Očima Saši Mitrofanova: Protože je špína zažraná…

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

Nevím, jak široce je známa existence české organizace oddané Kimům. Ale kdyby chtěl někdo podniknout podobnou cestu, uvidí poznámku: „Naše Česká a slovenská studijní skupina myšlenek čučche nemůže cestování případných zájemců do KLDR zajistit ani jakkoli ovlivnit.“

Družba s poddanými Kimů není v Česku státem podporována. Na rozdíl od současného Ruska. Od doby, kdy začal Pchjongjang zásobovat Moskvu zbraněmi, kterými Rusové zabíjejí Ukrajince, přátelství jen kvete.

Anna Osincevová, školačka z Jekatěrinburgu, o právo navštívit zemi Kimů soutěžila a vyhrála. Strávila nějaký čas v dětském táboře Sondovon a po návratu v místním tisku napsala: „Žádná slova nedokážou vyjádřit pohostinnost a lásku tamních lidí k ruským turistům!“

Teenagerka věnovala značnou část svého příspěvku, jak napsala, vyvrácení strašidelných zvěstí o KLDR. Takže na hranici Korejci neprověřovali telefony dětí, ale jenom se zajímali, jaké značky mobilů frčí v Rusku. Není taky pravda, že v zemi nelze fotografovat. Je možné dělat snímky všeho a všech, s výjimkou hesel, vojáků, portrétů a soch Kimů.

Ještě prý lžou, že v KLDR není internet! A abyste věděli, je tam internet. Že ruské děti ho tam neměly, to je správné, protože tam byly na návštěvě. Ale Severokorejci ho mají. Svůj vlastní, který nemá nikdo jiný! A vůbec, jak Anna napsala: „Ke kladům mé cesty řadím absenci spojení. Měli jsme tak plnohodnotný čtrnáctidenní digitální detox bez informací. Všem to jenom prospělo.“

Největší Annin zážitek ale bylo slavnostní představení severokorejských dětí. „Dívala jsem se na ně úplně nadšená. Není obvyklé vidět, jak mašírují jako jeden kluk a jedna holka, hrají na hudební nástroje a vůbec všechno dělají společně.“

Pamětníci starých dob budou souhlasit, že je to téměř jako přes kopírák článek ze sovětských novin. Třeba z Pionýrské pravdy. Shodou okolností týž den, kdy jsem se dostal k tomuto vzorku, mluvil v Praze prezident Petr Pavel a řekl mimo jiné toto:

„Dnešní Rusko se nijak podstatně neodlišuje od tehdejšího Sovětského svazu. Je sice téměř 60 let od té události, ale dnešní Rusko se hlásí k odkazu Sovětského svazu, jejich představitelé se otevřeně hlásí ke Stalinovi, hlásí se k principům, na kterých Sovětský svaz fungoval a podle kterých uplatňoval svoji zahraniční politiku. To bychom rozhodně neměli ignorovat, protože bezpečnostní situace a mezinárodněpolitická situace nám jasně ukazuje, že tady paralely s minulostí jsou.“

Jak to, že tomuto trendu ochotně podléhají i ruské děti? Nemám místo na sáhodlouhé úvahy, proto použiji někdejší reklamní slogan: Protože je špína zažraná.