Očima Saši Mitrofanova: O Rusku. Pragmatismus versus zbožné přání

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

Tito muži se jmenují Andrej Zubov, profesor a cizí agent podle Kremlu, a Boris Akunin, spisovatel a podle Kremlu cizí agent, extremista a terorista. Navzájem se nehádají. Přesto se před několika dny ve vší úctě veřejně nepohodli ve svém vidění dalšího osudu Ruska a Rusů.

Uvedu základní teze textů obou pánů. Nejdříve Boris Akunin, protože Andrej Zubov na něj reagoval.

Většina z náš ještě nepochopila, že ruský svět se opět jako před stoletím rozlomil jako kra a dvě poloviny této kry, velká a malá, se od sebe prudce vzdalují. Naděje na brzký krach odporného režimu jsou liché stejně jako před stoletím.

Je víceméně jasné, co se stane s „malým“ Ruskem v cizině. Mladší, aktivnější, s profesí, která má kosmopolitní ráz, se s různou měrou úspěšnosti asimilují do společností, v nichž žijí. Starší lidé vázáni na jazyk a kulturu budou do konce života smutně zpívat staré písničky.

V samotném Rusku bude brzy hotové peklo. V dávném boji mezi asijským státem a evropskou kulturou už zase má navrch Zlatá horda. Rusové proto znovu stojí před volbou, kterou ze dvou částí této rozlomené kry si vyberou a pak za svou volbu budou platit až do smrti.

To byl Boris Akunin. Nyní shrnu teze odpovědi Andreje Zubova.

Nelze srovnávat situaci před stoletím a dnes. Současní potomci bolševiků z roku 1917, kteří uchvátili Rusko, zkrachují během několika měsíců. Kvůli zachování své moci se pustili do války s Ukrajinou a kompletně ji projeli. Tato válka se ukázala být dlouhá, vyčerpávající a vůbec ne vítězná.

Do emigrace odjelo to lepší, co Rusko má. Tito lidé jsou nositeli moderních idejí Překrásného Ruska budoucnosti, demokracie, občanských svobod, tržní ekonomiky, nezávislého soudnictví, jednoty s nejrozvinutějšími zeměmi planety, skutečného federalismu a rovnoprávnosti národů, nadřazenosti práv jednotlivce právům kolektivu. Pro mnohé je to i křesťanský personalismus, jako například byl pro Alexeje Navalného.

V Rusku a v exilu jsme jednotní. Víme, že současné rozdělení není na dlouho.

To byly argumenty profesora Zubova. Nechávám na čtenářích, aby posoudili, jaká ze dvou protichůdných pozic jim přijde více v souladu s fakty, která k tomuto tématu znají. Dovolím si za sebe jen stručnou poznámku.

Akunin je pragmatik. Jeho stanovisko je prosto sentimentu, naopak se nebojí podívat možné budoucnosti do očí. Zubov v řadě věcí jde proti realitě, například v hodnocení průběhu války, a podřizuje skutečnost zbožnému přání. Ostatně je to hluboce věřící křesťan.