeme z naší osobní tuposti udělat národní značku, pod jejímiž prapory se bude léta prolévat krev nevinných lidí.“