Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Lotyšský mediální regulátor napočítal televizi tři porušení zákona. Nejdříve ukázali mapu Krymu jako součásti Ruska. Podruhé použili vůči ruské armádě označení „naše armáda“. Potřetí vyzval moderátor Alexej Korostěljov v živém vysílání diváky, kteří vědí o špatném zacházení s mobilizovanými vojáky, aby televizi posílali informace. A ukončil to větou: „Doufáme, že mnoha vojákům jsme dokázali pomoci s výbavou a prostě s elementárním komfortem na frontě…“
Šéfredaktor Tichon Dzjadko popřel zlý úmysl a oznámil, že příslušný moderátor byl na hodinu propuštěn. Na protest opustili redakci tři novináři. Většina ruských opozičníků se postavila za TV Dožď. Inkriminovaná věta byla prezentována jako přeřeknutí.
Jenže s lítostí vůči ruským vojákům, kteří musí trpět ve válce proti Ukrajině, dříve vystoupila i majitelka TV Natálie Sindějevová. Ta po odnětí licence v téměř hysterickém videu vyzvala propuštěné redaktory, aby se vrátili. Dzjadko ovšem v debatním studiu lotyšské televize řekl, že je nepřijme.
Kauza TV Dožď je lakmusovým papírkem, který vyjevil hluboký problém. Málo se o tom u nás ví, ale značná část ruských emigrantů, kteří nesouhlasili s Putinem, obviňuje z jeho vzestupu Západ. Po odnětí licence TV Dožď to vyústilo v hrubé útoky na lotyšský stát, jejž mnozí obviňovali z práce pro Putina, řádění místních čekistů, nevykořeněné sovětské mentality a dalších hříchů.
Lotyšsko však pouze odňalo licenci svému médiu, které odmítalo dodržovat zákon. Televize se totiž zaregistrovala jako lotyšská. Chovala se ale tak, jako kdyby byla v Moskvě. Neměnila svou pozici, jež měla být tzv. nad bojem, přinášející pochopení nejen pro trpící Ukrajince, ale také pro vraždící Rusy.
Mimořádně výmluvný byl výrok šéfredaktora Dzjadka. Řekl, že upřímně nechápe, proč Lotyšsko chce po jeho televizi, aby potírala ruský imperialismus, když už je protiválečná a protiputinská. Ruské imperiální instinkty jako nebezpečí drtivá většina protiputinců nevnímá. Ve většině z nich jsou totiž zakořeněny.
Situaci trefně popsal ruský politolog Alexandr Morozov z Prahy: „Moskevská imperiální arogance, povýšenost a vychloubání z nich lezla jako sláma z bot. Vždyť moskevský novinář se pokládá za ,světoobčana‘, proto může poučovat jiné národy, jak mají dbát o lidská práva včetně ,svobody názorů‘… Patrně mají pravdu ti, kteří říkají, že je třeba jednoduše zbourat veškerou ,moskevštinu‘ až na dřeň, jinak se nebude dát žít.“