Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Nejvíce s ním pracoval Alexej Navalnyj, dokud ho režim zavíral do vězení jen na krátkou dobu. Teď tam má podle Kremlu zůstat minimálně devět let, ale už je připravené nové obvinění, podle kterého by měl strávit v lágrech dalších patnáct let. Toto patrně nebude to Překrásné Rusko budoucnosti, které sliboval.
Když se ale budeme chtít dozvědět, jaké tedy mělo být, k opravdu zřetelným konturám se nedobereme. V Překrásném Rusku budoucnosti by neměla bujet korupce, lidé by se měli mít líp, volby by byly doopravdy svobodné a spravedlnost by byla spravedlivá… Svou rozplizlostí a zároveň rolí lákadla, kvůli němuž stojí za to žít, připomíná tato představa kouzelný palác z ruských lidových pohádek, do kterého nakonec vstoupí nepříliš chytrý a všemi podceňovaný Ivan.
Navalnyj a jeho lidé nepředložili propracovaný program, který by obsahoval cestu k onomu Rusku a popis, na jakých základech bude stát a jak bude řízeno. I proto se více pamatuje Navalného výrok, že Krym není chlebíček, aby se předával od Ukrajiny k Rusku a nazpět, než nějaký detailní plán přechodu od putinismu… vlastně k čemu? K Překrásnému Rusku budoucnosti.
Rusové mají pojem avosj. To je odnepaměti součást životní filozofie. Abych to ve stručnosti přiblížil, uvedu jako příklad titulek zprávy z letošního 4. ledna o výsledcích sociologického průzkumu na téma Co Rusové očekávají od roku 2022. Titulek zněl: Naděje na zázrak. Devětatřicet procent dotázaných věřilo, že začínající rok pro ně bude lepší než předchozí. A co strach z války, která nakonec přišla za necelé dva měsíce? Ten začátkem ledna mělo nanejvýš pět procent Rusů.
Avosj je něco jako české snad. Snad se to nějak vyvrbí. Snad nebude válka. Snad bude líp. Snad je třeba zatnout zuby, a pak přijde Překrásné Rusko budoucnosti. Obzvlášť absurdně vyznívají podobná avosj z úst nemnohých ruských novinářů, kteří v zemi zůstali, ale pro režim pracovat odmítají, protože věří v zázrak. I když naposledy se podobné naděje v jednom pořadu střídaly s přiznáním, že dotyčná pořád jen pláče a že včera jí doktor napsal antidepresiva.
Mezitím se šrouby putinismu dále utahují. Čerstvě dostal prezident moc nad finančním a bankovním systémem země a nad úsporami občanů. Car ostatně vlastnil všechno a toto je návrat ke kořenům. Putinova představa budoucího Ruska je mrazivě jasná. Nikoli jako maják bez světel v podání opozice.